Papež navštívil madridské centrum pro bezdomovce: „Žijte spolu jako betlémská rodina“
Apoštolská cesta Svatého otce do Španělska 6.–12. června 2026
2. promluva papeže Lva XIV.
Návštěva u pracovníků a klientů sociálního projektu „CEDIA 24 horas“
Madrid, Poradenské a přijímací centrum (Centro de Información y Acogida), sobota 6. června 2026
Děkuji vám. A jak vidíte, ani já jsem se svůj projev nenaučil zpaměti. Takže když jsme tady všichni jako rodina... Nuže...
Eminence,
Excelence,
drahé sestry a drazí bratři!
Upřímně říkám, že mám velkou radost, že svou návštěvu Madridu začínám právě zde. Jak řekla Jeho Eminence, kdo je v Madridu, je z Madridu. A proto, z toho důvodu, i já stojím mezi vámi jako další rozený Madriďan. Děkuji ti, Madride, za toto přivítání, za přivítání, díky kterému se cítím součástí velké a úžasné rodiny, v níž se – stejně jako ve všech rodinách – dějí zázraky lásky. Obzvlášť v tento domě, kde nikdo nezůstává sám.
Zde jsou radost i bolest každého z vás radostí a bolestí všech, a když si navzájem nasloucháme, čelíte výzvám společně – aniž byste zavírali oči před složitostí situací, a zároveň aniž byste slevovali z požadavků lásky a spravedlnosti, „v dialogu se všemi, kteří berou vážně člověka a jeho svět“ (Benedikt XVI., encyklika Deus caritas est, 27). Centrum CEDIA tak kráčí po cestě evangelia a jde ve stopách Ježíše, Božího Syna, který se stal člověkem nejen proto, aby uzdravil naše slabosti a bídu, ale aby je vzal za své – s výjimkou hříchu. Žil jako jeden z nás v lidské křehkosti a ztotožnil se s každým trpícím člověkem, když nám řekl: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).
V tomto smyslu můžeme vnímat i slova písně, kterou jsme před chvílí slyšeli zpívat: „V každém snu jsem tě hledal a žádný nebyl marný“ (En cada sueño te busqué, y ninguno fue en balde). Tato slova dokonale shrnují svědectví, která jsme právě vyslechli, i práci, která se zde dělá každý den.
Díky jednomu snu a malým otevřeným dveřím – malým rozměry, ale nesmírným svým milosrdenstvím, jak řekla Jeho Eminence – dala Niurka svým dětem Aresovi a Atenee život, svou mateřskou lásku, milost křtu a příslib šťastné budoucnosti.
Díky jednomu snu a těm samým malým dveřím prošel Khadri temným tunelem pandemie a cestou plnou nejistot. S pomocí těch, kteří mu podali ruku, ukázali mu, že si ho váží a věří mu, si našel práci. A hlavně v sobě znovu našel chuť jít dál a sám se stát oporou pro druhé, tak jako druzí podepřeli jeho.
A opět díky snu a těm samým malým dveřím pomáhají Alicia a další dobrovolníci z projektu Naděje (Proyecto Esperanza) každý den tolika ženám znovu nalézt důstojnost, samostatnost, naději, úctu k posvátné hodnotě jejich osobnosti a začít nový život.
Také symboly, které jste mi darovali, nesou poselství pro všechny: stuha se jmény dětí vyjadřuje radost, kterou každé narození přináší světu; povolení k pobytu vypráví příběh plný úsilí, ale především poctivosti, pracovitosti a přijetí; a sandály, které připomínají Mojžíšovo setkání s Bohem na Chorebu (srov. Ex 3,1–6), odkazují na „svatou zemi“, kterou jsme povinni respektovat v každém lidském životě.
Proto vám všem z celého srdce děkuji, že jste se podělili o své bolestné, ale především světlem naplněné zkušenosti, v nichž se jako v zrcadle odráží Boží láska.
Vaše příběhy nám otevírají okno do obrovského světa, kde žije spousta maminek jako Niurka, chlapců a holčiček jako Ares a Atenea, maminek a mužů jako Khadri a dobrovolníků a dobrovolnic jako Alicia. Je to tolik lidí, tolik bratří a sester, tolik osudů, že – jak říká svatý Jan – „kdyby se měly vypsat jedna po druhé, myslím, že by celý svět neobsáhl knihy, které by se o tom musely napsat“ (Jan 21,25). A toto přirovnání z evangelia není přehnané, protože v těchto vašich příbězích pokračují ony „skutky, které vykonal Ježíš“ (tamtéž), o nichž evangelista mluví.
Pan arcibiskup ve svém projevu připomněl cestu, která vede z Betléma do ráje. Madrid je proslulý také svými betlémy, které ho zdobí v době Vánoc. Jejich krása je však jen slabým odleskem mnohem většího a hlubšího zázraku, který dnes potkáváme tady. Světla, hlasy a zvuky, které se nás během vánočních svátků dotýkají v srdci a vhánějí nám slzy do očí, si ve skutečnosti neseme v sobě, se sebou a mezi sebou po celý rok. Dnes žijí a září více než kdy jindy v těchto prostorách, kolem těchto prostých a přívětivých „jesliček“. Tyto jesličky s Boží pomocí den co den – a doslova dnem i nocí – připravujete pro Ježíše, který je přítomen v každém, kdo zaklape na dveře tohoto centra a hledá pomoc.
