Generální audience, 21. 1. 2026, ilustrační foto Generální audience, 21. 1. 2026, ilustrační foto  (@Vatican Media)

Lev XIV.: Jednota v Kristu je pramenem i plodem každé misie

Papež Lev XIV. vydal poselství ke 100. světovému dni misií, který Církev oslaví v říjnu 2026. V jubilejním textu nazvaném „Jedno v Kristu, sjednoceni v poslání“ Svatý otec vyzývá k překonání polarizací uvnitř církevních společenství a zdůrazňuje, že evangelizace není pouhým předáváním myšlenek, ale sdílením věrné Boží lásky. Zároveň vybízí k nové vlně misijních povolání ad gentes a k posílení solidarity s těmi nejpotřebnějšími.

Poselství Svatého otce Lva XIV. ke 100. světovému dni misií (18. října 2026)

Jedno v Kristu, sjednoceni v poslání

 

Drazí bratři a sestry!

Pro Světový den misií v roce 2026, Církvi tak drahý, jenž připomíná sté výročí této slavnosti ustanovené Piem XI., jsem zvolil téma: „Jedno v Kristu, sjednoceni v poslání“. Po skončení Svatého roku si přeji povzbudit celou Církev, aby s radostí a v horlivosti Ducha Svatého pokračovala v misijní cestě, která vyžaduje srdce sjednocená v Kristu, smířená společenství a u všech ochotu spolupracovat s velkorysostí a důvěrou.

Při úvahách o tom, jak jsme jedno v Kristu a sjednoceni v poslání, se nechme vést a inspirovat Boží milostí, abychom „v sobě obnovili oheň misijního povolání“ a společně pokročili v evangelizačním úsilí v „nové misijní éře“ dějin Církve (srov. Homilie při mši svaté u příležitosti Jubilea misijního světa a Jubilea migrantů, 5. října 2025).

1. Jedno v Kristu: Učedníci-misionáři sjednoceni v Něm a s bratry a sestrami

V centru misie stojí tajemství jednoty s Kristem. Před svým utrpením se Ježíš modlil k Otci: „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás“ (Jan 17,21). V těchto slovech se odkrývá nejhlubší touha Pána Ježíše a zároveň identita Církve jako společenství jeho učedníků: být společenstvím (komuniem), které se rodí z Trojice a žije z Ní a v Ní, ve službě bratrství mezi všemi lidmi a harmonii se vším stvořením.

Být křesťanem není především soubor praktik nebo idejí: je to život v jednotě s Kristem, v němž se stáváme účastníky synovského vztahu, který On prožívá s Otcem v Duchu Svatém. Znamená to zůstávat v Kristu jako ratolesti na kmeni (srov. Jan 15,4), ponořeni do trinitárního života. Z této jednoty vyvěrá vzájemné společenství mezi věřícími a rodí se každá misijní plodnost. Ano, „společenství je zároveň pramenem i plodem misie“, jak učil sv. Jan Pavel II. (apošt. exhort. Christifideles laici, 32).

Proto je první misijní zodpovědností Církve obnovovat a udržovat při životě duchovní a bratrskou jednotu mezi jejími členy. V mnoha situacích jsme svědky konfliktů, polarizací, nepochopení a vzájemné nedůvěry. Dochází-li k tomu i v našich společenstvích, oslabuje to jejich svědectví. Evangelizační poslání, které Kristus svěřil učedníkům, vyžaduje především smířená srdce toužící po společenství. V tomto ohledu bude důležité zintenzivnit ekumenické úsilí se všemi křesťanskými církvemi, a to i využitím příležitostí, které přináší společná oslava 1700. výročí Nicejského koncilu.

V neposlední řadě nás vědomí, že jsme „jedno v Kristu“, volá k tomu, abychom měli pohled stále upřený na Pána. On musí být skutečně středem osobního i komunitního života, každého slova, činu i mezilidského vztahu, abychom mohli s úžasem říci: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). To bude možné díky vytrvalému naslouchání jeho Slovu a milosti svátostí, abychom byli živými kameny Církve, která je dnes volána k naplňování zásadních podnětů Druhého vatikánského koncilu a následného papežského magisteria, zejména papeže Františka. Jak totiž potvrzuje sv. Pavel: „Nekážeme přece sami sebe, ale Krista Ježíše jako Pána“ (2 Kor 4,5). Opakuji proto slova sv. Pavla VI.: „Nebude nikdy pravé evangelizace, nebude-li se hlásat jméno, učení, život, zaslíbení, království a tajemství Ježíše Nazaretského, Syna Božího“ (apošt. exhort. Evangelii nuntiandi, 22). Tento proces upřímné evangelizace začíná v srdci každého křesťana a šíří se k celé lidstvu.

