Svatá Růžena Limská inspiruje k novému misijnímu hnutí
Vatikán / Česká redakce Vatican News
„Lilie mezi trním“, „vždy mladý“ úsměv; svědkyně spíše než učitelka mravů, která nosila řetěz podobně jako domorodci uvržení do otroctví, o něž se starala; symbol mysticismu v neustálém dialogu s „kulturním a sociálním napětím své doby“, který překračuje staletí a promlouvá k výzvám dneška: Postava svaté Růženy Limské (španělsky Rosa de Lima, 1586–1617) byla ústředním tématem konference, která se konala 27. ledna na Papežské gregoriánské univerzitě v Římě.
Kardinál Tagle: Misionářka a inspirace pro mladé
Kardinál Luis Antonio Gokim Tagle ve svém úvodu připomněl, že svatá Růžena je patronkou nejen Peru, ale i všech bývalých španělských kolonií včetně jeho rodných Filipín. Její svatost se stala „duchovním útočištěm“ i pro Filipínce; ostatně jedna z šesti fasád katedrály v Manile je zasvěcena právě jí. Tagle zdůraznil, že Růžena zůstává „věčnou misionářkou“, která inspiruje dnešní generaci, jež se raději nechává vést konkrétními příklady než teoretickými učiteli. Vyjádřil naději, že tato akademická akce podnítí nové „misionářské hnutí“.
Osobnosti o odkazu svaté Růženy a nová socha ve Vatikánu
Sestra Raffaella Petrini, sekretářka Governatorátu státu Vatikán, vyzdvihla Růženinu schopnost šířit kouzlo svého příkladu v čase i prostoru. Tento odkaz dostane 31. ledna viditelnou podobu: ve Vatikánských zahradách bude za přítomnosti papeže Lva XIV. odhalena její socha a mariánská mozaika. Díla z peruánských materiálů zachycují mystický okamžik, kdy se světici zjevil Ježíš a nabídl jí prsten a květiny. Symbolika zahrnuje i kotvu a růženec, což odkazuje k její pozemské cestě a „zářící, usměvavé tváři“.
Rektor univerzity P. Mark Andrew Lewis připomněl slova papeže Františka z roku 2017, který Růženu nazval „lilií mezi trním“. Zmínil také, že je dodnes patronkou floristů a zahradníků, což byla činnost, které zasvětila velkou část života a která je v Latinské Americe dodnes ekonomicky významná.
Castillo Mattasoglio: Milost v každodenním úsilí
Kardinál Carlos Castillo Mattasoglio, arcibiskup z Limy, se zaměřil na její „duchovní teologii“. Růžena byla laičkou orientovanou na vnitřní rozměr. Její věta „Můj milovaný snoubenci, pomoz mi pracovat“ ukazuje, že každodenní práce se v jejím podání stávala milostí.
Kardinál upozornil na silné sociální gesto: Růžena nosila řetěz, aby se ztotožnila s utrpením otroků přivážených z Afriky (konkrétně z Angoly) a s domorodým obyvatelstvem. Její mysticismus nebyl odtržený od reality, ale soustředěný na bolestné zkušenosti své doby, včetně péče o nemocné s „odpudivými chorobami“, jak se tehdy říkalo.
Vědecký pohled: Od monastýru k světu
Profesor Martín María Morales vysvětlil, že Růžena změnila chápání svatosti – už nebyla omezena jen na klášterní nebo kněžské modely, ale otevřela se prožívání náboženství přímo ve světě. Stala se „bodem srůstu“ mezi politickým a církevním životem své doby.
Pierantonio Piatti z Papežského výboru pro historické vědy ji přirovnal k jejímu vzoru, svaté Kateřině Sienské, skrze touhu po samotě, pokání a cestu apoštolské kontemplace.
Zázraky a moskyti
Profesor Stephen Malcolm Hart hovořil o zázracích předložených ke kanonizaci v roce 1671. Kvůli přísným pravidlům papeže Urbana VIII. musely být podloženy právními a lékařskými posudky. Kuriozitou je vyprávění o tom, že světici nikdy nepobodali místní moskyti přenášející malárii, přestože spala jimi obklopena. Její přímluva prý vedla k zázrakům nejen v Peru, ale i v jižní Itálii.
Závěr velvyslance
Velvyslanec Jorge Ponce San Román, který letos 21. ledna předal pověřovací listiny papeži Lvovi XIV., konferenci uzavřel poděkováním. Připomněl dokumentární film Una rosa per il mondo a dodal, že vliv této světice byl obrovský už v době dávno „před internetem“ – procesí při jejím pohřbu se tehdy zúčastnily tři čtvrtiny obyvatel Limy.
Kdo byla svatá Růžena Limská?
Narodila se v Limě jako Isabela de Flores y del Oliva do šlechtické rodiny. Jméno Růžena (Rosa) získala podle indiánské tradice od své chůvy pro svou krásu, nebo podle legendy o růži nad její kolébkou. Přestože ji rodiče nutili ke sňatku, zvolila si cestu asketického života a vstoupila do třetího řádu sv. Dominika po vzoru Kateřiny Sienské. Proslula extrémním odříkáním, ale především hlubokou láskou k peruánským indiánům a otrokům, o které pečovala v domě svého otce. Aby mohla své charitativní aktivity financovat, vyšívala a pěstovala květiny, díky čemuž je dodnes patronkou zahradníků a květinářů. Zemřela v pouhých 31 letech vyčerpáním a nemocí. Její pohřeb musel být několikrát odložen pro obrovské davy lidí, kteří se s ní chtěli naposledy rozloučit.
-dv-
