Papež: péče, dar a důvěra jsou základy ekonomiky, která nezabíjí, ale šíří život
Edoardo Giribaldi – Vatikán
„Bratře, sestro, kde jsi?“
To je otázka, kterou je třeba položit těm, kteří trpí násilím válek, těm, kteří jsou nuceni opustit svou zemi, „odmítnuti a uvězněni“ na okraji světa; těm, kteří nesou na svých bedrech břemeno chudoby a jsou za to obviňováni kvůli logice, „která více cení zisk než lidi“. Je to otázka, která se týká i těch, kteří i přes hyperkonektivitu žijí v osamění ticha, které nikdo neslyší. Na toto ticho je třeba odpovědět s odvahou „nového směru života“. „Obchodu s válkami“ je třeba postavit ekonomiku, která vychází z péče, daru a vzájemné důvěry.
To je výzva, kterou papež Lev XIV. adresoval účastníkům třetího ročníku Světového setkání o lidském bratrství, které se koná dnes, 12. září, a pokračuje zítra, v sobotu 13. září. Akce pořádaná bazilikou sv. Petra nabízí patnáct tematických stolů a diskusních workshopů za účasti významných mezinárodních osobností. Mezi nimi je kardinál Mauro Gambetti, arcikněz baziliky a generální vikář Vatikánského městského státu a předseda Stavební huti sv. Petra; Graça Machel Mandela, aktivistka a politička, spoluzakladatelka organizace The Elders, která se zabývá prosazováním míru, spravedlnosti, lidských práv a udržitelnosti životního prostředí; a Maria Ressa, nositelka Nobelovy ceny za mír v roce 2021.
„Tichá“ síla
Hlavním tématem akce bude rozhodné „ne“ válce. „Vytrvat v konfliktu, vyřešit ho a proměnit v pojítko nového procesu “ – uvedl papež Lev XIV. s odkazem na apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium papeže Františka – je cestou silných: „tichou“ moudrostí, která však dokáže sjednotit různé kultury a náboženství ve vzájemném uznání bratrů a sester.
Násilí není normou
Konflikt, připomíná Lev XIV., je přítomen od počátku lidských vztahů, v biblickém příběhu o Kainovi a Ábelovi. Nemůže se však stát alibi pro tvrzení „vždycky to tak bylo“.
Ať už je Kainovo násilí jakkoli staré a rozšířené, nelze ho tolerovat jako normální. Naopak, normou je božská otázka položená viníkovi: „Kde je tvůj bratr?“
Je to otázka, která se stává „povoláním“, „pravidlem“, „kánonem spravedlnosti“. Proti logice pomsty Bůh staví „otázku, která provází celou historii“.
Mezi válkami, migranty, chudými a osamělými
Včetně dnešních dějin, kde je třeba tuto otázku „více než kdy jindy“ zvnitřnit jako „princip smíření“.
„Bratře, sestro, kde jsi?“ Kde jsi v obchodu s válkami, které ničí životy mladých lidí nucených brát do rukou zbraně, zasahují civilisty, děti, ženy a bezbranné starce, ničí města, venkov a celé ekosystémy a zanechávají za sebou jen trosky a bolest? Bratře, sestro, kde jsi mezi migranty, kteří jsou opovrhováni, vězněni a odmítáni, mezi těmi, kteří hledají spásu a naději a nacházejí jen zdi a lhostejnost?
Kde jsi, bratře, když jsou chudí obviňováni ze své chudoby, zapomenuti a odvrženi ve světě, který si cení více zisku než lidí? Bratře, sestro, kde jsi v hyperpropojeném životě, ve kterém však osamělost narušuje sociální vazby a odcizuje nás i sobě samým?“
Odpověď nemůže být tichá: musí vytyčit nový „směr života“, který přinese růst a rozvoj.
„Všechny národy mají jeden původ“
Podle papeže uznání bratra nebo sestry v bližním osvobozuje od dvou logik: „představy, že jsme jedináčci“, a „představy, že jsme společníci“, kteří mají společné pouze konkrétní zájmy.
Tyto zájmy totiž nejsou tím, co „nás spojuje“. Duchovní tradice a zralejší kritické myšlení nás naučily překonávat výlučně etnické nebo pokrevní vazby: ona „bratrství“, která uznávají „podobné“ a odmítají „odlišné“. Lev XIV připomněl, že v Bibli nejnovější texty popisují bratrství založené na „společném lidství“, přesahujícím „etnické hranice Božího lidu“.
Svědčí o tom příběhy o stvoření a genealogie: původ různých národů – i nepřátel – je jediný a Země se svým bohatstvím je pro všechny a nikoli jen pro některé.
„Jakou má člověk hodnotu“
V souvislosti s tímto posledním bodem papež cituje encykliku Fratelli tutti:
„Abychom mohli kráčet směrem k sociálnímu přátelství a univerzálnímu bratrství, je třeba si uvědomit jednu základní, zásadní věc: uvědomit si, jakou má člověk hodnotu, jakou má hodnotu osoba, vždy a za všech okolností.“
Chudí nejsou „příjemci“, ale „subjekty“
„Bratrství“ není nic jiného než „nejpravdivější název blízkosti“: znamená znovuobjevit „tvář druhého“ a v tvářích chudých, uprchlíků, ale i nepřátel rozpoznat „Tajemství“ – pro věřící samotný obraz Boha.
Papež požádal účastníky setkání, aby identifikovali „místní a mezinárodní“ projekty, které rozvíjejí nové prostory pro „sociální charitu“, „spojenectví mezi znalostmi“ a „solidaritu mezi generacemi“.
„Ať jsou to cesty lidu, které by zahrnovaly i chudé, nikoli jako příjemce pomoci, ale jako subjekty rozlišování a slova“.
„Spojenectví lidskosti“
Tak nastává „tiché rozsévání“, které může vyklíčit v participativní procesy založené na lidskosti a bratrství. Nejedná se o pouhý seznam práv, ale o široký plán, který se zhmotňuje v konkrétních činech a motivacích, které činí všechny „odlišnými“ v každodenním životě.
„Potřebujeme rozsáhlé „spojenectví lidskosti“, založené nikoli na moci, ale na péči; nikoli na zisku, ale na daru; nikoli na podezření, ale na důvěře. Péče, dar, důvěra nejsou ctnosti pro volný čas: jsou to pilíře ekonomiky, která nezabíjí, ale zintenzivňuje a rozšiřuje účast na životě“.
Bratrství roste s kulturou
Lev XIV. na závěr poděkoval umělcům, kteří se akce zúčastní, a rovněž přítomným nositelům Nobelovy ceny za vypracování Deklarace o lidském bratrství ze dne 10. června 2023 a za svědectví, které přinesli na mezinárodní úrovni.
„Pokračujte v rozvíjení spirituality bratrství prostřednictvím kultury, pracovních vztahů a diplomatické činnosti,“ vyzval papež a vyslovil přání, aby si lidé vzali k srdci Ježíšova slova obsažená v Janově evangeliu: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy“.