Čím více tedy budeme sjednoceni v Kristu, tím více budeme moci společně naplňovat misii, kterou nám svěřuje.

2. Sjednoceni v poslání: Aby svět uvěřil v Krista Pána

Jednota učedníků není cílem sama o sobě: je zaměřena k poslání. Ježíš to říká jasně: „Aby svět uvěřil, že jsi mě poslal“ (Jan 17,21). Právě ve svědectví smířeného, bratrského a solidárního společenství nachází hlásání evangelia svou plnou komunikační sílu.

V této perspektivě stojí za připomenutí heslo blahoslaveného Paola Manny: „Celá Církev pro obrácení celého světa“. To stručně vyjadřuje ideál, který v roce 1916 stál u zrodu Papežské misijní unie. Té k jejímu 110. výročí vyjadřuji své uznání a požehnání za úsilí při oživování a formování misijního ducha kněží, zasvěcených osob i věřících laiků a za podporu jednoty všech evangelizačních sil. Žádný pokřtěný totiž není misii cizí nebo k ní lhostejný: všichni se podle svého povolání a životního stavu podílejí na velkém díle, které Kristus svěřuje své Církvi. Jak opakovaně připomínal papež František, hlásání evangelia je vždy sborovou, komunitní a synodální činností.

Být sjednoceni v misii proto znamená střežit a živit spiritualitu společenství a misijní spolupráce. Budeme-li v tomto postoji každým dnem růst, naučíme se s Boží milostí dívat na své bratry a sestry stále více očima víry, s radostí rozpoznávat dobro, které Duch v každém probouzí, přijímat rozmanitost jako bohatství, nést břemena jedni druhých a stále hledat jednotu, která přichází shůry. Všichni máme společně jedno poslání od „jednoho Pána, jedné víry, jednoho křtu, jednoho Boha a Otce všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech“ (Ef 4,5-6). Tato spiritualita tvoří každodenní podobu misijního učednictví. Pomáhá nám získat univerzální vizi evangelizačního poslání Církve a překonávat roztříštěnost sil i rozdělení na frakce – „já s Pavlem“, „já zase s Apollem“ – mezi následovníky jediného Pána (srov. 1 Kor 1,10-12).

Misijní jednota samozřejmě nemá být chápána jako uniformita, nýbrž jako soulad různých charismat ke stejnému účelu: zviditelnit Kristovu lásku a pozvat všechny k setkání s Ním. Evangelizace se uskutečňuje tehdy, když místní komunity spolupracují a když se kulturní, duchovní a liturgické odlišnosti projevují plně a harmonicky ve stejné víře. Povzbuzuji proto církevní instituce a společenství, aby posilovaly smysl pro církevní misijní společenství a kreativně rozvíjely konkrétní cesty vzájemné spolupráce pro misii a v misii.

V této souvislosti děkuji Papežským misijním dílům za jejich službu misijní spolupráci, kterou jsem s vděčností zakusil již během své služby v Peru. Tato díla – Šíření víry, Misijní dílo dětí, Dílo svatého Petra apoštola a Misijní unie – nadále sytí a formují misijní vědomí věřících, od malých až po velké, a podporovat síť modlitby a lásky, která spojuje společenství na celém světě. Je příznačné, že zakladatelka Díla šíření víry, blahoslavená Pauline Marie Jaricot, před dvěma sty lety vytvořila Živý růženec, který dodnes sdružuje obrovské množství věřících v modlitbě za veškeré duchovní a misijní potřeby. Je třeba také připomenout, že právě na návrh Díla šíření víry ustanovil Pius XI. v roce 1926 slavení Světového dne misií. Finanční dary, které se při něm každoročně shromažďují, jsou jménem papeže rozdělovány na různé potřeby misií Církve. Tato čtyři Díla jako celek i každé ve své specifičnosti zastávají i dnes vzácnou roli pro celou Církev. Jsou živým znamením jednoty a církevního misijního společenství. Vyzývám všechny, aby s nimi spolupracovali v duchu vděčnosti.

3. Poslání lásky: Hlásat, žít a sdílet věrnou Boží lásku

Je-li jednota podmínkou misie, láska je její podstatou. Radostná zvěst, kterou jsme posláni hlásat světu, není abstraktním ideálem: je to evangelium věrné Boží lásky vtělené v tváři a životě Ježíše Krista.

