Lev XIV. v Gran Canaria: Kde je láska, tam je mír, kde je pokora, tam je láska
Apoštolská cesta Jeho Svatosti Lva XIV. do Španělska
6. až 12. června 2026
Č. 19 – Homilie Svatého otce
Mše svatá
Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Stadion Gran Canaria, Las Palmas
Čtvrtek, 11. června 2026
Drazí bratři a sestry, po dni plném setkávání a sdílení, kdy s vámi slavím tuto eucharistii, chci především poděkovat Pánu za tolik dobra, které se zde každý den koná, a svěřit mu naše společné úsilí i utrpení, jehož je tato země svědkem. Zvu vás také, abychom se během této mše svaté společně modlili za bratry a sestry, kteří přišli o život na moři.
Vše přinesme k oltáři spolu s chlebem a vínem, rovněž se během večerní vigilie uveďme do slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jemuž je zasvěceno celé Španělsko. Prosme Pána, aby v nás v tuto chvíli ožily tytéž city lidskosti, milosrdenství a soucitu, jaké má Srdce Spasitele.
Při naší meditaci se nechme vést čteními, která jsme právě vyslechli.
V prvním z nich Bůh připomíná Izraelitům nezištnost, s jakou je miloval. Vyvolil je ne proto, že by měli nějaké výsady, dary nebo zvláštní zásluhy, ale z čisté lásky (srov. Dt 7,7–9), a bude je milovat navždy, i když kvůli svému zatvrzelému srdci jeho citům neodpovídají.
To je Boží láska, v níž má své kořeny naše povolání k lásce, která není založena na kalkulu ani na pouhém citu, ani se nedá redukovat na prostou filantropii, ale prostupuje celé naše bytí: oheň pro duši, světlo pro mysl, neodolatelné volání ke svobodě, pokoji, ale zároveň je trápením pro srdce, které souzní s jinými srdci a zahrnuje celého člověka. Milovat je totiž člověku vlastní, ba co víc, je to podmínka plnosti jeho samotné existence.
Tak se nám láska zjevuje v lidskosti Spasitele a v pohybech jeho Nejsvětějšího Srdce: nezměnitelná a věrná i tváří v tvář nepochopení a odmítnutí, strachu, smutku a lidskému odporu (srov. Lk 22,39–46).
A právě v této tváři Boha, který je vždy „zamilovaný“ a který neustále a bezmezně touží po našem blahu a plném štěstí, rozpoznáváme cestu života; učíme se zde novému způsobu bytí a navazování vztahů, jiným způsobům jak se rozhodovat a obnovenému a povzbuzujícímu způsobu jak budovat společenství. V této souvislosti papež František, když hovořil o Kristově lásce, řekl, že „nejlepší odpovědí na lásku jeho Srdce je láska k bratřím“ (Dilexit nos, 167), a dodal: „není většího gesta, které bychom mu mohli nabídnout, abychom mu oplatili lásku láskou“ (tamtéž).
„Oplatit lásku láskou“: to je ten úžasný výměnný obchod, „admirabile commercium“ (srov. První nešpory slavnosti Panny Marie, Matky Boží, první antifona), k němuž nás evangelium vybízí, abychom se jím nechali přitáhnout a promítli nekonečnou míru Boží lásky do velkorysosti, s níž Mu každý den sloužíme skrze bratry a sestry, zejména ty nejvíce potřebné, bezbranné, neschopné něco na oplátku vrátit (srov. Lk 6,32–36), které nám On sám posílá do cesty. Přesně tak, jak se to děje na tomto ostrově, v přijetí, ve sdílení, v nezištném daru.
Milosrdenství Kristovo tím však nekončí. Jde ještě dál a zavazuje se pomáhat každému nejen přežít, ale také znovu nabýt důvěru a vrátit se na cestu, aby mohl plně růst a rozkvétat ve své jedinečnosti, pro dobro všech. V této souvislosti papež Benedikt XVI. napsal, že láska, „o níž Ježíš Kristus svědčil svým pozemským životem […], je hlavní hnací silou skutečného rozvoje každého člověka i celého lidstva“ (Caritas in veritate, 1).
Ve druhém čtení nám svatý Jan připomněl, že „Bůh poslal na svět svého Jednorozeného, abychom skrze něj měli život“ (1 Jan 4,9). Jeho slova připomínají slova Ježíše, který řekl, že přišel, abychom měli život a měli ho v hojnosti (srov. Jan 10,10), a který uzdravenému ochrnutému přikázal: „Vstaň, vezmi si nosítka a jdi“ (Mk 2,9). V těchto slovech rozpoznáváme výzvu, abychom trpícího mateřsky přijali, ale zároveň připravili a povzbudili toho, kdo je zraněn, aby vstal a znovu se vydal na cestu k svobodnému a důstojnému životu.
Naše láska totiž nesmí být pouhou sociální pomocí, ale musí lidi integrovat, aby se mohli plně realizovat – duchovně, intelektuálně i fyzicky – a důstojně a konstruktivně se zapojit do společenství (srov. Fratelli tutti, 129). Jen tak se naše setkání, i tváří v tvář obtížným a bolestným událostem, stanou příležitostí k zasévání semen naděje na cestě lidstva k lepší budoucnosti.
Rád bych se však ve světle Božího slova, které jsme vyslechli, ještě zastavil u jedné charakteristické vlastnosti Srdce Ježíše Krista: pokory (srov. Mt 11,29). Srdce Ježíšovo je pokorné, a proto jeho tlukot neslyší „učení“ a „moudří“, tedy ti, kteří se domnívají, že si vystačí sami, že vědí vše, že nepotřebují ani Boha, ani druhé. Těmto lidem, omámeným hlukem pompézního, všudypřítomného a neklidného „já“, totiž chybí ticho potřebné k tomu, aby v sobě i ve svých bratrech a sestrách naslouchali skrytému tepotu lásky.
„Bohatství nás nezřídka zaslepuje do té míry, že si myslíme, že naše štěstí lze dosáhnout pouze tehdy, pokud se obejdeme bez druhých“ (Dilexi te, 108). Ježíš nás však učí opak: abychom mohli zakusit pravou radost ze života, která spočívá v lásce, je třeba sestoupit z piedestalu arogance, která rozděluje, a najít se v pokoře, která nás spojuje.
Svatý Augustin říkal: „Kde je láska, tam je mír, a kde je pokora, tam je láska“ (O prvním listu svatého Jana Partům, Prolog). Tak to je. Kde je pravá pokora, tam je láska, a kde je láska, tam je mír, protože pouze v pokoře skutečně poznáváme, kým jsme, a proto se můžeme milovat, setkávat se, odevzdávat se a skutečně si odpouštět v pravdě.
Drazí bratři a sestry, dnes uctíváme Nejsvětější Srdce Ježíšovo, srdce, které často zobrazujeme jako trnovou korunou ověnčené a plamenem zapálené, podle vizí svaté Markéty Marie Alacoqueové. Pamatujme, že my jsme živou přítomností Pána ve světě (srov. Lumen gentium, 8). Proto se dívejme jeden na druhého, nejen v tento day, ale vždy, s úctou a důvěrou, a v tomto vědomí obnovme závazek uskutečňovat v nás, v lásce, to, co chybí Kristovým utrpením, pro dobro Církve (srov. Kol 1,24). Zapáleni láskou Jeho Srdce buďme nositeli Jeho milosrdenství a Jeho pokoje, aby ve světě ustaly války a kolem nás rostlo nové lidstvo, smířené v lásce.
Překlad -dv-
