Lev XIV. k mladým: Buďte si jisti, že Bůh váš hlas zná
Promluva Svatého otce – Vigilie s mládeží
6. června 2026
Otázky mladých lidí a papežovy odpovědi
1. Svatý otče, děkujeme, že jste s námi. Děkujeme za tento okamžik dialogu s teenagery a mladými lidmi Španělska. Jmenuji se Marina Cabrero García a pocházím z farnosti Ježíše a Marie v Madridu. Před tímto setkáním jsme se ptali v našich skupinách a společenstvích, jaké otázky nebo obavy by mladí chtěli vyjádřit. První otázky jsou osobní, abychom Vás lépe poznali. První se týká vzorů, které jste měli v mládí. Víme, že svatý Augustin je pro Vás velmi důležitý, ale kteří další svatí a vzory Vám pomohli ve Vašem křesťanském růstu?
2. Drahý papeži Lve, jmenuji se Maria José Secada. Jsem imigrantka z Peru; přišla jsem sem před 3 lety a žiji svou víru ve farnosti v Madridu. Ve Španělsku jsem našla opravdový domov. Ráda bych se Vás nyní zeptala na Vaše léta misionářského působení v Peru. Která vzpomínka nebo zážitek z oněch let jsou pro Vás cenné?
Nuže, v prvé řadě vás všechny zdravím. Děkuji vám, že jste zde, a děkuji vám, že sdílíte víru s celým Madridem a celým Španělskem. Pokud jde o první otázku ohledně svatých, kteří pro mě byli vzorem během mého růstu, mého mládí, ale také jako biskupa a papeže: už jste zmínili svatého Augustina a všichni víme, že svatý Augustin je velmi významnou postavou pro celou církev. Myslel jsem však také na jednoho z otců východní církve, který se jmenoval svatý Jan Chrysostomos.
Během let formace a kněžské služby jsem měl příležitost poznat mnoho svatých osobností, které mě na mé cestě provázejí. Zvláště si vybavuji tři svaté.
První z nich je svatý Jan Chrysostomos, což znamená „Zlatoústý“ – titul, který si tento církevní otec zasloužil díky své výmluvnosti. Před svým křtem, který se konal v roce 368 po Kristu, studoval filozofii. Poté se spolu s dalšími mladými lidmi ze svého rodného města Antiochie věnoval exegezi Písma svatého. Nejprve měl zkušenost poustevníka, poté sloužil církvi jako kněz a posléze jako biskup. A zde chci využít příležitosti a říci vám všem: nikdy se nebojte uvažovat o povolání ke kněžskému životu, k řeholnímu životu nebo k jiným službám v církvi! Jan Chrysostomos si nesl v srdci tuto lásku k Božímu slovu, a poté, co se stal knězem a biskupem, vydal obrovské svědectví především soudržností svého života. Jestliže kázal, bylo to proto, že toto poselství sám žil. Nabízel je všem a s naprostou integritou svědčil o pravdě evangelia uprostřed herezí oné doby. Na mě osobně udělaly velký dojem zvláště jeho nádherné katecheze, jeho kázání, homilie a spisy, které spojují lásku k pravdě a přímost jeho života. Měl však také velkou odvahu – nebál se promlouvat před císařem a říkat věci, které byly ve prospěch spravedlnosti, a ne jen proto, aby se zalíbil druhým. Byl to muž, který stál za svým slovem a vždy říkal pravdu.
Druhým světcem, na kterého jsem myslel, je Tomáš z Villanuevy, augustinián, který byl povolán, aby se stal pastýřem církve. Byl Španěl. Studoval na univerzitě v Alcalá a díky své moudrosti si získal úctu císaře Karla V. Jako biskup ve Valencii se pustil do velkého díla intenzivní reformy církve, zejména duchovenstva, a nabádal své bratry k vytrvalosti v modlitbě, v čistém životě a v poslušnosti. Jeho vroucí láska – dodnes je znám jako „biskup chudých“ – mě osobně povzbuzovala ve chvílích zkoušky a ve chvílích služby.
