Poprvé v historii povede anglikánskou církev žena, Sarah Mullallyová
Giovanni Zavatta – Vatikán
Poprvé v historii bude anglikánskou církev a tím pádem i anglikánskou komunitu s přibližně 85 miliony věřících vést žena. Po dlouhém procesu veřejných konzultací a rozvažování vybrala Korunní nominační komise (Crown Nominations Commission) Sarah Mullallyovou, současnou biskupku Londýna, jako 106. arcibiskupku Canterbury. Její Veličenstvo král Karel III. jmenování schválil, jak dnes, 3. října, oznámila Downing Street. Sarah Mullallyová nahradí Justina Welbyho, který odstoupil v listopadu 2024.
„V reakci na Kristovo povolání k tomuto novému poslání tak činím se stejným duchem služby Bohu a druhým, který mě motivoval od chvíle, kdy jsem jako dospívající začala věřit,“ prohlásila Mullallyová a dodala, že „v každé fázi této cesty, během své kariéry zdravotní sestry a křesťanského poslání, jsem se naučila hluboce naslouchat lidem a Božím radám, abych se lidi pokusila sjednotit, aby nalezli naději a uzdravení“.
Sarah Mullallyová, která bude oficiálně uvedena do úřadu během obřadu v katedrále v Canterbury 25. března 2026, se narodila v roce 1962 ve Wokingu v hrabství Surrey. Ke křesťanství konvertovala v 16 letech. Před vysvěcením (v roce 2001) pracovala jako zdravotní sestra v Národní zdravotní službě, kde zastávala odpovědné funkce a získala řadu ocenění. V roce 2015 přijala úřad pomocné biskupky v Creditonu v diecézi Exeter a v roce 2018 se stala biskupkou v Londýně. V letech 2020 až 2023 vedla proces rozlišování uvnitř Anglikánské církve nazvaný Living in Love and Faith (Žít v lásce a víře). Má manžela, který pracuje jako architekt, a dvě děti.
V dopise zaslaném arcibiskupce z Canterbury kardinál Kurt Koch, prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, vyjádřil přání k „přípravě na převzetí této důležité služby“ a zdůraznil, že církev a anglikánská komunita „vedou oficiální teologický dialog již téměř šedesát let, během nichž jsme velmi prohloubili vzájemné porozumění. Toto úsilí o hlubší společenství bylo podpořeno vřelými vztahy mezi pastýři našich dvou společenství“, jak se stalo po smrti papeže Františka, „kdy se mnoho biskupů anglikánské církve zúčastnilo pohřbu. Upřímně doufám, že podobná blízkost bude trvat i v nadcházejících letech, zatímco budeme pokračovat ve společné cestě“.
