Papež Lev: Toto pobřeží se ptá, kde je naše lidskost
Vážení a milí bratři a sestry,
Právě jsme slyšeli jednu z nejnáročnějších částí evangelia. Víme, že tato kapitola také nese varování, které by žádný věřící v Krista neměl brát na lehkou váhu. Dnes se na břehu moře Boží slovo stává velmi konkrétním: zde přistálo mnoho raněných lidských životů, zbavených téměř všeho – krom své důstojnosti. Zde nás evangelium vyvádí z naší komfortní zóny pouhých diváků a staví před nás bratra či sestru, kteří právě dorazili. Ptá se nás, zdali jsme poznali Krista v těch, kdo se zde vylodili, poznamenaní strachem, hladem a násilím, se zkušeností pouště, noci a moře.
Jak vidíte, nosím rybářský prsten. Jeho jméno nás vede ke Galilejskému moři, kde Kristus povolal Petra a řekl mu: „Od nynějška budeš lovit lidi.“ (Lk 5,10) Církev chápe tento verš jako obraz svého poslání. Právě zde a na místech, jako je El Hierro, promlouvá toto Kristovo přikázání se zvláštní silou, zcela doslovně a bolestně. Tento ostrov, malý rozlohou, ale veliký lidskostí, viděl připlouvat tisíce lidí vytržených z vlastní země a svěřených vratkým provizorním cayucas. Najdeme zde lidi zachráněné na moři a lidská těla bez života vytažená z vody. Právě proto se Petrův nástupce nemůže nezajímat o toto pobřeží. Církev nemůže ignorovat tyto vody, stejně jako žádné místo, kde dosud hlad, žízeň, násilí, strach nebo vyhnanství zraňuje lidskou důstojnost. Ježíšovi učedníci nemohou pokládat za cizí žádný nářek, který se ozývá za noci.
V jazyce Bible může být moře obrazem hrozby, temnoty a chaosu. Tam přebývá Leviatan, obraz pohlcující síly, a Rahab, jméno připomínající zpupnost mocností, které se pozdvihují proti Bohu a proti životu (srv. Žl 74,13–14; 89,10–11; Iz 27,1; 51,9; Job 26,12). Také dnes existují monstra, která se pohybují po těchto mořích: mafie obchodující se zoufalstvím, obchodníci zotročující ženy a děti a lhostejnost tolika lidí, kteří připouštějí, aby chudé pohltilo kořistění nebo zapomnění.
Víra však není paralyzována tváří v tvář síle moře. Věříme v Boha, který si podrobuje chaos, dává hranice zlu a otevírá cestu tam, kde se zdá, že má smrt navrch. Takovou zkušenost udělal izraelský lid, který prošel Rudým mořem, unikl z otroctví a putoval ke svobodě (srv. Ex 14,21–31). Takto také rozjímáme nad Kristem, který kráčí po vodách a tváří v tvář bouři pronáší rozhodující slovo: „Zmlkni, utiš se!“ (Mk 4,39; srv. Mt 14,25–27) Tento hlas nadále zaznívá navzdory silám, které pohlcují, zotročují a ničí tolik našich bratří a sester. Tam, kde Kristus nařizuje moři, aby zmlklo, nemůže církev zůstat němá tváří v tvář těm, kdo jsou opuštěni na jeho vodách.
Díky, Tito, za tvé svědectví, a také díky tobě, María, žes nám připomněla, co každého dne dělá Charita, farnosti a tolik lidí. Tvoje slova nám připomínají, kde začíná obrácení pohledu: když migrant přestává být „jedním z mnoha“, kategorií nebo číslem. Jen tak pochopíme, že toto děvče by mohla být naše dcera, tyto tváře by mohly patřit našim příbuzným, a že tedy svědomí nemá žádnou výmluvu. Milosrdenství začíná malými skutky, například několika sušenkami a trochou mléka, anebo pěti chleby a dvěma rybami (srv. Mt 14,17–21). Nejde o to, abychom vyřešili všechno, ale abychom všechno svěřili do Božích rukou a abychom byli tam, kde trpí lidská bytost, kde lidské síly nestačí a kde schází společná řeč, ale kde mohou promluvit skutky. Děkuji z celého srdce všem, kdo se spojují ve snaze pomoci, přijmout a provázet, kdo takto dosvědčují, že konkrétní skutek milosrdenství může zachránit a změnit mnoho životů.
Drahá Blessing, i když tu dnes nejsi, je tu tvůj hlas. Děkuji, že ses s námi podělila o svůj příběh. Tvé jméno znamená Požehnání a připomíná nám, že každý lidský život je Božím požehnáním. Nikdo ho nemůže koupit, prodat, použít nebo skartovat, protože v každém člověku září obraz a podoba Stvořitele (srv. Gn 1,27). Vyprávěla jsi nám, žes opustila svou zemi ne proto, že bys chtěla, ale protože nebyla jiná volba. Ve tvých slovech slyšíme zaznívat drama mnoha dalších lidí donucených odejít, protože jim chudoba, válka, hrozba nebo vykořisťování uzavřely veškeré jiné cesty.
