Lev XIV. na pravoslavné liturgii: Plná jednota je naší prioritou
Apoštolská cesta papeže Lva XIV. do Turecka a Libanonu a pouť do Izniku u příležitosti 1700. výročí I. nicejského koncilu, 27. listopadu – 2. prosince 2025
Promluva na závěr Božské liturgie, Patriarchální chrám sv. Jiří, Istanbul, 30. listopadu 2025
Vaše Svatosti, milovaný bratře v Kristu,
Vaše Blaženosti,
drazí bratři v biskupské službě,
členové Svatého synodu ekumenického patriarchátu,
drazí bratři a sestry!
S touto slavnostní Božskou liturgií, při níž jsme si připomněli apoštola Ondřeje, se chýlí ke konci také naše putování po místech, kde se konal I ekumenický koncil v dějinách církve. Podle starobylé tradice to byl on, kdo přinesl evangelium do tohoto města. Jeho víra je stejná jako naše víra, totiž ta, která byla definována ekumenickými koncily a kterou dnes vyznává církev. Během této ekumenické modlitby jsme společně s hlavami církví a zástupci křesťanských světových společenství připomněli, že víra vyznávaná v Nicejsko-konstantinopolském vyznání nás spojuje v opravdovém společenství a umožňuje nám uznávat se navzájem jako bratři a sestry. V minulosti docházelo k mnoha nedorozuměním, a dokonce i konfliktům mezi křesťany různých církví a stále existují překážky, které nám brání dosáhnout plného společenství. Přesto nesmíme polevit v úsilí o jednotu. Musíme se i nadále považovat za bratry a sestry v Kristu a v souladu s tím se navzájem milovat.
Inspirováni tímto vědomím před šedesáti lety papež Pavel VI. a patriarcha Athenagoras slavnostně prohlásili, že nešťastná rozhodnutí a smutné události, které vedly k vzájemné exkomunikaci v roce 1054, by měly být odstraněny z paměti církve. Toto historické gesto našich ctihodných předchůdců zahájilo cestu smíření, míru a rostoucího společenství mezi katolíky a pravoslavnými, která byla podporována častými kontakty, bratrskými setkáními a slibným teologickým dialogem. Ve světle již dosaženého pokroku byly učiněny významné kroky na eklesiologické a kanonické úrovni a dnes jsme ještě více povoláni, abychom se zavázali k obnovení plného společenství.
V této souvislosti bych chtěl vyjádřit svou hlubokou vděčnost Jeho Svatosti a Ekumenickému patriarchátu za jejich trvalou podporu Společné mezinárodní komisi pro teologický dialog mezi katolickou církví a pravoslavnou církví. Doufám také, že bude vynaloženo veškeré úsilí, aby se všechny autokefální pravoslavné církve vrátily a aktivně se zapojily do tohoto úsilí. Pokud jde o mne, v souladu s učením II. vatikánského koncilu a mých předchůdců, chci potvrdit, že při respektování legitimních rozdílů je snaha o plné společenství mezi všemi pokřtěnými ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého jednou z priorit katolické církve. Zejména je to jedna z priorit mého úřadu jako biskupa Říma, jehož specifickou úlohou v univerzální církvi je sloužit všem, budovat a chránit společenství a jednotu.
Abychom zůstali věrni přání našeho Pána, abychom se starali nejen o naše bratry a sestry ve víře, ale také o celé lidstvo a celé stvoření, musí naše církve společně reagovat na podněty Ducha Svatého v dnešní době. V první řadě jsou v této době krvavých konfliktů a násilí na blízkých i vzdálených místech katolíci a pravoslavní povoláni k tomu, aby byli tvůrci pokoje. To jistě znamená jednat, činit rozhodnutí a osvojovat si gesta, která vedou k pokoji, zároveň však také uznávat, že mír není pouze plodem lidského úsilí, ale darem od Boha. Pokoj je proto třeba hledat skrze modlitbu, pokání, kontemplaci a pěstování živého vztahu s Pánem, který nám pomáhá rozeznat, jaká slova, gesta a činy máme podniknout, abychom mohli skutečně sloužit pokoji.
Další výzvou, před kterou naše církve stojí, je hrozící ekologická krize, která, jak Jeho Svatost často říká, od nás vyžaduje duchovní, osobní a společenské obrácení, abychom změnili směr a chránili stvoření. Katolíci i pravoslavní jsou povoláni spolupracovat na prosazování nového způsobu myšlení, aby každý uznal svou odpovědnost za péči o stvoření, které nám Bůh svěřil.
Třetí výzvou, kterou bych chtěl zmínit, je využívání nových technologií, zejména v oblasti komunikace. Katolíci a pravoslavní si uvědomují obrovské výhody, které mohou lidstvu nabídnout, a musí spolupracovat na prosazování jejich zodpovědného využívání. Tyto technologie musí být skutečně využívány ve prospěch integrálního lidského rozvoje a musí být všeobecně dostupné, aby jejich výhody nebyly vyhrazeny pouze malému počtu lidí nebo zájmům privilegované menšiny.
Jsem přesvědčen, že při řešení těchto výzev mohou všichni křesťané, příslušníci jiných náboženských tradic a všichni muži a ženy dobré vůle harmonicky spolupracovat pro společné dobro.
Vaše Svatosti, s těmito upřímnými myšlenkami vám a vašim bratrům a sestrám přeji z celého srdce pevné zdraví a klid při oslavách svátku vašeho patrona. Rád bych vám vyjádřil svou upřímnou vděčnost za vřelé a bratrské přijetí, které jste mi během těchto dnů prokázali. Věřím tedy, že vás všechny ochrání přímluva apoštola Ondřeje a jeho bratra svatého Petra, Velikého mučedníka svatého Jiří, jemuž je zasvěcen tento chrám, svatých otců I. nicejského koncilu a mnoha svatých pastýřů této starobylé a slavné konstantinopolské církve. A prosím Boha, Otce milosrdenství, aby hojně požehnal všem přítomným.
Hrònia Pollà! Ad multos annos!
