PODCAST Lev XIV.: Kde hledat štěstí a naplnění stesku po nekonečnu?
Cyklus katechezí ke Svatému roku 2025 - Ježíš Kristus naše naděje
IV. Kristovo vzkříšení a výzvy dnešního světa
3. Velikonoce vnášejí naději do každodenního života
Drazí bratři a sestry, dobré ráno a všechny vás vítám!
Ježíšova Pascha je událostí, která nepatří do vzdálené minulosti, není jakousi zavedenou tradicí, jako mnoho jiných událostí lidské historie. Církev nás učí, abychom pamatovali na Vzkříšení a zpřítomňovali ho každý rok na Velikonoční neděli a každý den při eucharistické slavnosti, během níž se plně uskutečňuje příslib Vzkříšeného Pána: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“ (Mt 28,20).
Proto velikonoční tajemství tvoří základ křesťanského života, kolem kterého pulsují všechny ostatní události. Můžeme tedy bez jakéhokoli irenismu nebo sentimentality říci, že Velikonoce, Pascha, je každý den. Jakým způsobem?
Hodinu za hodinou prožíváme ve svém životě nejrůznější situace: bolest, utrpení, smutek, které se prolínají s radostí, úžasem i pohodou. Ovšem napříč každou z těchto situací prochází touha lidského srdce po plnosti, po hlubokém štěstí. Velká filosofka dvacátého století, svatá Terezie Benedikta od Kříže, občanským jménem Edith Stein, která se hluboce zabývala tajemstvím lidské bytosti, nám připomíná tuto dynamiku neustálého hledání naplněnosti. „Člověk,“ píše, „vždy znovu touží obdržet dar bytí, aby mohl získat to, co mu okamžik dává a zároveň bere“ (Essere finito ed Essere eterno. Per una elevazione al senso dell’essere, Řím 1998, 387). Jsme ponořeni do omezenosti, ale jsme také vykloněni k jejímu překonání.
Velikonoční zvěst je nejkrásnější, nejradostnější a nejpřevratnější zprávou, jaká kdy v historii zazněla. Je to „evangelium“ par excellence, které dosvědčuje vítězství lásky nad hříchem a života nad smrtí, a proto je jedinou zprávou schopnou uspokojit touhu po smyslu, která zneklidňuje naše srdce. Lidská bytost je poháněna vnitřním pohybem, který je nasměrován k tomu, co ji přesahuje, a zároveň neustále přitahuje. Žádná vezdejší realita ji neuspokojuje. Jsme nasměrováni k nekonečnu a věčnosti. To je ovšem v rozporu se zkušeností smrti, které předcházejí utrpení, ztráty a neúspěchy. Smrti „nullu homo vivente po skampare“ (nikdo živý nemůže uniknout), zpívá svatý František (srov. Píseň bratra slunce).
Všechno se mění díky onomu ránu, kdy ženy, které přišly ke hrobu, aby pomazaly Pánovo tělo, shledaly, že je prázdný. Otázka nadnesená mudrci přicházejícími z východu do Jeruzaléma: „Kde je ten narozený židovský král?“ (Mt 2,1-2), nachází svou definitivní odpověď ve slovech tajemného mladíka oblečeného v bílém, který promlouvá k ženám o velikonočním úsvitu: „Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen. Není tady.“ (Mk 16,6).
Od onoho rána až po dnešek, každý den, bude Ježíšovi patřit také tento titul: Živý, jak se sám představuje v Apokalypse: „Já jsem První a Poslední, a Živý. Byl jsem mrtev a hle – jsem živ na věky věků…“ (Zj 1,17-18). A v něm máme jistotu, že vždy najdeme polární hvězdu, ke které můžeme nasměrovat svůj život plný zdánlivého chaosu, poznamenaný událostmi, které se nám často jeví jako zmatené, nepřijatelné a nepochopitelné: zlo v mnoha svých podobách, utrpení, smrt, události, které se týkají každého z nás. Když rozjímáme o tajemství Vzkříšení, nacházíme odpověď na svou touhu po smyslu.
V naší křehké lidskosti se velikonoční zvěst stává péčí a uzdravením, živí naději tváří v tvář děsivým výzvám, které před nás život klade každý den, na osobní i planetární úrovni. Ve velikonoční perspektivě se Via Crucis – Křížová cesta – proměňuje ve Via Lucis – v Cestu světla. Potřebujeme okusit radost přicházející po bolesti a rozjímat o ní, znovu projít v novém světle všechny etapy, které předcházely Vzkříšení.
Velikonoce kříž neodstraňují, ale vítězí nad ním v podivuhodném souboji, který změnil dějiny lidstva. I naše doba, poznamenaná mnoha kříži, volá po úsvitu velikonoční naděje. Kristovo vzkříšení není jakási idea nebo teorie, nýbrž událost, která je základem víry. On, Vzkříšený, nám to prostřednictvím Ducha Svatého neustále připomíná, abychom mohli být jeho svědky i tam, kde lidské dějiny nevidí žádné světlo na horizontu. Velikonoční naděje nezklame. Věřit skutečně ve Velikonoce skrze naši každodenní cestu, znamená převrat v našem životě, znamená to být proměněni, abychom proměňovali svět mírnou a odvážnou silou křesťanské naděje.
Překlad - jb-
