Lev XIV.: svatí Ludvík a Zélie Martinovi jako protipól negativních vzorů manželství

Vatican News

„Příkladný pár“, který svědčí o „nevyřčeném štěstí a hluboké radosti“, které Bůh uděluje těm, „kteří se zavázali k této cestě věrnosti a plodnosti“. To jsou svatí Ludvík a Zélie Martinovi, rodiče svaté Terezie od Dítěte Ježíše, jak je popisuje Lev XIV. v poselství zaslaném monsignoru Brunovi Feilletovi, biskupovi Séezu, k desátému výročí jejich kanonizace, k níž došlo v říjnu 2015 z vůle papeže Františka během biskupské synody o rodině.

Oslavy v Alençonu

O tomto víkendu jsou rodiny, páry, svobodní a děti zváni do svatyně v Alençonu v diecézi Séez, aby prostřednictvím modliteb, přednášek a workshopů oslavili deset let od jejich svatořečení. Papež se připojuje svými myšlenkami a modlitbami k věřícím shromážděným v tomto městě, kde se manželé Martinovi „posvětili ve svém manželském životě“. Právě ve městě Alençon na severozápadě Francie se totiž Zélie a Ludvík setkali, vzali se a měli devět dětí. Jejich pět dcer se stalo řeholnicemi a mezi nimi i svatá Terezie od Dítěte Ježíše, nejmladší z nich, která byla v roce 1927 Piem XI. prohlášena za patronku misií.

První kanonizovaný manželský pár

Manželé Martinovi byli prvním kanonizovaným manželským párem, což bylo „událostí zvláštního významu, protože zdůrazňuje manželství jako cestu ke svatosti“, poznamenává Lev XIV. A vyzdvihuje, že mezi povoláními, ke kterým jsou muži a ženy povoláni Bohem, „je manželství jedním z nejvznešenějších a nejvyšších“. Jak již kardinál Martins prohlásil při jejich blahořečení v roce 2008, Ludvík a Zélie pochopili, že se mohou posvětit „nikoli navzdory manželství, ale skrze manželství, v manželství a s manželstvím“ a že jejich svatba měla být považována „za výchozí bod společného vzestupu“.

Vzor a opora pro dnešní páry

Papež doufá, že toto desáté výročí bude příležitostí k lepšímu seznámení se životem a zásluhami těchto „mimořádných manželů a rodičů“. Vidí v nich „zářivý a inspirativní vzor“ pro snoubence, ale také oporu pro rodiny, „které jsou někdy tak křehké a zkoušené“. Při rozjímání nad jejich křesťanským životním stylem papež zdůrazňuje, že se na své cestě ke svatosti „neodstěhovali ze světa“. Ludvík a Zélie byli totiž „svatí od vedle“, zapojení do normanské společnosti prostřednictvím své farnosti, svých profesních činností, charitativní práce, přátelství a rodinného života. V Alençonu mohou poutníci dnes vidět prostředí jejich každodenního života, „na první pohled obyčejného“, ale „naplněného přinejmenším mimořádnou přítomností Boha“. „Bůh na prvním místě“ je motto, na kterém vybudovali celý svůj život, zdůrazňuje Lev XIV. ve svém poselství ze dne 1. října, památky jejich dcery, svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté tváře.

Příklad věrnosti a pozornosti k druhým

Papež vyzývá církev, aby mladým lidem, kteří se možná váhají „vrhnout se do tak krásného dobrodružství“, představila tento „vzorový pár“.

Vzor věrnosti a pozornosti k druhým, vzor horlivosti a vytrvalosti ve víře, křesťanské výchovy dětí, velkorysosti v praktikování lásky a sociální spravedlnosti, také vzor důvěry ve zkouškách...

Ale pro papeže Lva XIV. je jejich nejvýznamnějším svědectvím „nevyslovitelné štěstí a hluboká radost, kterou Bůh uděluje již zde na zemi a na věčnosti těm, kteří se vydali na tuto cestu věrnosti a plodnosti“.

Protilátka na falešné vzory soužití

V těchto „obtížných a zmatených“ časech, pokračuje papež, kdy jsou mladým lidem předkládány „mnohé negativní vzory soužití, často pomíjivé, individualistické a sobecké, s hořkými a neutěšenými plody, se rodina, jak ji zamýšlel Stvořitel, může jevit jako zastaralá a nudná“.

Ludvík a Zélie Martinovi svědčí o tom, že tomu tak není: byli šťastní – hluboce šťastní! – když dávali život, šířili a předávali víru, sledovali, jak jejich děti rostou a rozvíjejí se pod Božím pohledem.

Nechte své děti objevit Ježíšovu lásku

Lev XIV. připomíná jejich společné obědy po mši, chvíle modlitby a naslouchání. A povzbuzuje:

„Jaká útěcha je být spolu ve zkouškách, sjednoceni s Kristovým křížem, když se objeví; a nakonec, jaká naděje je shledat se jednoho dne sjednoceni ve slávě nebes!“

Papež také vybízí páry, aby „odvážně vytrvaly na cestě, někdy obtížné a komplikované, ale jasné“, kterou se vydaly. Žádá je, aby Ježíše postavily do centra rodiny, svých rozhodnutí a každodenního života.

Nechte své děti, aby objevily jeho lásku a jeho neomezenou něhu, a snažte se, aby ho milovaly tak, jak si zaslouží: to je velká lekce, kterou nám Ludvík a Zélie dávají do dnešní doby a kterou církev a svět tak potřebují.

Jak by mohla, ptá se papež Lev XIV., „Terezie tak milovat Ježíše a Marii – a pak nám předat tak krásnou nauku – kdyby se to nenaučila od svých rodičů od nejútlejšího věku?“ Nakonec papež svěřuje všechny rodiny pod ochranu Ludvíka a Zélie Martinových a svaté Terezie od Dítěte Ježíše.