Sestry kanosiánky mění osudy dívek z kmene Masajů
Sarah Pelaji - Tanzanie
V masajské komunitě vžité kulturní normy nadále obírají dívky o dětství. Většina dívek ve věku 11 až 13 let podstupuje ženskou obřízku a je nucena ke sňatku, často s mnohem staršími muži, výměnou za dobytek nebo peníze.
Po svatbě tyto dívky ztrácejí právo na vzdělání, svobodu nebo rozvod. Stávají se majetkem rodiny svého manžela, přebírají těžké domácí práce a rodí několik dětí, bez ohledu na své zdraví nebo souhlas.
Mnohé z nich žijí v extrémní chudobě a navzdory modernizaci se drží silných kulturních tradic.
Změna životního příběhu jako poslání kanosiánských sester
Řád kanosiánek (Dcer křesťanské lásky), založený v roce 1808 v Itálii svatou Magdalenou z Canossy, zasvětil svůj život pomoci chudým a marginalizovaným. V Arushe se kromě jiných misí sestry kanosiánky zaměřují na to, aby změnily postavení dívek uvězněných v cyklech zmíněného kulturního útlaku. Sestry kanosiánky si uvědomily naléhavou potřebu jednat a v roce 1966 založily vzdělávací centrum St. Magdalene Training Centre. Pod vedením sestry Leviny Mzebele nabízí centrum dívkám a ženám ve věku 12 až 30 let druhou šanci prostřednictvím odborného vzdělávání v oborech krejčovství, vaření, výroby mýdla a dalších řemeslech, která přinášejí příjem. Absolventky dostávají zdarma šicí stroje, které jim pomáhají zahájit drobné podnikání, získat finanční nezávislost a znovu si vybudovat budoucnost.
Příběh Theresie: z extrémní chudoby k nové příležitosti
Dnes je 34letá Theresia Mnyampanda pozoruhodným příkladem proměny a odolnosti. Kdysi žila v chudobě, dnes vlastní úspěšnou krejčovskou dílnu a zaměstnává deset mladých žen, z nichž pět osobně vyškolila.
„Vymanila se z chudoby a proměnila se v ekonomicky nezávislou ženu,“ uvedla sestra Levina. „Theresia je nyní vůdčí osobností, mentorkou a inspirací.“
Theresina cesta začala ve skromném hliněném domě s několika místnostmi a velkou rodinou. Tvrdá chudoba jí bránila v dalším vzdělávání, dokud nepotkala sestry z řádu kanosiánek, které ji zapsaly do svého centra a poskytly jí bezplatné vzdělání.
Poté, co vynikala ve studiu, pracovala Theresia několik let v tomtéž centru. Během té doby si našetřila peníze na založení vlastního podniku. Sestry jí darovaly šicí stroj, což znamenalo začátek její podnikatelské cesty.
Dnes vlastní více než deset šicích strojů a provozuje vlastní centrum, kde školí dívky ze znevýhodněného prostředí a pět z nich zaměstnává k výrobě a prodeji oděvů.
„Jsem sestrám vděčná za to, že mě proměnily z prachu ve slávu,“ vypráví Theresia. „Naučily mě disciplíně, spokojenosti a tomu, jak je důležité vyhýbat se chamtivosti. Naučila jsem se, že úspěch přichází díky úsilí, modlitbě a vytrvalosti.“
Pracovní morálka, kterou si osvojila, je neocenitelná. Pomohla jí stát se soběstačnou, založit vlastní podnik a podporovat ostatní. Nyní nabízí bezplatné hodiny šití třem chudým dětem a pomohla svému mladšímu sourozenci dokončit střední školu a nastoupit na univerzitu. Společně pozvedli svou rodinu tím, že postavili pevný dům z cihel a plechu.
„Jsem sestrám vděčná,“ říká Theresia. „Už nejsem břemenem pro společnost; nyní zodpovědně řídím svůj život a pomáhám ostatním. Tato změna je pro mě opravdovým požehnáním.“
Potřeba bezpečného prostoru
I přes tyto úspěchy však přetrvávají výzvy. Nedostatek ubytovacích zařízení nutí mnoho dívek každý den chodit pěšky dlouhé vzdálenosti do sesterského výcvikového centra sv. Magdalény, což je vystavuje riziku únosu a nuceného sňatku. „Někdy přijmeme 50 dívek, ale pouze 15 až 25 z nich dokáže studium dokončit,“ podotýká sestra Levina. „Bez bezpečného místa k pobytu se vrací k tradičnímu životu,“ zdůrazňuje sestra Levina.
Kanosiánky se proto snaží vyřešit tento problém a chtějí postavit ubytovnu pro ohrožené dívky, rozšířit výcvikové centrum, zvýšit počet zapsaných studentek a zavést více programů na posílení jejich postavení.
Síla plynoucí ze vzdělávání žen a dívek
„Když vzděláváte ženu, dáváte jí sílu změnit svůj život i život její komunity,“ zdůraznila sestra Levina. Vzdělaná žena zná svá práva, vybírá si svého partnera, vyhýbá se škodlivým tradicím, jako je ženská obřízka, vzdělává své děti, podporuje svou rodinu a mění svou komunitu.
Poslání sester kanosiánek je tedy více než charita; je to hnutí za změnu. Tyto dívky, které byly kdysi odsouzeny k těžkému životu, jsou nyní hybatelkami změn, které zpochybňují normy, přetvářejí budoucnost a vytvářejí emancipaci. Prostřednictvím lásky, vzdělání a nabízených příležitostí sestry z kanosiánského řádu nejen zachraňují životy, ale také přepisují osudy.