Třetím společníkem na cestě je svatý Turibius de Mogrovejo, rovněž Španěl. V 16. století působil jako misionář v Peru, kde se s velkou horlivostí věnoval evangelizaci indiánů a studoval místní jazyky. Svatý Turibius spojoval intenzivní modlitební život s úsilím o spravedlnost, zejména v prostředí zneužívání a korupce své doby. Proto je pro mě vzorem oddanosti lidu, zejména těm nejchudším, v Kristově jménu.
Při rozjímání nad životem těchto tří svatých, jako je svatý Augustin, jsem si řekl: jestliže oni toho byli schopni, proč ne já? (srov. Vyznání, VIII, 27). Je to otázka, kterou s radostí předávám i vám a zvu vás, abyste si vybrali vzory dobrého života, které budou přitažlivé jak pro vás, tak pro ostatní.
Pokud jde o roky, které jsem prožil v Peru jako misionář a poté jako biskup, vzpomínám si především na svědectví víry lidí, kteří prožívali mnoho obtíží, ale také plno naděje. Právě setkání s ranami a radostmi lidu mě přimělo růst na cestě následování Ježíše. Když jsem ho zvěstoval, byl jsem sám proměňován evangeliem, proměňován životem a vírou těchto národů, často materiálně velmi chudých, ale bohatých ve víře. Skrze tuto zkušenost, skrze víru v Pánovo slovo, jsem viděl, jak Boží slovo dokáže proměnit konflikt v pokoj, jak může být zdrojem smíření, míru a spravedlnosti.
3. Svatý otče, děkujeme Vám, že jste se s námi podělil o své osobní zážitky. Jmenuji se Myriam Más, jsem z farnosti svaté Terezie od Ježíše v Tres Cantos a mluvím jménem všech zde přítomných mladých lidí, když vám ze srdce říkám, že… vás máme moc rádi! Nyní bychom se Vás rádi zeptali na něco hlubšího. Mottem této návštěvy je „Zvedněte oči“. Víme, že Pán nás vždy vybízí, abychom pozvedli zrak, abychom vypluli na širé moře; ale často nám pochybnosti nebo dokonce strach brání v tom, abychom se ptali, co od nás Bůh chce. Co by nám podle vás pomohlo rozpoznat Boží hlas mezi mnoha jinými hlasy?
4. Papeži Lve, jmenuji se Manuel Martín z farnosti Panny Marie Dobrého díla. Víte, že je mnoho mladých lidí, kteří žízní po Bohu, jiní by rádi uvěřili, další nechtějí o Bohu ani slyšet… a někdy nevíme, jak jim pomoci. Jak my, kteří také hledáme, je můžeme doprovázet v jejich objevování krásy víry?
Dobrá, nejprve si můžeme trochu promluvit o tom, jak tento Boží hlas poslouchat a jak rozlišit, zda mluví skutečně Bůh, nebo zda jde o něco jiného, o jiné lákadlo či jinou těžkost. K rozpoznání Božího hlasu nám může pomoci především ticho – domnívám se, že je velmi důležité, aby se každý z nás snažil rozvíjet schopnost být v tichu. Často chodíme se sluchátky, s hudbou, s rozptýlením, ale neumíme být v tichu. Myslím, že v mnoha případech může Bůh mluvit nebo můžeme rozpoznat jeho hlas právě skrze tuto zkušenost ticha –, které napomáhá soustředění a zklidnění. Když hledáme ticho, rozhodujeme se, co nebudeme poslouchat a jakými zvuky se nenecháme rozptýlit. Když se osvobodíme od hluku tisíce hlasů, uvědomíme si, že některé z nich klamou naše touhy, jiné nás kupují, aniž by nás nasytily, a jiné mluví pouze ve vlastní prospěch. V tichu chápeme, že ideologie pomíjejí, zatímco pravda zůstává. A zde bych chtěl podtrhnout důležitost hledání Pravdy, protože mnoho hlasů a mnoho věcí na sociálních sítích nás klame a předkládá nám lži. Hledejte vždy Pravdu. Bůh je Pravda, a pokud vás něco vede od Boha pryč, není to pravda. Nezapomínejte na to.
