Papež Lev se rozloučil s Libanonem: „Zbraněmi mír nevybudujeme. Zvolme dialog.“
Vatican News
Před odletem z Bejrútu se papež Lev obrátil k představitelům státu, církve i občanům Libanonu slovy vděčnosti a povzbuzení. Loučení pro Svatého otce nebylo snadné – země se mu podle jeho slov vryla do srdce, protože v ní zakusil kulturu setkávání, blízkosti a sdílení.
Vzpomínka na papeže Františka
„Neopouštím vás a vy neopouštíte mě,“ uvedl. „Po setkání budeme společně kráčet vpřed a doufat, že do ducha bratrství a odhodlání k míru zapojíme celý Blízký východ, včetně těch, kteří se dnes považují za nepřátele.“
Vděčnost vyslovil i za možnost naplnit přání svého předchůdce, papeže Františka. Ten si přál navštívit Libanon osobně, a papež Lev zdůraznil, že jej během cesty vnímal symbolicky po svém boku, společně s dalšími svědky evangelia, kteří již spočinuli ve „věčném Božím objetí“. Libanon, podle Svatého otce, nese jejich duchovní odkaz víry, naděje a lásky.
Papežův „zroj naděje“
Papež Lev poukázal také na hlubokou úctu lidu vůči Panně Marii, kterou sdílejí křesťané i muslimové, a na sílu modlitby na místech, kde víra v této zemi zakořenila. Uvedl, že návštěva hrobu svatého Charbela a pohled na život této země mu odhalily hloubku tradice i tíhu současných zkoušek, kterými si země prochází.
Během návštěvy se setkal s mnoha lidmi – s věřícími, představiteli veřejného života i obyčejnými rodinami. Setkání, podání rukou a rozhovory označil za „zdroj naděje“. Libanonce přirovnal k cedrům jejich hor – silným, vytrvalým a pevně zakořeněným – a k plodným olivovníkům, které dávají život i tam, kde mnohé jiné rostliny umdlévají. Zvláštní pozdrav adresoval regionům, které nemohl navštívit: Tripolisu a severu, Bekaa i jihu země.
Mír jako cesta
Právě jih, zmítaný konfliktem a nejistotou, papež Lev zvlášť připomněl spolu s výzvou k ukončení nepřátelství. „Ať útoky ustanou. Musíme si uvědomit, že boj nepřináší nepřináší nic dobrého,“ uvedl s důrazem na sílu dialogu. Apeloval, že zatímco zbraně zabíjejí, vyjednávání a rozhovory budují mosty. „Vyberme si mír jako cestu, ne jen jako cíl.“
V závěru promluvy se vrátil k myšlence svatého Jana Pavla II., který prohlásil, že „Libanon je více než země – je to poselství.“ Papež Lev tuto ideu znovu vyzdvihl jako ideu, která se může stát skutečností, pokud lidé této země dokážou společně doufat, spolupracovat a obnovovat důvěru.
Rozloučení zakončil modlitbou a požehnáním Libanonu, celého Blízkého východu i světa. Na závěr pronesl arabské „Shukran, ila al-liqa’“ – Děkuji, na shledanou.
-mm-
