Lev XIV.: Svatí Petr a Pavel svědčili o lásce, vedli nás k jednotě, službě a smíření
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes slavíme slavnost svatých Petra a Pavla, patronů Říma. Tento svátek nám připomíná původní pouto, které v jedno společenství víry a lásky spojuje římskou církev se všemi ostatními církvemi světa.
Svědectví těchto dvou apoštolů je jakousi pečetí Nového zákona. Krev, kterou v tomto městě prolili, ukazuje, kam až sahá Boží láska, jíž nás obdaroval Pán Ježíš. Ano, právě díky jejich slovu a mučednictví Kristovo evangelium v Římě takříkajíc zapustilo kořeny. Právě zde, v hlavním městě tehdejší říše, projevilo svou moc obnovovat: přineslo nové poznání Boha, dalo pocítit nekonečnou důstojnost každého člověka a ukázalo novou zkušenost síly – nikoli jako nadvlády, ale jako služby životu.
I dnes se Pán, který z lásky zemřel a vstal z mrtvých, zpřítomňuje ve svých svědcích. Skrze hlasy, tváře a odvážná rozhodnutí těch, kdo odpověděli na jeho výzvu „Následuj mě!“, přichází do center i na periferie, do hlavních měst i do nejodlehlejších koutů světa. Tento sváteční den nás tak vtahuje do poslání Petra a Pavla, což je poslání samotného Ježíše. Bůh nám důvěřuje – nám, hříšníkům, kterým odpustil, nám, kteří nejsme dokonalí –, aby v našich lidských příbězích zářila jeho milost a zjevovala se jeho moc, která mění zlo v dobro.
Drazí přátelé, Petr a Pavel snad ani nemohli být odlišnější. Lišili se původem, vzděláním i povahou, a to nejen před svým povoláním, ale i po něm. Jejich společný Pán však nechtěl, aby byli stejní. Každý z nich chápal a hlásal evangelium se svým osobitým důrazem; a Duch Svatý, který inspiroval biblické autory, chtěl, aby jejich rozdíly nebyly skrývány, ale aby nám byly vyprávěny a sdíleny jako dobrá zpráva. V apoštolském sboru však Petr a Pavel nebyli soupeři. Naopak, stali se symbolem mnoha jiných odlišností, které tentýž Duch spojuje v jednotu. Patroni římské církve tak prožívali ono úsilí o společenství, poznávali ho, sloužili mu a hlásali ho jako svátost božského života. Jejich svědectví zásadním způsobem přispělo k tomu, aby křesťanská přítomnost v dějinách nesměřovala k nadvládě, ale ke službě, jednotě a smíření.
Kéž nám Pán na přímluvu svatých Petra a Pavla dopřeje, abychom si stále více vážili všeobecnosti Církve, uznávali její hodnotu ve službě bratrskému setkávání mezi lidmi a národy, vyhýbali se všemu, co společenství narušuje či oslabuje, a vytrvale kráčeli po ekumenické cestě v pozorném a upřímném dialogu se všemi.
Ať Maria, Královna apoštolů, vždy chrání Boží lid v Římě i po celém světě.
-dv-