Za druhé, buďte si jisti, že Bůh dobře zná váš hlas: On vás slyší a odpoví vám. Nebojte se vyjádřit to, co cítíte ve svém srdci. Jeden žalm říká: „Že by neslyšel, kdo vsadil ucho?“ (Ž 94,9). Náš vnitřní rozhovor se stává modlitbou, chválou a prosbou, když se svěřujeme tomu jedinému, který nás může vyslechnout. Modlitba je vyjádřením svobodného hlasu, protože nemluví proto, aby skládala účty, aby ukázala, že jsme připravení, nebo aby v nás vyvolala pocit důležitosti. Když se sami stáváme modlitbou, Pán nám odpovídá svým Slovem, které se pro nás stalo tělem, a potvrzuje, že nás miluje celým svým bytím.
Zatřetí, abychom rozpoznali Boží hlas, je třeba naslouchat jeho Slovu. Boží slovo je jeho živé Slovo, jímž je Kristus, jehož hlas stále zní v církvi, která je jeho tělem. On naplňuje celé Písmo, tento Starý i Nový zákon daný lidem jako příslib spásy. Eucharistická adorace, kterou dnes večer prožíváme, je právě tím pravým místem, abychom byli v tichu, abychom osvobodili své srdce a „stáli“ my sami před Pánem, rozmlouvali s ním, tak aby se stal výmluvným ve své lásce, která se stala pokrmem pro celé lidstvo.
A navíc, milí mladí lidé, když doprovázíte druhé na cestě objevování krásy naší víry, mějte na paměti, že nikdo z nás se nenarodil jako učitel a že před Pánem jsme vždy učedníky. Sdílejte tedy svou duchovní cestu a vydávejte o ní svědectví životem, který tomu odpovídá. Vůle následovat Ježíše vás bude neustále obnovovat, zejména ve chvílích únavy. V tom je důležité vidět, že ve víře v Ježíše není nikdo sám. Podívejte se, kolik vás tu je! A tak se i v komunitě, ve skupinách, v rodině můžeme všichni učit tomu, co je krásou naší víry. Sdílením vaší duchovní cesty vás vůle následovat Ježíše bude neustále obnovovat, On kráčí s námi a osvětluje naši cestu. Ke stejnému jednání, v následování příkladu Učitele, zvu také vás, pastýři, vychovatelé a přátelé. Když se modlíte s láskou, mladí lidé ocení význam modlitby. Když jste zapálení ve víře, předáte její živý plamen. Hledejte všichni ve svých srdcích tento oheň Boží lásky! Neboť tam je Ježíšova přítomnost. A blízká Ježíšova přítomnost je vnímána dokonce i ve chvílích našich pádů, protože Ježíš nás neopouští. Také když se stáváme podanou rukou, bratrským objetím, když vyhledáváme příležitosti ke službě druhým, ke skutkům charity, když hledáme, jak se dotknout života druhého v jeho ranách, v jeho smutku, v jeho těžkostech. Tam se víra v Ježíše Krista stává živou a tam nám všem Ježíš pomůže navzájem se podpírat na cestě. Když zůstáváte věrní svému povolání, budete odrážet jeho přitažlivou milost. Vychovávejte tedy k rozlišování a buďte si vědomi toho, že každá ctnost se předává ve vztahu naslouchání, který se stává dialogem [výchovným přátelstvím]. Svatost života, která byla vystavena zkouškám, není nějaká idea, ale odráží se ve tvářích milujících manželů a rodičů, moudrých kněží, řeholníků a řeholnic odevzdaných Bohu pro službu bližním. Blízká Ježíšova přítomnost je vnímána dokonce i v našich pádech, také když se stáváme podanou rukou a bratrským objetím, abychom se navzájem podpírali na cestě.
5. Jmenuji se María Azargui a svou víru prožívám v organizaci Křesťanské dělnické mládeže (JOC). Jsem studentka vysoké školy. My mladí lidé jsme fascinováni a zároveň znepokojeni tak rychlým pokrokem, který zažíváme v naší společnosti, jako je například umělá inteligence. Také se obáváme o svou budoucnost. Mnoho výzev stojí před námi: vstup na trh práce, situace na trhu s bydlením, sociální polarizace... Jak můžeme my mladí křesťané žít angažovaně v této společnosti?
