Lev XIV. při jubilejní audienci: Kéž Ukrajina vytrvá ve víře navzdory válečné tragédii

Vatican News

„Prosme o přímluvu tohoto nového blahoslaveného, aby drahému ukrajinskému lidu pomohl vytrvat v síle víry a naděje navzdory válečným dramatům“.

Papež Lev XIV. vybídl k následování příkladu kněze Petra Pavla Orose z eparchie Mukačevo, zavražděného v roce 1953 z nenávisti k víře. Dnes, 27. září, se v Bilky koná jeho beatifikace, jíž předsedá kardinál Grzegorz Ryś, arcibiskup polské Łódźi a papežův zástupce. Lev XIV. připomenul kontext, ve kterém tento kněz působil, když z lásky k Bohu položil život.

„Když byla řeckokatolická církev zakázána, zůstal věrný Petrovu nástupci a statečně pokračoval v tajném výkonu svého kněžského úřadu, vědom si rizik“. 

Blahořečení kněze Petra Pavla Orose se dnes slaví v mukačevské eparchii

Původ a povolání Petra Orose

Oros se narodil 14. července 1917 v maďarské vesnici Biri v hluboce křesťanské rodině. Jeho otec byl řeckokatolický kněz a zemřel, když Petrovi byly dva roky. V devíti letech přišel o matku. V roce 1937 nastoupil do semináře v zakarpatském Užhorodě, 18. června 1942 byl vysvěcen na celibátního kněze v řeckokatolické mukačevské eparchii a zahájil pastorační službu v několika vesnicích jako kaplan, přičemž se okamžitě proslavil svou horlivostí a láskou k chudým. V roce 1943 se zúčastnil kurzu pro vojenské kaplany poblíž Košic a  poté se vrátil do své farnosti, která se v roce 1944 ocitla stejně jako celé Zakarpatí pod okupací sovětských vojsk Rudé armády a byla připojena k Ukrajinské sovětské socialistické republice, později k SSSR.

Léta pronásledování

Po násilné anexi začalo pronásledování řeckokatolické církve. V roce 1946 byl Oros přeložen jako farář do Iršavského okresu. Už tehdy na něj byl vyvíjen nátlak, aby přestoupil k ruské pravoslavné církvi, který v roce 1948 ještě zesílil. Odolal a zůstal věrný papeži. V roce 1949 pak byla zakázána pastorační činnost a všechny řeckokatolické kostely byly uzavřeny. Byla zrušena i samotná mukačevská eparchie.

Atentát

Otec Oros tedy žil s vědomím a odvahou v situaci podezřelého člověka, kontrolovaného tajnými službami a vystaveného svévolnému zatýkání a bezpráví. Když byla v roce 1949 řeckokatolická církev postavena mimo zákon a osobnosti, kterých si společnost vážila, byly systematicky likvidovány, Petr Oros pokračoval v tajné službě. V roce 1953 na něj byl vydán zatykač. Pokusil se o útěk, ale 28. srpna ho na nádraží v obci Siltse zastavil policista a zabil ho. Vražda byla okamžitě považována za mučednickou smrt, ačkoli tělo zavražděného kněze zůstalo ukryto až do rozpadu Sovětského svazu. Jeho památka zůstala v paměti věřících a dodnes přetrvává spolu s přesvědčením o účinnosti jeho přímluvy u Boha.