Chtěl bych, aby se k tobě a ke všem ostatním ženám, které se staly obětí obchodu s lidmi, dostal tento vzkaz: i když jiní lidé stanovili cenu tvého těla, Bůh se na tebe nikdy nepřestal dívat jako na člověka nedocenitelné hodnoty. I když tě chtěli uzavřít do bolestné minulosti, Bůh k tobě stále mluví s příslibem budoucnosti. I když s tebou jednali jako s věcí, církev ti chce dnes říci: jsi dcera a sestra, jsi požehnání. Tvůj život nepatří tomu, kdo ti způsobil zlo; tvé tělo nepatří tomu, kdo z tebe profitoval; tvé dny nepatří tomu, kdo tě chtěl spoutat strachem! Tvůj život patří Bohu a uchovává si svou důstojnost, o kterou tě nikdo nemůže připravit. A my chceme putovat s tebou, dokud se tato pravda nestane slyšitelnější než bolest.
Drazí migranti: dříve než vám řeknu něco více, chci se sklonit před vaší důstojností. Nejste čísla ani položky! Jste lidé s rodinami a domovy, které jste nechali za sebou; máte sny, které nikdo nemá právo znevažovat. Ale chci vám také říci, že váš život musí být chráněn. Nesvěřujte svou existenci těm, kdo s ní chtějí obchodovat. Nevěřte těm, kdo vám slibují snadno dostupný ráj výměnou za vaše těla, za peníze, za mlčení nebo za vaši svobodu. Tyto falešné sliby jsou „zpěvy sirén“, nástroje smrti.
Vaše drama se musí stát zpytováním svědomí – pro země vašeho původu, které musí vytvořit podmínky pro mír, spravedlnost a rozvoj; pro tranzitní země, které jsou povolány chránit slabé a nenechávat je napospas sítím zločinu; pro Evropu, která nemůže hlásat lidskou důstojnost a přitom si zvykat na to, že Středozemní moře a Atlantický oceán jsou hřbitovy bez náhrobních kamenů; pro mezinárodní společenství, které je povoláno k trvalé a účinné spolupráci.
Také církev se musí postavit této výzvě. Přijetí migrantů nesmí zůstat čímsi druhotným, nemůže být delegováno na hrstku dobrovolníků. Když poklekáme před oltářem, abychom uctili Krista přítomného v eucharistii, od něhož čerpáme sílu a motivaci žít křesťanskou lásku, nesmíme jen tak „projít kolem“ cayucas a pateras, protože z modlitby vyvěrá veškerá služba a k ní se vrací každé úsilí (srv. Lk 10,31–32).
Přál bych si, aby hlas těch, kdo dnes promluvili, dosáhl z tohoto ostrova ke sluchu těch, kdo mají v rukou rozhodující odpovědnost – občanským autoritám, parlamentům, vládám a mezinárodním organizacím – a také ke křesťanským komunitám, ostatním náboženským tradicím a všem lidem dobré vůle. Nestačí kontrolovat příjezdy, sestavovat statistiky, opevňovat hranice nebo oplakávat mrtvé, poté co zemřou. Každá loďka, která přijíždí, nepřiváží pouze migranty – přiváží také otázku: jaký svět jsme vytvořili, jestliže naši bratři musí riskovat smrt, aby mohli hledat život?
Lidská důstojnost vyžaduje legální a bezpečné cesty, pomoc a podporu, skutečnou spolupráci proti obchodníkům s lidmi, účinnou ochranu obětí, seriózní postupy přijetí a integrace, a také politická řešení, která umožní každému člověku důstojný život ve vlastní zemi. Existuje-li právo hledat útočiště, je-li život v ohrožení, existuje také právo nemuset migrovat – právo zůstat ve vlastním domově bez hladu, bez války, bez pronásledování, bez toho, aby korupce kradla chléb chudým, aby zbraně ničily budoucnost dětí. Nesmíme si zvyknout na to, že jen počítáme mrtvé. Lidská důstojnost nemá pas, neztrácí svou hodnotu překročením hranic.
Bůh, který „na sklonku života nás bude soudit podle lásky“ (srv. sv. Jan od Kříže, Avisos y sentencias 57), ať nás uschopní poznávat ho v chudých a cizincích, ať nás osvobodí od sklonu dívat se na utrpení druhého, jako by se nás netýkalo. Ať Matka Boží z Karmelu provází příchozí, ať utěší ty, kdo ztratili své blízké, podepírá ty, kdo je přijímají, a v nás všech ať probudí odvahu k milosrdenství.
Kéž nás historie nemusí obvinit, že jsme proměnili bolest trpících v běžnou záležitost na našich březích. Protože tady a teď, na tomto mořském břehu se nás každý život, který zde přistane, zeptá, co zbývá z naší lidskosti. Dříve či později se ukáže, nakolik se jsme tuto lidskost naučili chránit, nebo zda jsme dovolili, aby místo nás promlouvala lhostejnost. Velice vám děkuji.
překlad - zd -