Jako motto této návštěvy byla vybrána Ježíšova slova k učedníkům: „Pozvedněte oči“ (Jan 4,35).
Je to výzva pohledět na pole: jsou už bílá ke žni, a připomíná nám, že láska nesnese odklady. Pokud se nezačne sklízet, když je obilí zralé, úroda se zkazí. A to je naše odpovědnost vůči těm, kteří jsou v nouzi: odpovědnost, která proměňuje každé setkání s druhým člověkem v kairos – v jedinečný a neopakovatelný moment milosti, k projevování lásky, který nesmíme propást ani odkládat. Kristova láska nás pohání k bratřím (srov. 2Kor 5,14) a láska i pohotovost, s jakou na její podněty odpovídáme, jsou zkouškou naší víry.
Když se nad tím dobře zamyslíme, ve skutečnosti se „i křesťané při mnoha příležitostech nechávají nakazit postoji poznamenanými světskými ideologiemi nebo politickými a ekonomickými postoji, které vedou k nespravedlivému zobecňování a k zavádějícím závěrům. Skutečnost, že je prokazování lásky opovrhováno nebo zesměšňováno, jako by šlo o utkvělou představu několika jedinců, a nikoli o žhnoucí jádro církevního poslání, mě nutí k myšlence, že je neustále nutné znovu číst evangelium, abychom neriskovali, že ho nahradíme světskou mentalitou. Není možné zapomínat na chudé, pokud nechceme vystoupit z živého proudu církve, který vyvěrá z evangelia a zúrodňuje každý historický okamžik“ (Lev XIV., encyklika Dilexi te, 15).
Ježíšova slova jsou zároveň výzvou, abychom pěstovali srdce vnímavé k potřebám druhých (srov. Žl 112,1–9) a udržovali v sobě touhu po dobru, kterou Bůh vložil do naší lidské přirozenosti a kterou víra osvobozuje a posiluje. Papež František k tomu řekl: „Tváří v tvář tajemství osobního života a společenským výzvám věřící člověk žasne, prožívá nadšení, pěstuje svůj sen a má zájem, který ho nutí osobně se angažovat“ (Homilie při mši svaté, Marseille, 23. září 2023). Zároveň varoval před nebezpečím „pohodlného, chladného srdce, zabydleného v klidném životě, které se uzavírá do lhostejnosti, stává se neprostupným a tvrdne“ (tamtéž). Živé srdce je teplé, bije a dává život. Chladné srdce se nehýbe, už nepumpuje krev a znamená smrt člověka.
Rád bych však zdůraznil ještě jeden poslední aspekt Pánovy výzvy: je to totiž také výzva podívat se trpícímu člověku do očí a udělat z pomoci především setkání bratří spojených v jednom Otcově objetí. Na tom papež František také velmi trval. Ptal se: „Když dáváš almužnu, díváš se tomu žebrákovi do očí? Dotkneš se jeho ruky, abys ucítil jeho kůži?“ (Angelus, 27. října 2024) a uzavřel: „Almužna není jen charita. Ten, kdo z almužny dostává největší milost, je ten, kdo ji dává, protože se na něj dívají Pánovy oči“ (tamtéž). Ti, kdo skutečně milují, „se neomezují na to, že pouze něco dají; naslouchají, rozmlouvají, snaží se pochopit situaci a její příčiny... Jsou pozorní k materiálním i duchovním potřebám, k integrálnímu rozvoji člověka“ (Poselství k VII. světovému dni chudých, 13. června 2023, 5).
A mohli bychom skončit pohledem na Pannu Marii, v jejíž lásce se toto všechno naplňuje: v její starostlivé lásce v Káně (srov. Jan 2,1–11), v její úzkostlivé touze v patách svého Syna (srov. Lk 2,41–49; 8,19–21) i v její blízkosti a plné účasti do konce pod křížem (srov. Jan 19,25–27). Jí svěřuji každého z vás i vaši práci v této zemi, která je jí zasvěcena, s přáním, aby duch jejího všeobjímajícího mateřství stále více oživoval hlas víry. Řekněme jí společně: „Nauč nás vidět v Tobě vždy svou Matku, pramen milosrdenství, náruč odpuštění, objetí naděje a bránu nebeské slávy.“ (Modlitba svatého Jana Pavla II. k Panně Marii Almudenské, 15. června 1993). Děkuji vám.
Nuže, předtím než vám dám požehnání, pomodleme se na chvíli modlitbu, kterou nás naučil Ježíš Kristus...
Otče náš...
Apoštolské požehnání
Všem vám blahopřeji a moc vám děkuji za toto svědectví lásky.
Překlad -dv-
