Lev XIV. na guinejské univerzitě: Kříž zjevuje pravdu, která není nadvládou

Apoštolská cesta papeže Lva XIV. do Alžírska, Kamerunu, Angoly a Rovníkové Guineje

(13. – 23. dubna 2026)

Návštěva Rovníkové Guineje 21. – 23. dubna 2026

Setkání s představiteli kultury a akademickou obcí

Malabo, Univerzitní kampus „Léon XIV“ Národní univerzity, úterý, 21. dubna 2026

Vážený pane prezidente, vážený pane rektore, vážení představitelé akademické obce,

dámy a pánové!

Chtěl bych vyjádřit vděčnost za pozvání na tuto událost, při které je slavnostně inaugurován nový kampus Národní univerzity Rovníkové Guineje. Děkuji také za milé gesto, jakým je pojmenování této instituce mým jménem – uvědomuji si, že taková pocta přesahuje mou osobu a vztahuje se spíše k hodnotám, které chceme společně předávat.

Slavnostní otevření univerzitního kampusu je více než jen administrativním aktem a přesahuje pouhou výstavbu infrastruktury a prostorů určených ke studiu. Tato inaugurace je gestem důvěry v člověka: potvrzením, že stojí za to neustále sázet na formaci nových generací a na stejně náročný, jako ušlechtilý úkol, kterým je hledat pravdu a uvádět poznání do služby společnému dobru.

Proto má tento okamžik význam daleko přesahující hmotné hranice tohoto místa a budov. Dnes se otevírá také prostor pro naději, setkání a pokrok. Každé autentické vzdělávací dílo je totiž povoláno k rozvoji nejen jako struktura, ale také jako živý organismus.

Možná právě proto se při zmínce o univerzitním poslání jeví jako obzvláště výmluvný obraz stromu. Pro obyvatele Rovníkové Guineje nabývá ceiba [česky vlnovec nebo Kapok strom, latinsky Ceiba pentandra] – národní strom – velkou symbolickou hodnotu. Tento strom zapouští kořeny hluboko, s trpělivostí a silou se vzpíná vzhůru i a skrývá v sobě plodnost, která není sebestředná.

Ve své velikosti, v pevnosti svého kmene a v rozložitosti svých větví se tento strom zdá být podobenstvím o tom, čím by měla být univerzitní instituce: realitou hluboce zakořeněnou v seriózním studiu, v živé paměti národa a ve vytrvalém hledání pravdy. Jen tak bude moci neochvějně růst; jen tak bude schopna stoupat, aniž by ztratila kontakt s historickou realitou, v níž je zasazena, a nabídnout novým generacím – kromě nástrojů k dosažení profesního úspěchu – také důvody k životu, kritéria rozlišování a motivy k službě.

Lidskou historii lze číst také prostřednictvím symboliky některých biblických stromů. V zahradě z knihy Genesis stojí vedle stromu života také strom poznání dobra a zla (srov. Gn 2, 9), jehož plody Bůh zakázal muži a ženě jíst. Je třeba zdůraznit, že zde nejde o odsouzení poznání jako takového, jako by se víra obávala rozumu nebo pohlížela s podezřením na touhu po poznání. Člověk obdržel schopnost poznávat, pojmenovávat, rozlišovat, obdivovat svět a zamýšlet se nad jeho smyslem (srov. Gn 2, 19).

Problém tedy nespočívá v poznání, ale v jeho zkreslení, když se rozum již nesnaží odpovídat realitě, ale usiluje podřídit ji vlastním měřítkům a posuzovat ji podle užitku toho, kdo si nárokuje právo na poznání. V takovém případě poznání přestává být otevřeností a stává se vlastnictvím; přestává být cestou k moudrosti a proměňuje se v pýchou naplněné potvrzení soběstačnosti, čímž připravuje půdu pro zmatenost, která se může stát nelidskou.

Biblický příběh však před tímto stromem nekončí. Křesťanská tradice kontempluje jiný strom – strom Kříže – nikoli jako o popření lidské inteligence, ale jako o znamení jejího vykoupení (srov. Kol 2, 2-3). Zatímco v knize Genesis se objevuje pokušení poznání odděleného od pravdy a dobra, na kříži se zjevuje pravda, která – daleko od toho, aby vnucovala svou nadvládu – se z lásky obětuje a povznáší člověka k důstojnosti, s níž byl od počátku stvořen. Člověk je takto pobízen, aby nechal svou touhu po poznání uzdravit: aby znovu objevil, že pravdu nelze vytvářet, manipulovat s ní ani ji vlastnit jako trofej, ale že pravdu je třeba přijmout, hledat ji s pokorou a zodpovědně s ní nakládat.

Proto se z křesťanského hlediska Kristus nejeví jako fideistická cesta úniku před intelektuálním úsilím, jako by víra začínala tam, kde končí rozum. Naopak: v Kristu se zjevuje hluboká harmonie mezi pravdou, rozumem a svobodou. Pravda se předkládá jako realita, která předchází člověka, promlouvá k němu a volá ho, aby vyšel ze sebe, a proto ji lze s důvěrou hledat. Víra v žádném případě toto hledání neuzavírá, ale očišťuje je od sobestačnosti a otevírá k plnosti, k níž rozum směřuje, i když ji nemůže plně postihnout.

Tímto způsobem strom Kříže navrací lásce k poznání její původní směr. Učí nás, že poznávat znamená otevřít se skutečnosti, přijímat její smysl a střežit její tajemství. Tak zůstává hledání pravdy skutečně lidské: pokorné, seriózní a otevřené pravdě, která nás předchází, volá a přesahuje.

Nestačí totiž, aby strom rodil ovoce: záleží také na kvalitě tohoto ovoce, protože strom se pozná po ovoci (srov. Mt 7, 20). Podobně se univerzita měří spíše kvalitou studentů, které uvádí do společenského života, než počtem absolventů či rozlehlostí své infrastruktury. Upřímnou touhou, kterou katolická církev vyjadřuje ve svém mnohostaletém nasazení v oblasti výchovy a vzdělání je právě to, aby nové generace byly formovány integrálně, způsobem, který přesahuje pouhé zdání úspěchu. Plody se brzy dostaví.

Drazí bratři a sestry, zde, v prostorách této univerzity, je ceiba (váš národní strom) Rovníkové Guineje povolána k tomu, aby přinášela plody solidárního pokroku, poznání, které člověka zušlechťuje a rozvíjí celistvým způsobem. Je povolána k tomu, aby přinášela plody inteligence a spravedlnosti, kompetence a moudrosti, dokonalosti a služby. Pokud se zde budou formovat generace mužů a žen hluboce formovaných pravdou a schopných proměnit svůj život v dar pro druhé, pak se (váš národní strom) ceiba bude i nadále tyčit jako výmluvný symbol: zakotvený v tom nejlepším na této zemi, povznesený ušlechtilostí poznání a oplývající plody schopnými poctít Rovníkovou Guineu a obohatit celou lidskou rodinu.

V tomto duchu vyprošuji pro vás všechny – pro představitele vedení, učitele, studenty, zaměstnance této univerzity a vaše rodiny – hojné požehnání Všemohoucího Boha, který v Ježíši Kristu, vtělené Pravdě, zjevil člověku pravdu o něm samotném a jeho nesmírné důstojnosti (srov. II. vatikánský koncil, Pastorační konstituce Gaudium et spes, 22). Všechny vás svěřuji mateřské péči Panny Marie, Trůnu Moudrosti, aby tyto plody byly nejen hojné, ale také velmi dobré. Děkuji mnohokrát!

překlad - jb -