Lev XIV.: Zachovejte věrnost evangeliu, překonávejte nerovnosti
Apoštolská cesta papeže Lva XIV. do Alžírska, Kamerunu, Angoly a Rovníkové Guineje (13.–23. dubna 2026)
Návštěva Rovníkové Guineje 21. – 23. dubna 2026
Mongomo, Katedrální bazilika Neposkvrněného početí, středa, 22. dubna 2026
Nejdražší bratři a sestry!
V této nádherné katedrální bazilice zasvěcené Neposkvrněnému početí, Matce Vtěleného Slova a patronce Rovníkové Guineje, jsme se shromáždili, abychom naslouchali Pánovu Slovu a slavili Památku, kterou nám On zanechal jako vrchol a zdroj života i poslání Církve. Eucharistie v sobě skutečně obsahuje veškeré duchovní dobro církve – v ní se nám daruje Kristus, naše Pascha; Živý chléb, který nás nasycuje; je to přítomnost, která nám zjevuje nekonečnou Boží lásku k celé lidské rodině a Jeho vycházení v ústrety každé ženě a každému muži – také dnes.
Jsem rád, že mohu slavit spolu s vámi a děkovat Pánu za 170 let evangelizace na těchto územích Rovníkové Guineje. Je to příhodná příležitost vzpomenout na všechno dobro, které Pán učinil, a zároveň bych chtěl vyjádřit svou vděčnost mnoha misionářům, misionářkám, diecézním kněžím, katechetům i věřícím laikům, kteří zasvětili svůj život službě evangeliu.
Přijali očekávání, otázky a rány vašeho lidu, osvětlili je Pánovým Slovem a stali se znamením Boží lásky uprostřed vás. Svým svědectvím života spolupracovali na příchodu Božího království, a nebáli se trpět za svou věrnost Kristu.
Jsou to dějiny, na které nesmíte zapomenout: na jedné straně vás spojují s apoštolskou a univerzální církví, která vás předchází, a na druhé straně vás provázejí ve vašem převzetí odpovědnosti hlásání evangelia a svědectví víry, naplňujíc tak prorocká slova, která na africké půdě pronesl svatý papež Pavel VI.: „Afričané, od nynějška jste vy sami misionáři. Kristova církev je skutečně zakořeněna v této požehnané zemi“ (Homilie na závěr sympozia afrických biskupů, Kampala, Uganda, 31. července 1969).
V této perspektivě jste dnes povoláni, abyste pokračovali na cestě vytyčené misionáři, pastýři a laiky, kteří vás předešli. Od všech a od každého z vás se žádá osobní nasazení, které zahrnuje celý život, aby víra – slavená s takovou svátečností ve vašich společenstvích a liturgiích – živila vaši charitativní práci a odpovědnost k bližním, pro šíření dobra všech.
Toto nasazení vyžaduje vytrvalost, stojí námahu, někdy i oběť, ale je znamením, že jsme skutečně Kristovou církví. První čtení, které jsme slyšeli, nám v několika málo řádcích vypráví, jak církev, která s radostí a bez strachu hlásá evangelium, je také církví, která právě z tohoto důvodu může být pronásledována (srov. Sk 8,1–8). Na druhou stranu nám však Skutky apoštolů říkají, že zatímco jsou křesťané nuceni k útěku a rozptylují se na různá místa, velmi mnoho lidí dostává příležitost přiblížit se k Pánovu slovu a může na vlastní oči vidět, jak nemocní na těle i na duchu jsou uzdravováni: jsou to zázračná znamení Boží přítomnosti, která vyvolávají velkou radost v celém městě (srov. v. 6–8).
Tak tedy, bratři a sestry, i když osobní, rodinné a společenské situace, ve kterých žijeme, nejsou vždycky příznivé, můžeme důvěřovat působení Pána, který nechává vzejít dobrému zrnu svého Království způsoby, které neznáme, i tehdy, když se zdá, že všechno kolem nás je vyschlé, a dokonce i ve chvílích temnoty. S touto důvěrou, zakořeněnou spíše v síle Jeho lásky než v našich zásluhách, jsme povoláni zůstat věrní evangeliu, hlásat je, plně podle něj žít a s radostí o něm vydávat svědectví. Bůh zajistí, že nám nebudou chybět znamení Jeho přítomnosti, a – jak nám řekl Ježíš v evangeliu, které jsme právě slyšeli – bude pro nás „chlebem života“, který nasytí náš hlad (srov. Jan 6, 35).
Jaký je hlad, který pociťujeme? A po čem dnes hladoví tato země? Motto mé návštěvy zní: „Kristus, světlo Rovníkové Guineje – směrem k budoucnosti plné naděje“, a možná právě to je dnes tou největší touhou: Je tu hlad po budoucnosti, ale po budoucnosti, obývané nadějí, která je schopná zrodit novou spravedlnost a přinést plody pokoje a bratrství. Nejde zde o neznámou budoucnost, na kterou musíme pasivně čekat, ale o zítřek, který právě my, s pomocí Boží milosti, jsme povoláni budovat. Budoucnost Guineje závisí na vašich rozhodnutích; byla svěřena vašemu smyslu pro odpovědnost a společnému nasazení při ochraně života a důstojnosti každého člověka.
Je proto nezbytné, aby se všichni pokřtění cítili zapojeni do díla evangelizace, stali se apoštoly lásky a svědky nového lidství.
Jde o to, abyste se ve světle a síle evangelia podíleli na integrálním rozvoji této země, na její obnově, na její proměně. Stvořitel vás obdařil velkým přírodním bohatstvím – vybízím vás ke spolupráci, aby se stala požehnáním pro všechny. Ať vám Pán pomáhá stále více se stávat společností, v níž každý – v souladu se svou různou odpovědností – působí pro společné dobro, a nikoli pro partikulární zájmy, a překonává nerovnost mezi privilegovanými a znevýhodněnými. Ať se rozšiřují prostory svobody, ať je vždy chráněna důstojnost lidské osoby: myslím na nejchudší, na rodiny prožívající obtíže; myslím na vězně, často nucené žít ve znepokojivých hygienických a sanitárních podmínkách.
Bratři a sestry, je zapotřebí křesťanů, kteří vezmou osud Rovníkové Guineje do svých rukou. Proto vás chci povzbudit: Nebojte se hlásat evangelium a vydávat o něm svědectví! Buďte staviteli budoucnosti plné naděje, pokoje a smíření a pokračujte v díle, které misionáři započali před 170 lety.
Ať vás na této cestě provází Neposkvrněná Panna Maria. Ať se za vás přimlouvá a učiní z vás velkorysé a radostné Kristovy učedníky.
překlad -jb-
