Papež: Péče o Zemi není „pomíjivý trend“, je zapotřebí ekologické konverze
Edoardo Giribaldi – Castel Gandolfo
V návaznosti na svého předchůdce Františka, deset let po vydání encykliky Laudato si', papež Lev XIV. opětovně zdůraznil naléhavost úsilí o ochranu Země. Učinil tak dnes, 1. října, účastí na zahajovacím ceremoniálu mezinárodní konference Raising Hope on Climate Change (Vzbudit naději v oblasti změny klimatu), kterou organizuje hnutí Laudato si' ve spolupráci s Dikasteriem pro integrální lidský rozvoj, Caritas Internationalis, CIDSE, UISG, Hnutím fokoláre a Ecclesial Networks Alliance. Dvoudenní akce se koná ve dnech 2. až 3. října a zúčastní se jí více než tisíc lidí, mezi nimiž jsou náboženští představitelé, zástupci různých hnutí, vědy a politiky.
Dopad encykliky Laudato si'
Papež na úvod připomněl dopad encykliky Laudato si', který daleko přesáhl hranice církve. „Jako výchozí bod pro dialogy a reflexní skupiny, školní a univerzitní programy, spolupráce a projekty“ inspirovala tato encyklika akce na všech kontinentech, které pomáhaly nejen planetě, ale také „chudým a vyloučeným“, kteří jsou často prvními oběťmi klimatické krize.
„Její dopad se projevil na mezinárodních summitech, v oblasti ekumenismu a mezináboženského dialogu, v ekonomické a podnikatelské sféře, stejně jako v teologických a bioetických studiích. Pojem „péče o společný domov“ byl začleněn do akademických, vědeckých a politických debat“.
„Výzvy, které jsou dnes aktuálnější než kdy jindy“
Lev XIV. se zaměřil na některé části této encykliky a zabýval se podrobněji její analýzou situace v oblasti životního prostředí a následným návrhem „paradigmatu integrální ekologie“.
„Děkujme našemu Otci v nebesích za tento dar a odkaz papeže Františka! Jedná se totiž o výzvy, které jsou dnes ještě aktuálnější než před deseti lety. Jedná se o výzvy sociálního, politického, a především duchovního řádu. které vyžadují obrácení“.
Každé výročí, pokračoval papež, doprovází vedle vzpomínky na minulost také otázka „co zbývá udělat?“.
V otázce péče o společný domov jsme přešli od fází „porozumění“ a „studia“ k fázi „implementace“. Cesta je vytyčena, ale nesmíme zůstat hluší „k volání země a chudých“. Nikdy nesmí tato péše vypadat jako pouhá „pomíjivá móda“ nebo, „ještě hůře“, být považována za téma, které rozděluje.
„Apoštolská exhortace Laudate Deum, rovněž od papeže Františka, již poukazovala na to, jak se Laudato si' setkala se zlehčováním „stále zřetelnějších známek klimatických změn“, „zesměšňováním těch, kdo hovoří o globálním oteplování“, a dokonce s obviňováním chudých z toho, čím trpí „více než ostatní“.
Návrat „k srdci“
Sdílet a šířit poselství encykliky Laudato si' nestačí. Dnes je nutné vrátit se k srdci. Nejen k centru pocitů a emocí, ale také k sídlu svobody. Srdce nejenom zahrnuje rozum, ale „překračuje ho a transformuje“, inspiruje celou osobu a její vazby. Konečně je to místo, kde vnější realita „má největší dopad“, kde se uskutečňuje „nejhlubší hledání“, kde se odhalují „nejautentičtější touhy“, kde se nachází lidská identita a „zaostřují“ se rozhodnutí, která je třeba učinit.
„Pouze návratem k srdci může dojít k opravdové ekologické konverzi. Je třeba přejít od shromažďování údajů k péči; od ekologických diskuzí k ekologické konverzi, která by proměnila osobní a společenský životní styl“.
Tato „konverze“ se řídí tím, co „směřuje k živému Bohu“, „kterého nevidíme“. Nelze ho milovat a zároveň pohrdat „jeho stvořeními“.
„Nelze se nazývat učedníky Ježíše Krista, aniž bychom sdíleli jeho pohled na stvoření a jeho péči o to, co je křehké a zraněné“.
Pěstovat čtyři dimenze existence
Papež proto vyzval účastníky konference, aby byli nositeli „oné naděje“, která pramení z uznání Boha již působícího v dějinách. Laudato si’ popisuje svatého Františka z Assisi takto:
„Žil v jednoduchosti a v nádherné harmonii s Bohem, s ostatními, s přírodou a sám se sebou. V něm se ukazuje, do jaké míry jsou neoddělitelné starost o přírodu, spravedlnost vůči chudým, angažovanost ve společnosti a vnitřní pokoj“.
Na základě tohoto podnětu Lev XIV. vyjádřil přání, aby každý mohl pěstovat čtyři dimenze existence:
„S Bohem, s ostatními, s přírodou a sám se sebou, v neustálém postoji obrácení“.
Integrální ekologie „žije“ z těchto rozměrů. A Laudato si' se svým „interdisciplinárním významem“ v ní klíčí.
„Vyvíjet tlak na vlády“
„Jsme jedna rodina“, připomněl papež, „máme společného Otce, který dává svítit slunci a dopadat dešti na všechny“. Jde tedy o sjednocení kolem „téže planety“, ve znamení integrální ekologie směřující k míru. V tomto smyslu je třeba vzít v úvahu rozmanitost organizací, které se účastní této konference.
Na druhou stranu, jak papež František napsal v Laudate Deum, „nejúčinnější řešení nepřijdou pouze z individuálních snah, ale především z velkých rozhodnutí národní a mezinárodní politiky“. Následující výzva Lva XIV. je tedy v souladu s tímto tvrzením.
„Společnost musí prostřednictvím nevládních organizací a zprostředkujících sdružení vyvíjet tlak na vlády, aby vypracovaly přísnější předpisy, postupy a kontroly. Pokud občané nebudou dohlížet na politickou moc – národní, regionální i obecní –, nebude možné čelit škodám na životním prostředí. Kromě toho mohou být obecní předpisy účinnější, pokud existují dohody mezi sousedními obcemi o podpoře stejných opatření“.
„Nedopřát prostor lhostejnosti a rezignaci“
Tato výzva může najít konkrétní uplatnění na nadcházejících mezinárodních summitech, které papež připomněl: 30. konference OSN o změně klimatu (COP30), zasedání Výboru pro potravinovou bezpečnost FAO a summit o vodě, který OSN organizuje na rok 2026. K práci odborníků se připojuje práce občanské společnosti, „zejména mladých lidí“, aby přispěli „k této kulturní, duchovní a vzdělávací výzvě“.
„Co odpovíme?“
Lev XIV. zakončil své vystoupení otázkou, která se týká každého z nás:
„Bůh se nás zeptá, zda jsme dobře obdělávali a chránili tento svět, který stvořil, ve prospěch všech a budoucích generací, a zda jsme se starali o své bratry a sestry. Co tedy odpovíme?“
