Papež Lev XIV. přijal delegaci ECR: Evropa potřebuje znovu objevit své duchovní kořeny

Vatican News

Papež delegaci přivítal slovy uznání za jejich práci v Evropském parlamentu i ve vlastních komunitách. Podle jeho slov je „každá vysoká společenská funkce spojena s odpovědností podporovat společné dobro“ a nesmí ztrácet ze zřetele „zapomenuté, ty na okraji, ty, které Kristus nazývá ‘nejmenšími’ mezi námi“.

Apeloval tak na citlivost vůči lidem, kteří se v rychle se měnící Evropě ocitají mimo hlavní proud společenského dění. Vyzval k širšímu pohledu na politickou službu, která nesmí být omezena jen na zastupování voličů, ale musí mít univerzálnější rozměr.

Kultura dialogu jako znak civilizované společnosti

Lev XIV. připomněl, že parlamentní demokracie stojí na respektu k pluralitě názorů. „Jedním ze základních účelů parlamentu je umožnit, aby různé pohledy byly vysloveny a diskutovány,“ uvedl. Podle papeže je znakem civilizovanosti, když se rozdílnosti projednávají „s ohleduplností a respektem“, protože právě schopnost naslouchat a vést dialog i s oponenty ukazuje úctu k důstojnosti každého člověka.

Politikům zároveň předložil inspiraci v osobě sv. Tomáše Mora, patrona politiků, jehož „moudrost, odvaha a obrana svědomí“ představují vzor pro všechny, kdo usilují o dobro společnosti.

Křesťanské kořeny Evropy jako historický fakt

Svatý otec jednoznačně deklaroval, že evropská identita není myslitelná bez žido-křesťanských základů. Nejde jen o ochranu konkrétních náboženských komunit, ani o pouhé uchování tradic. „Je to především uznání faktu,“ zdůraznil. Křesťanství formovalo kulturní, intelektuální i vědecké dějiny kontinentu.

Tato skutečnost nemá být předmětem nostalgie po minulosti, ale výzvou k vědomému uchování zdrojů, které mohou nadále podporovat evropskou spolupráci a integraci.

Etické dědictví, které chrání člověka

Lev XIV. připomněl, že křesťanská Evropa nabízí bohaté etické principy, které jsou klíčové pro ochranu důstojnosti každého člověka – „od početí až po přirozenou smrt“. Toto dědictví je podle něj také nezastupitelné při řešení současných výzev, jako jsou chudoba, sociální vyloučení, ekonomická nejistota, klimatická krize či válečné konflikty.

Hlas Církve ve veřejném prostoru nemá být vnímán jako snaha o návrat do minulosti, ale jako nabídka myšlenkových a morálních zdrojů pro budoucnost.

Dialog víry a rozumu jako cesta ke společnému dobru

Papež navázal na učení Benedikta XVI. a zdůraznil „nutný dialog mezi světem rozumu a světem víry“. Oba světy si podle něj navzájem prospívají tím, že se očišťují od extrémů – víra od iracionality, rozum od technokratického či eticky slepého pohledu. Přítomné politiky povzbudil, aby se aktivně zapojili do této veřejné konverzace, neboť má zásadní význam pro Evropu i pro širší lidskou rodinu.

-mm-