Lev XIV. píše jihoafrickým biskupům: pokračujte v práci pro dobro církve

Cecilia Seppia – Vatikán

Od 24. září se v Esibayeni Lodge v srdci Svazijského království Eswatini sešli biskupové šesti biskupských konferencí jižní Afriky, aby se zúčastnili XIV. plenárního zasedání, ale také aby oslavili zlaté jubileum IMBISA (Inter Regional Meeting of Bishops of Southern Africa), tedy padesát let historie, výzev a pastoračních rozhodnutí v kontextech, které nebyly vždy snadné, ba naopak často provázené sekularizací a sociálně-politickými napětími. Papež zaslal biskupům z Angoly, Botswany, Svazijska, Lesotha, Mozambiku, Namibie, Svatého Tomáše a Princova ostrova, Jižní Afriky a Zimbabwe své požehnání plné „upřímné vděčnosti“. Učinil tak v dopise, který byl přečten včera, 25. září, na začátku setkání a který podepsal substitut Státního sekretariátu, arcibiskup Edgar Peña Parra.

„Jeho Svatost – píše se v textu – vyjadřuje svou upřímnou vděčnost za cenné služby, které vaše shromáždění poskytlo křesťanským komunitám v tomto regionu za posledních padesát let. Věří, že práce této meziregionální instituce bude i nadále umožňovat aktivní účast Božího lidu na evangelizační misii církve. Modlí se také za to, aby vaše synodální cesta, posílená pouty bratrské solidarity, mohla čerpat neustálou sílu ze soucitného Božího srdce, když pracujete pro dobro církve a společnosti obecně.“

Soucit a víra

„Jako poutníci naděje na synodální cestě, napájeně soucitem a horlivou vírou“ je tématem zvoleným pro plenární shromáždění, které včera zahájil předseda IMBISA, arcibiskup Liborius Ndumbukuti Nashenda, bezprostředně po úvodní mši. Proto papež ve svém listu trvá na schopnosti vcítit se do druhého, „trpět s ním“: nejde o pomíjivou blízkost, ale o konkrétní blízkost, která vychází z Boží lásky a je jí formována. A právě soucit, spolu s vírou, je nejviditelnější rys, kterým tito biskupové a jejich předchůdci sloužili Božímu lidu a pokračují ve své misii.

Kráčet společně

Ve svém projevu arcibiskup Nashenda připomněl biskupům, že jubilejní rok 2025 není jen oslavou minulosti, ale výzvou k obnovení jejich úsilí o utváření mostů k dialogu, podpoře nenásilí, a tedy pomoci nastolení míru ve všech oblastech. Arcibiskup, aby vysvětlil význam společné cesty, také citoval africké přísloví: „Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jdi s ostatními.“ Cestu totiž absolvujeme společně, krok za krokem, aniž bychom se poddávali strachu a neporozumění. Biskup hostitelské diecéze José Ponce de León z diecéze Manzini srdečně přivítal účastníky a připomněl historickou roli, kterou Svazijsko sehrálo v rámci IMBISA od jejího založení v roce 1975, kdy organizovalo a hostilo první plenární shromáždění a dokonce i sídlo jejího prvního úřadu. Na závěr s radostí poznamenal, že letošní plenární zasedání přilákalo jeden z nejvyšších počtů biskupů v historii, což je známkou touhy církve podílet se na změně.

Církev a Svazijské království

Biskup Ponce de León hovořil také o dlouholetém partnerství mezi katolickou církví a vládou Svazijského království, které je spolu s Lesothem a Marokem jednou ze tří monarchií v Africe. Jedná se o spolupráci zejména v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb. Premiér Svazijského království, zastoupený ministrem školství Owenem Nxumalo, poté přednesl pozdravy Jeho Veličenstva krále Mswatiho III. Popsal Svazijsko jako národ založený na křesťanských hodnotách a připomněl, že to byl právě král Mswati II., kdo v roce 1844 přivítal první misionáře. Ocenil přínos katolické církve v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a pomoci nejchudším a zdůraznil, že církev v současné době spravuje 47 základních škol, 13 středních škol a jednu zdravotnickou školu, z níž by se podle králových představ měla brzy stát prestižní katolická univerzita.

Mosty ke smíření a míru

Setkání, které skončí v neděli 28. září, se účastní také apoštolský nuncius v Jižní Africe a Lesothu, arcibiskup Henryk Mieczysław Jagodziński, který je na své první oficiální návštěvě Svazijska. I on pochválil biskupy regionálního sdružení IMBISA za jejich trvalého ducha synodality, za schopnost přátelsky a bratrsky diskutovat o složitých tématech, a povzbudil je, aby pokračovali v cestě jako poutníci naděje a budovali mosty ke smíření a míru. Setkání v těchto dnech je charakterizováno reflexemi, modlitbami a diskusemi o nadějích a výzvách, kterým daný region čelí: od správy věcí veřejných po sociální spravedlnost, od nutnosti rozvíjet vedení mladých lidí po ochranu stvoření a podporu míru.