Sestry Dobrého Pastýře pečují o oběti domácího násilí
Sestra Christine Masivo, CPS
Kongregace Panny Marie Milosrdné od Dobrého Pastýře ve stopách své zakladatelky, svaté Marie Eufrasie Pelletier, šíří naději tam, kde různá zranění přivádějí lidi k zoufalství. Sestry Dobrého Pastýře pokračují ve svém poslání, jímž je milovat ženy, děti a rodiny zraněné násilím, chudobou a společenským vyčleněním, a sloužit jim. Jak vysvětlují maltská řeholnice Doris Saliba a její portugalská spolusestra Maria Rosario, dobročinné dílo, jemuž se řeholnice neúnavně věnují, tkví v charismatu jejich kongregace, tedy ve společném poslání, přinášejícím uzdravení, důstojnost a naději tam, kde je to nejvíce zapotřebí.
Domov na Maltě jako útočiště v bouři
Sestra Doris Saliba, která pochází z Malty, už více než čtyři desetiletí pomáhá ženám a dětem, aby se vymanily z domácího násilí. Jako ředitelka maltské nadace Sester Dobrého Patýře (Good Shepherd Sisters) koordinuje chod azylového domova, který rodinám zajišťuje ochranu a dodává odvahu k novým životním začátkům.
„Bůh povolal naši kongregaci, aby pomáhala ženám a dětem v nesnázích“, vysvětlila sestra Doris. „Přijímáme je v jakoukoli denní či noční hodinu. Mnohdy přicházejí jen s tím, co mají na sobě, a poté, co prožily těžké trauma. Zajišťujeme jim pokoje s lůžkem a dostatkem potravin, ale především jim poskytujeme bezpečnou atmosféru. Nejprve je necháváme odpočinout, protože dobře chápeme, že klid je prvním léčebným prostředkem na to, co si prožily.“
Domov nabízí klientům šestiměsíční pobyty, během kterých se jim dostává psychologické podpory a právního poradenství, pomoci při hledání práce či dlouhodobého ubytování. Mnozí klienti domova přicházejí prostřednictvím maltského střediska pro oběti domácího násilí či policejních služeb.
Spolupráce se státními institucemi
„Spolupracujeme s maltskými asistenty sociální péče“, pokračuje sestra Doris. „Vláda hradí platy některých zaměstnanců a podporuje nás potravinou pomocí. Kromě toho se můžeme spolehnout na štědrost maltského obyvatelstva – mnozí lidé nám zasílají potraviny, oblečení nebo finance. Není to vždy snadné, ale Bůh se vždy umí postarat“, dodává tato maltská řeholnice. „V domově nás podporuje odborně vzdělaný personál, ale naše komunita, složená ze čtyř aktivních sester, vykonává svou službu, zakládající se na blízkosti. Nasloucháme příchozím, pláčeme a modlím se s nimi. Někteří z nich se později vrací, aby nám řekli: Sestro, čas, který jsem tu prožil, mi zachránil život. A to je pro nás největší odměna.“
V průběhu času se služba sester vyvinula od péče o svobodné matky a mladé dívky v činnost reagující na naléhavé otázky, jimž jsou domácí násilí a pomoc uprchlíkům. „Náš apoštolát se mění vzhledem ke společenským potřebám, protože si zachováváme otevřenost vůči vedení Ducha“, vysvětluje sestra Doris. „Pracujeme v úzkém kontaktu s diecézí a laickými partnery. A právě toto je známkou synodality – je to společná cesta napříč společenstvím, kterou podnítil Bůh.“ Maltská řeholnice poté povzbuzuje všechny ostatní, kteří se zhostili takového poslání, aby se nebáli problémů a vykonali to, co mohou. O to zbývající se postará Bůh“.
„Mateřské srdce“ v Portugalsku
Sestra Maria Rosario, pocházející z azorského ostrova São Miguel, poskytuje v Portugalsku péči dětem a matkám, které se ocitly v krizových situacích. „S mladými ženami, matkami a dětmi jsem pracovala od svého vstupu do kongregace“, potvrzuje s úsměvem. „Nemám vlastní děti, ale cítím se jako matka všech těch, se kterými jsem se setkala“, dodává.
Děti, o které se řeholnice starají, k nim přicházejí prostřednictvím státních sociálních služeb poté, co byly zachráněny z nefunkčních domácností, kde často trpěly opuštěností, násilím, zneužíváním či krajní chudobou. „Některé z nich přicházejí s prázdnými rukama, také poté, co žily na ulici“, vysvětluje sestra Maria. „V našem centru nacházejí péči, lásku a stabilitu. Docházejí do školy, učí se o rostou.“
Děti zůstávají ve středisku, které řeholnice vedou, až do 18 či 21 let, kdy mohou začít se samostatným životem. Sestry jim poskytují emotivní výchovu ve spolupráci s učiteli, psychology a asistenty sociální péče. „Oslavujeme s nimi drobné radosti“, potvrzuje sestra Maria, „a ony se učí, že jsou milovány a že si jich někdo váží“.
Když se sestry stávají oporou celého společenství
Stejně jako na Maltě závisí činnost sester Dobrého Pastýře ve velké míře na štědrosti místního společenství. „Stát nám poskytuje finanční podporu, která ovšem není dostatečná“, podotýká sestra Maria. „Přežíváme skrze spolupráci se supermarkety, které nám dodávají potraviny, a díky místním dárcům“. Navzdory tomu i tyto dary sestry rozdílejí navenek, mimo vlastní instituce, a podporují chudé rodiny, aby tak dostály evangelijnímu povolání a utvářely společenství. „Nestaráme se jen o děti, které žijí s námi, ale také o chudé, kteří žijí v našem okolí“, prohlásila sestra Maria. V její portugalské komunitě, složené ze šesti sester, každá členka – ať již mladá či starší – spolupracuje s laiky, aby společně vytvářeli domov naplněný láskyplnou modlitbou.
Živý duch Dobrého Pastýře
Ať již sestry Dobrého Pastýře působí na Maltě, či v Portugalsku, nadále žijí podle původní vize jejich zakladatelky a stávají se „znamením Boží soucitné lásky“ v trpícím světě. „Naším posláním je být tam, kde je lásky nejvíce zapotřebí“, uzavírá sestra Doris.
