Modlitba papeže Lva XIV. u mariánského sloupu
Papeže Lva XIV. přivítal jeho vikář pro město Řím, kardinál Baldassare Reina, spolu s primátorem města Robertem Gualtierim. Za přítomnosti asi 30 tisíc lidí položil Svat otec k patě mariánského sloupu kytici bílých růží. Přihlásil se tak k nikdy nepřerušené tradici zahájené papežem Janem XXIII. v roce 1958.
Svatý otec pak přednesl modlitbu, ve které svěřil Věčné město i celý svět přímluvě Matky Boží:
Zdrávas, Maria
Raduj se, milostiplná,
milostí, jež jako laskavé světlo rozjasňuje
ty, na nichž se zrcadlí Boží přítomnost.
Tajemství tě obklopovalo od počátku,
Již v lůně tvé matky začalo v tobě činit veliké věci,
které brzy požádaly o tvé přitakání,
o „ano“, které inspirovalo mnohá další „ano“.
Neposkvrněná Matko věrného lidu,
tvá průzračnost osvětluje Řím věčným světlem,
tvá cesta zavoní jeho ulicemi více než květiny, které ti dnes přinášíme.
Mnoho poutníků z celého světa, Panno Neposkvrněná,
prošlo ulicemi tohoto města
v průběhu dějin a v tomto Svatém roce.
Lidstvo zkoušené, někdy i zdrcené,
prosté jako země, z níž je Bůh stvořil
a v níž neustále vane jeho Duch života.
Pohleď, Maria, na tolik svých synů a dcer, v nichž neuhasla naděje:
kéž v nich vyklíčí to, co zasel tvůj Syn,
On, živé Slovo, jež v každém člověku chce dale růst,
aby získalo tělo, tvář a hlas.
Kéž v Římě a v každém koutě země rozkvete naděje tohoto Svatého roku,
naděje na nový svět, který Bůh připravuje
a jehož jsi ty, Panno, poupětem a úsvitem.
Po svatých branách, kéž se nyní otevřou další brány
domů a oáz pokoje, kde znovu rozkvete důstojnost,
kde se bude učit nenásilí, kde se bude učit umění smíření.
Přijď království Boží,
novost, v kterou jsi tolik doufala a které jsi se zcela otevřela,
jako děvčátko, jako mladá žena a jako matka rodící se Církve.
Vnukni nové intuice církvi, která kráčí v Římě,
a partikulárním církvím, které v nejrůznějších souvislostech shromažďují
radosti a naděje, zármutky a úzkosti
našich současníků, zejména chudých
a všech, kteří trpí.
Křest ať i nadále plodí svaté a neposkvrněné muže a ženy,
povolávané, aby se stali živými údy Kristova těla,
Těla, které jedná, utěšuje, smířuje a proměňuje
pozemské město, v němž se připravuje město Boží.
Přimlouvej se za nás, kteří se potýkáme se změnami,
Jež nás zastihují coby nepřipravené a bezmocné.
Inspiruj sny, vize a odvahu,
ty, která víš lépe než kdo jiný, že pro Boha není nic nemožné,
a zároveň, že Bůh nic nečiní sám.
Vyveď nás na cestu s stejnou spěšností, která kdysi pobízela tvé kroky
k sestřenici Alžbětě
a se smělostí, s níž ses stala pocestnou a poutnicí,
abys byla požehnána, ano, avšak mezi všemi ženami
první učednicí svého Syna,
Matkou Boha, který je Bůh s námi.
Pomoz nám být vždy církví s lidmi a mezi lidmi,
kvasem lidstva, které volá po spravedlnosti a naději.
Neposkvrněná, ženo nekonečné krásy,
pečuj o toto město, o toto lidstvo.
Ukaž mu Ježíše, přiveď je k Ježíši, doporuč je Ježíši.
