Papež k Mezinárodní teologické komisi

PAPEŽ FRANTIŠEK  

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Děkuji kardinálu Ladariovi za jeho laskavá slova a vám všem vyjadřuji vděčnost za velkorysost, kompetenci a nadšení, s nimiž jste se ujali své služby v tomto desátém pětiletém období Mezinárodní teologické komise.

Tři navržená témata

Díky nástrojům, které máme dnes k dispozici, jste mohli začít pracovat na dálku a překonat obtíže, které pandemie stále způsobuje. Mám také radost z toho, že jste přijali návrhy tří témat, která mají být prozkoumána: první je nezastupitelná a stále plodná aktuálnost christologické víry, kterou vyznával Nicejský koncil při příležitosti 1700. výročí jeho konání (325-2025); druhou je zkoumání některých antropologických otázek, které se dnes objevují a mají zásadní význam pro cestu lidské rodiny ve světle Božího plánu spásy; a třetí je prohloubení - dnes stále naléhavější a rozhodnější - teologie stvoření z trinitární perspektivy, naslouchající volání chudých a Země.

Při řešení těchto témat pokračuje Mezinárodní teologická komise s obnoveným nasazením ve své službě. Jste k tomu povoláni v návaznosti na II. vatikánský koncil, který - šedesát let po svém zahájení - představuje spolehlivý kompas na cestě církve, "svátosti v Kristu, jednoty s Bohem a jednoty celého lidského rodu" (Dogmatická konstituce Lumen gentium, 1).

Chtěl bych vás upozornit na tři směry, kterými se můžete v tomto dějinném okamžiku vydat; je to těžký okamžik, ale pro oči víry je nabitý příslibem a nadějí, které plynou z Velikonoc ukřižovaného a vzkříšeného Pána.

Kreativní věrnost

Prvním vodítkem je kreativní věrnost Tradici. Jde o to věrně a s láskou přijmout a s důsledností a otevřeností přijmout závazek vykonávat službu teologie - v naslouchání Božímu slovu, sensus fidei Božího lidu, magisteriu a charismatům a v rozlišování znamení doby - pro pokrok apoštolské tradice za pomoci Ducha svatého, jak učí Dei Verbum (srov. č. 8). Benedikt XVI. popisuje Tradici jako "živou řeku, v níž je vždy přítomen její počátek" (Katecheze, 26. dubna 2006), takže "zavlažuje různé země, vyživuje různé geografické oblasti a dává vyklíčit tomu nejlepšímu z dané země, nejlepší kultuře. Tímto způsobem se evangelium stále novým způsobem vtěluje do všech koutů světa" (apoštolská konstituce Veritatis gaudium, 4d). Tradice, původ víry, buď roste, nebo zaniká. Protože někdo řekl - myslím, že to byl nějaký hudebník, že tradice je zárukou budoucnosti, a ne muzejním exponátem. A (právě) díky ní církev roste zdola nahoru, jako strom, s kořeny. Zatímco jiný řekl, že tradicionalismus je "mrtvá víra živých": když se v ní člověk uzavře. Tradice - to chci zdůraznit - nás nutí pohybovat se tímto směrem: zdola nahoru: vertikálně. Dnes existuje velké nebezpečí, které spočívá v tom, že se vydáme jiným směrem: "indrietismem", tedy zpátečnictvím. Zpátky. Argument pak zní: "Vždycky se to tak dělalo" - je lepší jít zpět, což je bezpečnější, a nepokračovat v tradici. Tento horizontální rozměr, jak jsme viděli, přiměl některá hnutí, církevní hnutí, aby zůstala zafixována v čase, ve směru zpět. Jsou to zpátečníci. Některá hnutí - abych uvedl něco historického - se zrodila na konci I. vatikánského koncilu, snažila se být věrná tradici, takže se dnes rozvíjejí v podobě svěcení žen a dalších věcí. Z tohoto vertikálního směru, kde roste, narůstá mravní vědomí, roste vědomí víry, s oním krásným pravidlem Vincence z Lérins: "ut annis consolidetur, dilatetur tempore, consolidetur aetate". A to je pravidlo růstu. Místo toho vás zpátečnictví vede k tomu, že řeknete: takhle se to dělalo vždycky, takhle je to lepší... a nedovolí vám to růst. V tomto bodě, vy teologové, pokuste se zde trochu pomoci. 

