Papež podepsal dokument o vzdělávání „Nakreslit nové mapy naděje“
Alessandro Di Bussolo – Vatikán
Papež Lev XIV. před mší se studenty papežských univerzit v pondělí 27. října podepsal apoštolský list nazvaný Nakreslit nové mapy naděje, šedesát let po koncilním prohlášení Gravissimum educationis sv. Pavla VI. Nový dokument bude zveřejněn zítra, 28. října, v den výročí zmíněného dokumentu II. vatikánského koncilu. Vedle papeže stál při podpisu kardinál José Tolentino de Mendonça, prefekt Dikasteria pro kulturu a vzdělávání.
Kéž vám studium umožní nový, komplexní pohled
Krátce poté, v homilii při eucharistické slavnosti, která zahájila Jubileum školství a vzdělávání, prosil papež Boha, aby zkušenost studia a univerzitního výzkumu umožnila studentům nový, komplexnější a širší pohled, pomohla jim „vyjadřovat, vyprávět, prohlubovat a hlásat důvody naděje, která je v nás“, a utvářela je „k tomu, aby byli ženami a muži, kteří se nikdy nestahují sami do sebe, ale vždy stojí vzpřímeně“, schopnými nést všude „radost a útěchu evangelia“. Univerzitám pak připomněl, že vzdělávání je skutečným aktem lásky a že „ukojit hlad po pravdě a smyslu je nezbytným úkolem, protože bez pravdy a autentických významů lze upadnout do prázdnoty a dokonce zemřít“.
Vidět v jubileu nový životní začátek
Papež zdůraznil, že v těchto měsících, kdy církev slaví Jubileum, prožívá své „putování“ a připomíná si, že se neustále potřebuje obracet. Vyslovil proto naději, že i každý student uvidí ve Svatém roce příležitost, „díky níž může váš život začít znovu“. Obrátil se tak na ty, kteří jsou součástí univerzitních institucí a věnují se studiu, výuce a výzkumu:
Jaká milost může ovlivnit život studenta, výzkumníka, vědce? Na tuto otázku bych rád odpověděl takto: milost celkového pohledu, pohledu schopného uchopit horizont, jít dál.
Shrbená žena, která nevidí dál než na sebe
Lev XIV. se pak zaměřil na hlavní epizodu dnešního evangelia, uzdravení shrbené ženy: tato žena se hrbí sama nad sebou, „proto není schopna vidět dál“. Je to stav podobný nevědomosti, „která je často spojena s uzavřeností a nedostatkem duchovní a intelektuální zvídavosti“.
Když není člověk schopen vidět za sebe, za své zkušenosti, své myšlenky a přesvědčení, svá schémata, pak zůstává uvězněn, zůstává otrokem, neschopný zralého úsudku.
Ježíš je pravda schopná změnit život
Zkušenost milosti, „která uzdravuje naši uzavřenost“, je podle papeže v přijetí základních věcí života „od učitelů, setkání, životních zkušeností“. Jedná se o skutečné uzdravení, které nám umožňuje dívat se na věci a na život „s širším horizontem“.
Tato uzdravená žena získává naději, protože konečně může vzhlédnout a vidět něco jiného, vidět novým způsobem. To se děje zejména tehdy, když v našem životě potkáváme Krista: otevíráme se pravdě, která je schopna změnit život, odvrátit nás od nás samých, vyvést nás z uzavřenosti.
Milost pohledu, který poráží duchovní atrofii
Ten, kdo studuje, pokračuje papež Lev, „rozšiřuje své obzory“ a je schopen „vzhlížet vzhůru: k Bohu, k druhým, k tajemství života“. To je milost „studenta, badatele, vědce“: široký pohled...
…který dokáže jít daleko, který nezjednodušuje otázky, který se nebojí otázek, který překonává intelektuální lenost a tím poráží i duchovní atrofii.
Církev potřebuje tento jednotný pohled
Tento pohled, vysvětluje papež, potřebuje také spiritualita, podporovaná studiem teologie a filozofie, protože dnes jsme se bohužel „stali odborníky na nepatrné detaily reality, ale nejsme schopni znovu získat celkový přehled“.
Křesťanská zkušenost nás naopak učí dívat se na život a realitu jednotným pohledem, který je schopen obejmout vše a odmítá jakoukoli částečnou logiku. Vyzývám vás tedy – říkám to vám, studentům, a všem, kteří se věnují výzkumu a výuce –, abyste nezapomínali, že tento jednotný pohled potřebuje církev dnes i zítra.
Intelektuální práce nesmí být oddělena od života
Podle příkladu Augustina, Tomáše, Terezie z Ávily, Edith Steinové a mnoha dalších, „kteří dokázali integrovat výzkum do svého života a duchovní cesty“, je podle papeže Lva XIV. zapotřebí „pokračovat v intelektuální práci a hledání pravdy, aniž bychom je oddělovali od života“.
Je důležité pěstovat tuto jednotu, aby to, co se děje v univerzitních posluchárnách a ve vzdělávacích zařízeních všech úrovní, nezůstalo abstraktním intelektuálním cvičením, ale stalo se realitou schopnou proměnit život, prohloubit náš vztah s Kristem, lépe nám pomoci pochopit tajemství církve a učinit nás odvážnými svědky evangelia ve společnosti.
Ukojit hlad po pravdě a smyslu
Papež proto vybídl univerzity, aby přijaly výzvu ke „vzdělávacímu úkolu“, protože ten, kdo vzdělává, pomáhá druhému, jako Ježíš shrbené ženě, „být sám sebou a zrát v samostatném svědomí a kritickém myšlení“. Jedná se o skutečný akt lásky.
Uspokojit hlad po pravdě a smyslu je nezbytný úkol, protože bez pravdy a autentických významů můžeme upadnout do prázdnoty a dokonce zemřít.
Objevit, že Bůh má pro nás plán lásky
Největším darem, který každý může na této cestě najít, uzavírá papež Lev, je „vědět, že nejsme sami a že někomu patříme“, že jsme Boží děti, jak připomíná svatý Pavel Římanům.
To, co dostáváme, když hledáme pravdu a věnujeme se studiu, nám tedy pomáhá objevit, že nejsme stvoření, která byla náhodou vržena do světa, ale že patříme někomu, kdo nás miluje a má plán lásky pro náš život.
