Papež k italským biskupům: Buďme znamením Božího království
Vatican News
Na první italskou cestu mimo Lazio, tedy italský region, ve kterém leží Vatikán, se vydal papež Lev XIV. do Assisi, aby se setkal z italskými biskupy na závěr jejich plenárního zasedání.
Ježíš Kristus je středem
V prvních slovech své promluvy zdůraznil, že prvořadým úkolem, k němuž je spolu s nimi povolán, je hledět se na Ježíše. „Jak jsem vám řekl v červnu: v současné době více než kdy jindy potřebujeme postavit Ježíše Krista do centra a – cestou naznačenou v Evangelii gaudium – pomáhat lidem žít v osobním vztahu s Ním, aby objevili radost evangelia. V době velké fragmentace je nutné vrátit se k základům naší víry, ke kérygmatu.“
Hlásat poselství spásy, šířit pokoj
Svatý otec dodal, že v době poznamenané rozdělením – jak v národním, tak v mezinárodním kontextu – v době řečí a jazyka často poznamenaných nepřátelstvím a násilím, je zapotřebí vyučit se umění „přátelství, bratrství, autentických vztahů v našich společenstvích, kde – bez obav a bez mlčení – máme naslouchat a harmonizovat napětí, rozvíjet kulturu setkávání a stát se tak proroctvím míru pro svět.“ Po vzoru Ježíše, jehož první slova po vzkříšení zněla: „Pokoj vám!“ Církev má hlásat poselství spásy a být strůjcem pokoje – zdůraznil Lev XIV.
Otázka sjednocování diecézí
Lev XIV. vyzval v této souvislosti italské biskupy, aby vytvářeli „obraz kolegiálního společenství církve, která sdílí společné kroky a společná rozhodnutí.“ Zmínil přitom některé výzvy, které stojí před italským episkopátem, jako je otázka slučování diecéze a větší spolupráce na pastorační činnosti.
Svatý otec poukázal také na specifika italské církve, zakořeněné na různých územích, a povzbudil, aby biskupové každého regionu k rozlišování, aby byli schopni „navrhnout realistická řešení pro některé malé diecéze, které disponují omezenými lidskými zdroji, a posoudili, zda a jak mohou mohly pokračovat ve své službě“.
V kolegiálním duchu
Papež upozornil, že synodalita, o které se dnes mluví, „předpokládá skutečné uplatňování kolegiality,“ což znamená jak rozvíjení vzájemných vztahů, tak pozorné naslouchání a rozlišování otázek, které vycházejí z Božího lidu. „V tomto smyslu by spolupráce mezi Dikasteriem pro biskupy a Apoštolskou nunciaturou, v duchu společné odpovědnosti, měla podporovat větší účast osob na konzultacích týkajících se jmenování nových biskupů,“ poznamenal papež. Poukázal také na skutečnost, že neustále se obnovující církev se musí vyvarovat setrvačnosti: „V této souvislosti bychom všichni měli pěstovat vnitřní postoj, který papež František označil jako „naučit se odejít“ – postoj, který je cenný, když je třeba se připravit na ukončení svého úřadu.“ Doporučil, aby se dodržovala norma 75 let jako věk ukončení služby diecézních ordinářů, uvedl papež.
Výzvy dnešní doby
V kontextu nových výzev Lev XIV. hovořil o digitálním prostoru. Uvedl, že pastorační činnost se nemůže omezovat na „využívání“ médií, ale musí učit, jak obývat digitální prostor lidským způsobem, aby v mediálním šumu nemizela pravda a „aby síť mohla být skutečně prostorem svobody, odpovědnosti a bratrství“.
Papež dodal, že společná cesta se všemi znamená také být církví žijící mezi lidmi, která přijímá jejich otázky, zmírňuje utrpení a sdílí naděje. „Buďte nadále nablízku rodinám, mládeži, starým lidem a těm, kdo žijí v osamění. Nadále se angažujte v péči o chudé,“ řekl Svatý otec a poděkoval všem, kteří se do těchto aktivit zapojili.
Doporučil také věnovat zvláštní pozornost nejmladším a nejzranitelnějším, „aby se rozvíjela také kultura prevence všech forem zneužívání“. Jak dodal, přijetí a vyslechnutí obětí je skutečným znakem církve, která dokáže rozpoznat rány a usiluje o jejich zmírnění, „tam, kde je hluboká bolest, musí být ještě silnější naděje rodící se ze společenství“ – dodal Svatý otec.
Papež dodal, že v Assisi sv. František a první bratři plně prožili to, co se dnes nazývá „synodálním stylem“. Společně sdíleli různé etapy své cesty, společně zdokonalovali původní text předložený papeži, až se z něj stala první řehole. „Tato vědomá volba bratrství, které je srdcem františkánského charismatu spolu se spiritualitou chudoby, byla inspirována neochvějnou a vytrvalou vírou,“ řekl Lev XIV. „Ať nám příklad svatého Františka dodá sílu k přijímání rozhodnutí inspirovaných autentickou vírou a ať jsme jako církev znamením a svědectvím Božího království ve světě,“ uzavřel.
