Papež k mladým lidem: nenásledujte ty, kdo skrze víru rozdělují, odstraňujte nerovnosti

Edoardo Giribaldi – Vatikán

„Dychtivost“ mladých lidí je vítr, který vane srdcem světa: je to tichý výkřik proti diskriminaci a nespravedlnostem, které zažívají jejich vrstevníci. Je to touha po pravdě, kráse, radosti a míru. Ale na své cestě mohou narazit na falešné učitele: nekonečné „scrollování“ na telefonech, které je pohltí a vyprázdní; nebo lidi, kteří využívají víru k rozdělování. Touha mladých lidí nemůže zůstat uvězněna: naplní se pouze tím, že vyjdou ze sebe, otevřou se a darují se. To je jádro poselství papeže Lva XIV. ke XL. Světovému dni mládeže, které bylo zveřejněno dnes, 7. října.

„Vy také vydáváte svědectví, protože jste se mnou“

První papežovou myšlenkou je poděkování mladým lidem, kteří se zúčastnili jubilejních akcí věnovaných jim, které se konaly v Římě v červenci a srpnu. Jednalo se o událost „cennou pro obnovené nadšení z víry a sdílení naděje, která hoří v srdcích“. Papež doufá, že „nezůstane izolovaným momentem“, ale stane se „krokem vpřed v křesťanském životě a silnou pobídkou k vytrvalosti ve svědectví víry“. Téma příštího Světového dne mládeže, který se bude slavit 23. listopadu, je převzato z Janova evangelia: „Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou začátku“. Představuje další krok k mezinárodnímu Světovému dni mládeže, které se bude konat v Soulu v roce 2027.

Touha po pravdě, kráse, radosti a míru

Papež trvá na základním poutu, které je základem svědectví: vychází z „přátelství s Pánem“. Nejedná se o „ideologickou propagandu“, ale o „skutečný princip vnitřní proměny a společenského uvědomění“.

„Když nám tedy Ježíš říká: „Vydávejte svědectví“, ujišťuje nás, že nás považuje za své přátele. Jen on plně zná, kdo jsme a proč jsme tady: zná srdce vás mladých, vaše rozhořčení nad diskriminací a nespravedlností, vaši touhu po pravdě a kráse, radosti a míru; svým přátelstvím vám naslouchá, motivuje vás a vede vás, volá každého k novému životu“.

Spontánní a radostní přátelé

Ježíšův „pohled“ nehledá „služebníky“ nebo „aktivisty nějaké strany“, ale spontánní a radostné přátele.

„Je to jedinečné přátelství, které nám dává společenství s Bohem; věrné přátelství, které nám pomáhá objevit naši důstojnost i důstojnost druhých; věčné přátelství, které ani smrt nemůže zničit, protože má svůj počátek v ukřižovaném a vzkříšeném Kristu“.

Svědectví, které vychází z lásky

Svědectví apoštola Jana, na které odkazuje Lev XIV., vyzařuje „vděčnost“ a „úžas“: označuje se za „učedníka, kterého Ježíš miloval“. Je to titul, který odráží vztah: není to jméno, ale uskutečnění osobního pouta.

„To, co píše apoštol Jan, platí i pro vás, milí mladí lidé. Kristus vás zve, abyste ho následovali a posadili se vedle něj, abyste naslouchali jeho srdci a zblízka sdíleli jeho život! Každý z vás je pro něj „milovaným učedníkem“ a z této lásky pramení radost ze svědectví“.

Nezabírejte „scénu“

Jiný Jan, Jan Křtitel, připomíná, že pravý učedník se nesnaží „zabírat scénu“ ani shromažďovat stoupence. Pokorný a „vnitřně svobodný“ netouží být středem pozornosti. Má schopnost naslouchat, interpretovat a říkat pravdu všem, i „mocným“. Jan Křtitel, pokračuje Lev XIV., učí, že hlásání není oslavou vlastních duchovních, intelektuálních nebo morálních schopností, čímž potvrzuje platnost výzvy papeže Františka:

„Pokud nevystoupíme ze sebe a ze své komfortní zóny, pokud nejdeme k chudým a k těm, kteří se cítí vyloučeni z Božího království, nesetkáváme se s Kristem a nesvědčíme o něm. Ztrácíme sladkou radost z evangelizace.“

Odpovědi nenajdeme v scrollování

Hledání je neustálé: rozvíjí se jak v osobním rozjímání, tak ve vztazích s ostatními.