Prohlubování a inkulturace evangelia

Druhé vodítko se týká toho, že je vhodné, abychom mohli relevantně a důrazně provádět práci na prohlubování a inkulturaci evangelia, být obezřetně otevřeni příspěvkům různých oborů prostřednictvím konzultací s odborníky, včetně nekatolíků, jak předpokládají Stanovy komise (srov. č. 10). Jde o to - k tomu jsem vyzýval v apoštolské konstituci Veritatis gaudium - vážit si "principu interdisciplinarity: ani ne tak v její "slabé" podobě prosté multidisciplinarity, jako přístupu, který napomáhá lepšímu pochopení předmětu studia z více hledisek, ale spíše v její "silné" podobě transdisciplinarity, jako soustředění a prolnutí všech poznatků v prostoru Světla a Života, který nabízí Moudrost vycházející z Božího Zjevení" (č. 4c).

Kolegialita

Třetí zásadou je kolegialita. Nabývá zvláštního významu a může nabídnout specifický přínos v kontextu synodální cesty, na kterou je volán celý Boží lid. To je zdůrazněno v dokumentu, který byl v této souvislosti vypracován v předchozím pětiletém období, o synodalitě v životě a poslání církve; č. 75 říká: "Jako každé jiné křesťanské povolání je i služba teologa kromě osobní také komunitní a kolegiální. Církevní synodalita proto zavazuje teology, aby dělali teologii synodální formou a rozvíjeli mezi sebou schopnost naslouchat, vést dialog, rozlišovat a integrovat mnohost a rozmanitost případů a příspěvků" (č. 75).  Teologové musí jít dál, snažit se jít dál. To však chci odlišit od katechety, katecheta musí předávat správnou nauku, pevnou nauku, ne nějaké možné novoty - některé jsou dobré - ale pevnou nauku. Teolog riskuje, zajde příliš daleko, a je to právě Magisterium, které ho zastaví. Povolání teologa však vždy předpokládá riziko, že zajde příliš daleko, protože se snaží teologii více zpřítomnit. Nikdy však neposkytujte katechezi dětem a lidem z nových nauk, které nejsou jisté. Toto rozlišení není moje, ale svatého Ignáce z Loyoly, který, jak věřím, pochopil něco lépe než já…..

Další výzvy

Přeji vám proto, abyste v tomto duchu vzájemného naslouchání, dialogu a rozlišování společenství, v otevřenosti vůči hlasu Ducha svatého, pracovali pokojně a plodně. Témata, která jsou svěřena vaší pozornosti a odborným znalostem, mají velký význam v této nové etapě hlásání evangelia, kterou nás Pán volá, abychom jako církev žili ve službě všeobecného bratrství v Kristu. Vlastně nás vyzývají, abychom plně přijali pohled učedníka, který se stále novým úžasem poznává, že Kristus "právě tím, že zjevuje tajemství Otce a jeho lásky, plně zjevuje člověka jemu samému a zjevuje mu i jeho nejvyšší povolání" (Pastorální konstituce Gaudium et spes, 22); a tak nás učí, že "základním zákonem lidské dokonalosti, a tedy i proměny světa, je nové přikázání lásky" (tamtéž, 38). A ještě jedno slovo - o úžasu - domnívám se, že je důležité, možná ne tolik pro badatele, ale pro profesory teologie, aby si položili otázku, zda lekce teologie vyvolávají úžas u těch, kteří je sledují. To je dobré kritérium, které může pomoci. 

Drazí bratři a sestry, děkuji vám za vaši cennou službu, která je vskutku vzácná. Ze srdce žehnám každému z vás i vašim spolupracovníkům. A prosím vás, abyste se za mě modlili. A myslím si, že by bylo důležité zvýšit počet žen (v komisi), ne proto, že je to v módě, ale proto, že přemýšlejí jinak než muži a dělají teologii o něco hlouběji a také lahodněji. Děkuji.  

Pracovní překlad Dikasteria pro komunikaci. Mezititulky jsou redakční.