Misie učedníků a celé Církve je pokračováním Kristovy misie v Duchu Svatém: misie, která se rodí z lásky, žije v lásce a k lásce vede. Je pravdou, že sám Pán ve své velkolepé modlitbě k Otci před utrpením, poté co prosil za jednotu učedníků, uzavírá: „Aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich“ (Jan 17,26). Apoštolové pak evangelizovali puzeni láskou ke Kristu a pro Krista (srov. 2 Kor 5,14). Stejně tak v průběhu staletí zástupy křesťanů, mučedníků, vyznavačů a misionářů položily život, aby světu daly poznat tuto Boží lásku. Evangelizační poslání Církve tak pod vedením Ducha Svatého, Ducha lásky, pokračuje až do konce věků.

Chci proto poděkovat zvláště dnešním misionářům a misionářkám ad gentes: lidem, kteří jako sv. František Xaverský opustili svou zemi, rodinu a veškeré jistoty, aby hlásali evangelium a přinášeli Krista a jeho lásku do míst často obtížných, chudých, poznamenaných konflikty nebo kulturně vzdálených. Pokračují v radostném sebedarování navzdory protivenstvím a lidským omezením, protože vědí, že sám Kristus se svým evangeliem je tím největším bohatstvím, které lze sdílet. Svou vytrvalostí ukazují, že Boží láska je silnější než jakákoliv bariéra. Svět stále potřebuje tyto odvážné svědky Kristovy a církevní společenství stále potřebují nová misijní povolání, která musíme mít stále na srdci a za která je třeba se neustále modlit k Otci. Kéž nám On udělí dar mladých i dospělých ochotných opustit vše, aby následovali Krista na cestě evangelizace až na konec země!

S obdivem k misionářům a misionářkám se obracím se zvláštní výzvou k celé Církvi: připojme se k nim všichni v evangelizačním poslání skrze svědectví života v Kristu, modlitbu a příspěvek na misie. Často – jak víme – „Láska není milována“, jak říkával sv. František z Assisi, na něhož hledíme zvláště v roce osmistého výročí jeho odchodu do nebe. Nechme se nakazit jeho touhou žít v Pánově lásce a předávat ji blízkým i vzdáleným, neboť jak uváděl: „Velmi se musí milovat láska Toho, který nás velmi miloval“ (sv. Bonaventura z Bagnoregia, Větší legenda, kap. IX, 1). Nechme se povzbudit i horlivostí svaté Terezie od Dítěte Ježíše, která si předsevzala pokračovat ve své misii i po smrti, když prohlásila: „V nebi budu toužit po stejném jako na zemi: milovat Ježíše a působit, aby byl milován“ (Dopis P. M. Bellièrovi, 24. února 1897).

Povzbuzeni těmito svědectvími se všichni snažme přispět, každý podle svého povolání a obdržených darů, k velkému evangelizačnímu poslání, které je vždy dílem lásky. Vaše modlitby a vaše konkrétní podpora, zejména u příležitosti Světového dne misií, budou velkou pomocí při přinášení evangelia Boží lásky všem, zvláště těm nejchudším a nejpotřebnějším. Každý dar, i ten nejmenší, se stává významným aktem misijního společenství. Znovu tedy srdečně děkuji „za vše, co uděláte, abyste mi pomohli pomáhat misionářům ve všech částech světa“ (Videoposelství ke Světovému dni misií 2025). A pro posílení duchovního společenství vám spolu se svým požehnáním zanechávám tuto prostou modlitbu:

Svatý Otče, dej, ať jsme jedno v Kristu, zakořeněni v jeho lásce, která sjednocuje a obnovuje. Dej, ať jsou všichni členové Církve sjednoceni v misii, poddajní Duchu Svatému, odvážní ve svědectví evangeliu, a ať každým dnem hlásají a vtělují tvou věrnou lásku ke každému stvoření.

Požehnej misionáře a misionářky, podpírej je v jejich námaze, střež je v naději!

Maria, Královno misií, doprovázej naše evangelizační dílo v každém koutě země: učiň z nás nástroje pokoje a dej, ať celý svět rozpozná v Kristu světlo, které zachraňuje. Amen.

Vatikán, 25. ledna 2026,

III. neděle v mezidobí, svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola.

LEV PP. XIV.

 

Překlad -dv-

-TJPZ-

24. ledna 2026, 23:04