„Naše nejhlubší otázky totiž nenacházejí vyslyšení ani odpověď v nekonečném scrollování na mobilu, které upoutává pozornost, ale unavuje mysl a zanechává srdce prázdné. Nedovedou nás daleko, pokud je držíme uzavřené v sobě nebo v příliš úzkých kruzích. Splnění našich autentických tužeb vždy vyžaduje, abychom vyšli ze sebe“.

Problémy mladých lidí

Papež vybízí mladé lidi, aby se stali „misionáři“ Ježíše Krista. Všichni sdílejí „hledání smyslu“, doprovázené pocitem „nejistoty“, který nabývá různých podob. Mnozí jsou vystaveni násilí, jsou nuceni používat zbraně, jsou odděleni od svých blízkých, nuceni k migraci a útěku. Někteří jsou zbaveni vzdělání a základních potřeb. Problémy jsou však i bližší: sociální nebo pracovní tlaky, rodinné krize, nedostatek příležitostí, výčitky svědomí za spáchané chyby. Papež poznamenává, že je vždy možné postavit se po boku svých vrstevníků a kráčet s nimi, podle obrazu Boha, který – jak připomněl papež František v encyklice Dilexit nos – „je blízkost, soucit a něha“.

Napětí mezi přijetím a odmítnutím

Svědčit, jak dále poznamenává Lev XIV., není vždy snadné. V evangeliích se objevuje napětí mezi přijetím a odmítnutím Ježíše, jako v Janově evangeliu: „Světlo svítí ve tmě, ale tma je nepřijala“. I dnes se „učedník-svědek“ může setkat s odmítnutím, až s násilným odporem. Je to bolestná skutečnost, ale stává se příležitostí k naplnění „nejvyššího přikázání“: milovat své nepřátele.

„I dnes, na mnoha místech světa, trpí křesťané a lidé dobré vůle pronásledováním, lží a násilím. Možná jste i vy byli zasaženi touto bolestnou zkušeností a možná jste byli v pokušení instinktivně reagovat tak, že jste se dostali na úroveň těch, kteří vás odmítli, a zaujali jste agresivní postoj. Vzpomeňme si však na moudrou radu svatého Pavla: Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“.

Organizovat se za účelem smíření polarizovaných společenství

Z přátelství s Kristem vzniká plně bratrský život. Kdo se setká s Ježíšem, přináší ostatním vřelost a uvádí je do dimenze nezištné blízkosti, upřímného soucitu a věrné něhy.

„Duch svatý nám umožňuje vidět bližního novýma očima: v druhém je bratr, sestra! Navíc vztah s Ježíšem je schopen zbavit nás lhostejnosti a „duchovní lenosti“ a překonat „uzavřenost a podezíravost“. Spojuje nás také navzájem a podněcuje nás ke společnému úsilí, od dobrovolnictví po politickou dobročinnost, abychom vytvořili nové životní podmínky pro všechny. Nenásledujte ty, kteří používají slova víry k rozdělování: organizujte se naopak, abyste odstranili nerovnosti a smířili polarizované a utlačované komunity“.

„Nikdy nejsme sami“

Tváří v tvář „utrpení a nadějím světa“ Lev XIV. vyzývá, aby mladí lidé upřeli svůj pohled na Ježíše, na jeho „nejvyšší dar z lásky“ na kříži, na to, jak svěřil Marii Janovi jako matku. Vyzývá, aby přijali toto „svaté pouto“ a pěstovali je především v modlitbě růžence.

„Tak v každé životní situaci zakusíme, že nikdy nejsme sami, ale vždy jsme milovanými dětmi, kterým Bůh odpouští a dodává odvahu. O tom s radostí vydávejte svědectví!“