Papež Lev XIV. poděkoval Arménům za odvážné křesťanské svědectví
Apoštolská cesta papeže Lva XIV. do Turecka a Libanonu a pouť do Izniku u příležitosti 1700. výročí I. nicejského konci
27. listopadu – 2. prosince 2025
Pozdrav papeže Lva XIV. arménskému patriarchovi Sahakovi II. Arménská apoštolská katedrála, Istanbul, 30. listopadu 2025
Drahý bratře v Kristu,
Je pro mne velkou radostí, že mohu navštívit Vaši Blaženost, zejména mne těší, že jsme na témže místě, kde patriarchové Shenork I. a Mesrob II., blahé paměti, přivítali mé předchůdce. Do svého pozdravu bych rád zahrnul také bratrské pozdravy Jeho Svatosti Karekinovi II., nejvyššímu patriarchovi a katolikovi všech Arménů, který mi nedávno poctil čest svou návštěvou, jakož i biskupům, duchovenstvu a celé arménské apoštolské komunitě v Istanbulu a Turecku.
Tato návštěva mi poskytuje, abych poděkoval Bohu za odvážné křesťanské svědectví arménského lidu v dějinách, nezřídka za tragických okolností. Rád bych také vyjádřil svou hlubokou vděčnost Pánu za stále užší bratrské pouto, které spojuje arménskou apoštolskou církev a katolickou církev. Krátce po II. vatikánském koncilu, v květnu 1967, se Jeho Svatost katolikos Khoren I. stal prvním primasem východní pravoslavné církve, který navštívil biskupa Říma a vyměnil si s ním pozdravení pokoje. Chtěl bych také připomenout, že v květnu 1970 podepsal Jeho Svatost katolikos Vasken I. s papežem Pavlem VI. první společnou deklaraci papeže a východního pravoslavného patriarchy, v němž vyzývali své věřící, aby v sobě navzájem znovu objevili bratry a sestry s cílem posílit jednotu. Od té doby se z Boží milosti mezi našimi církvemi úspěšně rozvíjí „dialog lásky“.
V tomto roce, kdy si připomínáme 1700. výročí I. ekumenického koncilu, je moje návštěva příležitostí k oslavě Nicejského vyznání víry. Musíme čerpat z této společné apoštolské víry, abychom znovu obnovili jednotu, která existovala v prvních stoletích mezi římskou církví a starými církvemi křesťanského východu. Musíme se také inspirovat zkušeností rané církve, abychom obnovili plné společenství, které neznamená pohlcení nebo nadvládu, ale spíše výměnu darů, které naše církve přijaly od Ducha Svatého ke slávě Boha Otce a k růstu Kristova těla (srov. Ef 4,12). Doufám, že Společná mezinárodní komise pro teologický dialog mezi katolickou církví a východními pravoslavnými církvemi bude moci brzy obnovit svou plodnou práci a hledat model plného společenství „společně, samozřejmě“, jak si přál papež Jan Pavel II. ve své encyklice Ut unum sint (č. 95).
Na této cestě k jednotě nás předchází a obklopuje „velký oblak svědků“ (Žid 12,1). Mezi svatými arménské tradice bych rád připomněl velkého katolika a básníka Nersese IV. Shnorhaliho z 12. století, jehož 850. výročí úmrtí jsme si nedávno připomněli a který neúnavně pracoval na smíření církví, aby se naplnila Kristova modlitba, „aby všichni byli jedno“ (Jan 17,21). Kéž nás příklad svatého Nersese inspiruje a jeho modlitba nás posiluje na cestě k plnému společenství!
Děkuji Vaší Blaženosti za vřelé přijetí a ujišťuji Vás o své upřímné oddanosti svaté věci křesťanské jednoty. Kéž přijmeme tento dar shůry s otevřeným srdcem, abychom mohli být stále přesvědčivějšími svědky pravdy evangelia a lepšími služebníky poslání jediné Kristovy církve.
Překlad - jb -