6. Svatý otče, jmenuji se Fernando Conde-Pumpido z farnosti Panny Marie z Fuensanty. Děkujeme, že jste vyslechl naše otázky a že jste nám svými odpověďmi zapálil srdce. My mladí máme velkou touhu se nasadit, chceme kráčet a budovat církev, naši matku, chceme být skutečně „Božím teď“; poslední otázka, kterou vám klademe, se týká pastoračního směřování, které nám chcete dát: Jaké konkrétní poslání od nás, mladých v církvi, očekáváte?
Nuže, blahopřeji k tvému manželství, Fernando! Viděl jsem zde i další páry, které se budou brát. Blahopřeji a žehnám vám! Protože jestliže jsem předtím řekl „nebojte se uvažovat o povolání“, manželství je také povoláním. Nebojte se manželství a založení rodiny!
V průběhu staletí dějin církve jsme my křesťané žili v nejrůznějších podobách společnosti a prožívali jsme proměny kultur, jejichž jsme byli součástí a k jejichž utváření jsme přispívali. Starobylý text, List Diognetovi, nám v tomto ohledu předává krásnou myšlenku: „Křesťané jsou pro svět tím, čím je duše pro tělo“ (VI). Takový je náš způsob života: Ježíšovi učedníci jsou vždy současníky, ale nikdy nejsou vězni času, který plyne. Jsme svobodní v Kristu! A Kristus, On nás osvobodil svou láskou. Díky této lásce jsme vždy svobodní tváří v tvář jakémukoli nátlaku a klamu. Jsme svobodní vůči módním trendům, protože jsme učedníky pravdy; jsme otevření pro budoucnost, protože víme, že nás nečeká smrt. Naopak, smysl dějin vrcholí ve věčném společenství života, které Bůh připravuje pro všechny. Z tohoto pohledu jste především vy, mladí lidé, povoláni dát společnosti nový směr a stát se protagonisty změny vycházející z vašich každodenních vztahů, z toho, co prožíváte v rodině, na univerzitě a v práci. Když vás vidím, milí mladí, jak jste plní tohoto nadšení, které vychází z víry, myslím s nadějí na vaši schopnost svědčit o Kristu ve světě, i v tom digitálním, abyste mluvili o hodnotách a kráse evangelia (srov. Christus vivit, 105; Pozdrav při jubileu digitálních misionářů, 29. července 2025).
Vyzývám vás proto všechny, abyste byli solí země a světlem světa (srov. Mt 5,13). Abychom tak mohli žít, je nutné především moudře nahlížet na dnešní společnost a žít v ní, abychom ji pak mohli proměňovat jako svědkové evangelia. Mladý křesťan se totiž stává světlem jak v radosti, tak ve zkoušce, a dává realitě chuť, protože v ní žije jako člověk, který nachází chuť života v něm samém a nečeká, že mu ji dodají bohatství, potěšení nebo moc. To je naše svoboda, která má svůj zdroj ve víře a která je schopna dát světlo a dobrou chuť každé společnosti, každé lidské zkušenosti. Naopak, když život nemá žádnou chuť, je to jako by nám byl odňat: už ho necítíme jako svůj. Tváří v tvář prázdnotě lhostejnosti a konformismu, tváří v tvář násilí války a lži, buďte sami jiskrou nového lidstva.
A pak vám chci svěřit jednu misi. Poslání, které vám svěřuji, je právě toto: buďte lidmi. Ano, buďte lidmi! Muži a ženy z masa a kostí. Ne zdánlivě, ale buďte věrohodnými tvářemi. Lidé, kteří hledají spravedlnost, protože po ní touží jako po každodenním chlebu. Lidé, kteří touží po čestném a poctivém životě, protože rádi činí druhým to, co by si přáli, aby druzí činili jim. Buďte lidmi, jako je Kristus, dokonalý člověk, Vzkříšený, který s námi sdílí historii v každé době. Když rozvíjíte tuto snahu, dívejte se na apoštoly, na první křesťany, kteří žili v pohanském světě. Následujte jejich příklad a buďte misionáři evangelia tváří v tvář materiální a duchovní chudobě naší doby, s vědomím, že naše víra je životní styl, který se naplňuje v lásce (srov. Gal 5,6). To je, drazí mladí lidé, ctnost, která mění dějiny více než jakákoli jiná. Vy můžete změnit dějiny. Udělejte to s láskou. Velice vám děkuji.
Překlad – ps –
