PODCAST Lev XIV.: Pravý poklad máme v srdci, nikoli v pozemských trezorech
Cyklus katechezí Svatého roku 2025. Ježíš Kristus – naše naděje.
IV. Kristovo vzkříšení a výzvy současného světa. 8. Pascha jako útočiště neklidného srdce – středa 17. prosince 2025
Drazí bratři a sestry, dobré ráno a vítejte!
Lidský život je charakterizován neustálým pohybem, který nás nutí konat, jednat. Všude se dnes vyžaduje rychlost při dosahování optimálních výsledků, v nejrůznějších oblastech. Jakým způsobem Ježíšovo vzkříšení osvětluje tuto stránku naší zkušenosti? Když budeme mít podíl na jeho vítězství nad smrtí, dojdeme spočinutí? Víra nám říká: ano, přijde spočinutí. Nebudeme však nečinní, nýbrž vstoupíme do Božího spočinutí, které je pokojem a radostí. Dobře, ale jak to je, nezbývá, než čekat nebo nás to může proměňovat již nyní?
Jsme pohlceni mnoha činnostmi, které nás ne vždy uspokojují. Mnohé z našich aktivit souvisejí s praktickými, konkrétními věcmi. Musíme na sebe brát odpovědnost za mnoho záležitostí, řešíme problémy, potýkáme se s nesnadnými úkoly. Také Ježíš konkrétně vstupoval do života lidí a do života obecně, nešetřil se, ba naopak, vydal se až do konce. A přece často vnímáme, jak příliš mnoho činností, nás namísto pocitu naplnění strhávají do víru, který nás otupuje, zbavuje klidu a brání nám žít dobře to, co je pro náš život opravdu důležité. Pociťujeme pak únavu a nespokojenost: čas jako by se rozpadal do tisíce praktických věcí, které však neřeší nejzazší smysl naší existence. Na konci dne plného aktivit se někdy cítíme prázdní. Proč? Protože nejsme stroje, máme „srdce“, ba dokonce můžeme říci, že jsme srdce.
Srdce je symbolem celé naší lidskosti, syntézou myšlenek, pocitů a tužeb, neviditelným centrem naší osobnosti. Evangelista Matouš nás vybízí k zamyšlení nad důležitostí srdce, když cituje tuto krásnou Ježíšovu větu: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Mt 6,21).
Skutečný poklad tedy uchováváme v srdci, nikoli v pozemských trezorech, nikoli ve velkých finančních investicích, které jsou dnes jako nikdy dříve bláznivé a nespravedlivě distribuované, modloslužebně uctívané za krvavou cenu milionů lidských životů a ničení Božího stvoření.
Je důležité zamyslet se nad těmito aspekty, protože v množství věcí, kterým se neustále věnujeme, se stále více objevuje riziko rozptýlení, někdy i zoufalství, ztráty smyslu, a to dokonce i u lidí, kteří jsou zdánlivě úspěšní. Naopak, číst život ve znamení Velikonoc, hledět na něj spolu se Vzkříšeným Ježíšem, znamená najít cestu k podstatě lidské osoby, k našemu srdci: cor inquietum. Tímto adjektivem „neklidný“ nám svatý Augustin pomáhá pochopit touhu člověka po úplném naplnění. Celá věta odkazuje k začátku Vyznání, kde Augustin píše: „Pane, stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v tobě“ (I, 1,1).
Neklid je znamením, že naše srdce se nepohybuje náhodně, neuspořádaně, bez cíle nebo směřování, ale je orientováno na svůj konečný cíl, na „návrat domů“. A skutečné ukonejšení srdce nespočívá ve vlastnictví pozemských statků, ale dosažení toho, co jedině ho může zcela naplnit, tedy Boží lásky, nebo lépe řečeno, Boha [který je] Láska. Tento poklad však lze najít pouze budeme-li milovat bližní, které potkáváme na své cestě: bratry a sestry z masa a kostí, jejichž přítomnost pobízí a provokuje naše srdce, vyzývá je, aby se otevřelo a darovalo se. Bližní tě žádá, abys zpomalil, pohlédl mu do očí, někdy změnil plány, a možná i směr.
Drazí, v tomto spočívá tajemství pohybu lidského srdce: vrátit se k prameni svého bytí, těšit se z radosti, která se nevytratí, která nezklame. Nikdo nedokáže žít beze smyslu, který přesahuje to, co je náhodné, co pomíjí. Lidské srdce nemůže žít bez naděje, bez vědomí, že je stvořeno pro plnost, nikoli pro nedostatek.
Ježíš Kristus svým Vtělením, Utrpením, Smrtí a Vzkříšením dal této naději pevný základ. Neklidné srdce nebude zklamáno, pokud vstoupí do dynamiky lásky, pro kterou bylo stvořeno. Konečný cíl je jistý, život zvítězil a v Kristu bude i nadále vítězit v každé smrti každodenního života. To je křesťanská naděje: nepřestávejme dobrořečit a děkovat Pánu, který nám ji dal!
Překlad -jb-
