Lev XIV. jihoitalským teologům: Zajeďte na hlubinu
Česká redakce RV/ Vatican News
Ve své promluvě se Lev XIV. odkazoval na zeměpisnou polohu jihoitalských regionů uprostřed moří a vyzýval jihoitalské teology, aby také „zajeli na hlubinu“ (Lk 5,4). Citoval proto slova svého předchůdce Františka: „Křesťan se nesmí obávat otevřeného moře, nesmí se jen schovávat v bezpečných přístavech.“ Zvěstování evangelia je totiž podle papeže Lva „odvážná plavba po otevřeném moři“.
Zajet na hlubinu má podle Svatého otce dvojí rozměr: jednak to znamená neustále zkoumat „hloubku Božích tajemství a nejrůznějších rozměrů křesťanské víry“, jednak vydat se vstříc „novým obzorům, novým formám a novým jazykům“ pro hlásání radostné zvěsti. To je totiž, připomněl papež s odvoláním na konstituci Veritatis gaudium, prvořadé poslání teologie, „neustálý úkol kulturního a společenského zprostředkování evangelia“.
Tento úkol však není dosažitelný pro „osamělé plavce“. Právě v teologické činnosti je nezbytné překonávat pokušení regionalismů a překračovat hranice fyzické i kulturní „v setkávání i ve srovnávání, ve vzájemném naslouchání a v dialogu, v tomto společenství mezi místními církvemi, které umožňuje sdílet zdroje, schopnosti i charismata“.
„Dělat teologii společně“, vysvětluje papež, totiž znamená rozšířit si horizonty intelektuální, spirituální i pastorační, kráčet vstříc budoucnosti synodální cestou – totiž při společném putování – a stávat se schopnějšími „přijímat požadavky a výzvy společenského a kulturního kontextu“. Již samotná bohatá historie jihoitalských regionů, kde se potkávalo tolik civilizačních okruhů a vlivů, vybízí k širšímu úhlu pohledu, který přitom nezavírá oči před aktuálními problémy celé společnosti: krize zaměstnanosti, fenomén emigrace a všechny formy moderního otroctví a útisku. Teologická formace musí vytvořit schopnost kritického a prorockého myšlení, které se do budoucna definitivně vypořádá s „logikou rezignace a lhostejnosti“.
Závěrem poděkoval papež Lev jihoitalským teologům za trpělivost a píli, s níž vytvářejí „mozaiku jednoty a společenství“ ve světě „mezi věrností a tvůrčím přístupem, tradicí a novostí, jednotou a růzností“, v němž je třeba stále naslouchat, „co chce Duch Páně říci církvím“.
- zd -
