Biskup z Čadu: Afričané jsou svébytní a bohatí v prožívání víry
Salvatore Cernuzio z Yaoundé
Třiasedmdesátiletý misijní biskup Rosario Pio Ramolo působí již 44 let v africkém regionu Symsahary. Hovoří o významu papežovy pouti pro celý kontinent.
„Příjezd papeže je pro africkou církev vždycky obrovským impulsem, protože – ačkoli svou víru prožívá velmi hluboce – někdy se cítí v rámci celé církve poněkud opomíjena,“ říká biskup Ramolo.
Dodává, že církev v Africe se postupně stala autonomní, a proto chce také ukázat ostatním kontinentům a církvím, čím žije a jak to prožívá. Je to kontinent, který se snažil spíše inkulturovat evangelium, než kopírovat to, co se dělalo jinde.
„Například zpěv a tanec během bohoslužeb jsou pro africké národy něčím přirozeným – něčím, co by podle určitého způsobu uvažování mohlo být považováno za nedostatek úcty. To, co se snažíme učit, tedy určitý evropský způsob prožívání víry a bohoslužeb, tady zkrátka neodpovídá realitě,“ dodává biskup a vysvětluje, že proto dochází k postupné inkulturaci a věřící se stávají „více pány“ své církve. Mohou vyjadřovat křesťanskou víru svým vlastním způsobem.
Měnící se sociální realita
Biskup dodává, že pokračuje exodus mladých lidí z vesnic do měst, jev, který Evropa zažila již dříve. Lidé opouštějí pole nebo těžší práci, aby hledali zaměstnání „za stolem“ v kanceláři.
Proto se církev v Africe snaží dát možnost těm, kteří nemají prostředky na vzdělání nebo nemají rodinu ve velkém městě, aby mohli podniknout kroky odpovídající jejich potřebám. „Potíž spočívá v tom, že mladí nemají prostředky, a proto nemohou být samostatní. Považujeme za svůj úkol pomáhat chlapcům a dívkám, aby dokázali získat peníze a nezbytné prostředky, alespoň částečně, aby jejich život měl smysl,“ říká biskup Romelo.
Po boku mladé generace
V některých afrických zemích je problémem migrace do Evropy. V Čadu naopak nedochází k velké vlně emigrace, ale k vnitřní migraci – mnoho mladých lidí z jihu se snaží dostat na sever, kde jsou naleziště zlata, a přijímají práci na primitivní těžbě v dolech. „Nejde se o státní podniky… Proto tito mladí lidé často končí ve vězení nebo jsou vyhnáni. Trpí, ale přesto se o tuto cestu pokoušejí,“ vysvětluje italský misijní biskup.
Problémem v Čadu je také desertifikace půdy, pastevci již nemají dostatek prostoru pro pastvu a za každou cenu se snaží obsadit jiné území, což vyvolává vnitřní konflikty. K tomu se připojeje skutečnost, že pastevci jsou muslimové a zemědělci křesťané. „Snažíme se jim pomáhat, aby nepřišli o svou půdu,“ dodává biskup.
Papežova návštěva obohacuje celou církev
„Každá papežova návštěva je impulsem k posílení víry a úcty k člověku i přírodě,“ říká biskup. „To je plodem každé papežské návštěvy v Africe a přináší to dobro také univerzální církvi, protože také papež, když objevuje krásné věci tady v Africe, může se o ně dále podělit s ostatními místními církvemi během dalších návštěv a cest“ – dodává a vysvětluje, že v tomto smyslu tato pouť pomáhá lépe poznat, jak Afričané prožívají svou víru, jejich přístup k víře, který je svébytný a bohatý.
Překlad a redakční úpravy – jb -
