Papež: Důvěřujte sobě i druhým, ale ještě předtím důvěřujte Bohu!

Vatican News

Dvanáctý ročník Festivalu sociální nauky církve se letos koná pod tématem: „Budování důvěry. Zaujetí pro setkání“. Ve videposelství, kterým se papež František obrací na jeho účastníky (podnikatele, odborníky, představitele institucionálního, kooperačního, ekonomického a kulturního světa) zdůrazňuje, že toto motto vyjadřuje velice potřebnou cestu, po které je třeba kráčet podle dvojího ukazatele: důvěry a vášně.

Přinášíme podstatnou část papežova proslovu:

Žijeme v období velkých konfliktů, které jako by popíraly tento postoj spoléhání se na druhé, podporovaný pocitem bezpečí a klidu. Pomysleme na mnoho probíhajících konfliktů po celém světě - jsme ve třetí světové válce! - a z toho plynoucí chudobu, utrpení, nevinné oběti, budoucnost odepřenou dětem, bezútěšný scénář, který si žádá rozhodný zásah s nápravnou prací. V tomto smyslu je vámi zvolené sloveso „budovat“ velmi vhodné. Připomíná to velkou schopnost designu, typickou pro řemeslníky, kteří dokážou vidět krásu už v surovém materiálu. Již zde je tedy naznačen konkrétní závazek: být řemeslnými tvůrci důvěry! Je však třeba být velmi opatrný: nestaví se nahodile, ale podle přesného projektu.

Plánování představuje schopnost uspořádat nápady, iniciativy, nadšené podněty a respektovat čas, který je na realizaci všeho potřeba, a čas každého člověka. Jen tak bude dokončená stavba schopna odolat bouřím dějin. A znamení důvěry bude ukazatelem, který bude celou strukturu držet pevně. Důvěřujte sobě i druhým! Ale ještě předtím důvěřujte Bohu! Vzpomeňte si na slova proroka Jeremiáše: „Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce“ (Jer 17,7-8).

Ptám se sám sebe: V koho dnes člověk věří? Jeremiáš poukazuje na to, co člověka přesahuje, co mu umožňuje nebýt v zajetí stranických zájmů a mít perspektivu, která překonává omezení a rozpory. Důvěra je silnou výzvou k naději, „která - jak jsem vám řekl minulý rok - inspiruje k novým činům, orientuje dovednosti, podněcuje odhodlání, oživuje život. Ten, kdo doufá, ví, že je součástí příběhu, který vybudovali druzí a který dostal jako dar, stejně jako v podobenství o hřivnách, A také ví, že musí učinit tento dar plodným (Videoposelství účastníkům Festivalu sociální nauky církve, 25. listopadu 2021),

Ať už dáváme, nebo vkládáme důvěru, vždy někoho potřebujeme. Důvěra tedy nemůže existovat bez druhých. Jen pokud jsme ochotni druhého člověka poznat, setkat se s ním, vidět v něm Kristovu tvář, sdílet jeho radosti a utrpení, můžeme mu důvěřovat. Setkání je tedy základem důvěry a vášeň je tou jiskrou, která rozehřívá srdce a nutí lidi otevřít náruč druhému, V encyklice Fratelli tutti jsem napsal: Jelikož jsme byli stvořeni pro lásku, je v každém z nás „zákon ‚extáze‘ – vyjití ze sebe –, aby každý o to plněji přebýval v druhém“. Proto se „musí člověk v každém případě nejprve dokázat odloučit od sebe sama“. Setkávání se má stávat naším nejvyšším cílem, o který houževnatě usilujeme, neboť „lidé jsou stvořeni tak, že nemohou žít, rozvíjet se a dojít naplnění jinak než „jen v opravdovém darování sebe samého“(Fratelli tutti, č. 88, 87). To je rozměr, který nám umožňuje proměnit sobectví v bratrství, lhostejnost ve vášeň, meče v radlice a kopí ve vinařské nože. To je cesta vedoucí z logiky války, která v druhém vidí nepřítele, hrozbu a uzurpátora.