PODCAST „Slova papežů“ – Nanebevzetí Panny Marie

Lk 1,39–56

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“ Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Slova papeže Lva XIV.

Liturgie tohoto svátku Nanebevzetí Panny Marie nám předkládá evangelní úryvek o Navštívení. Svatý Lukáš v tomto úryvku zvěčňuje vzpomínku na klíčový okamžik v Mariině povolání. (…) Magnificat, který evangelium vkládá do úst mladé Marii, nyní vyzařuje světlo všech jejích dnů. Jeden jediný den, den setkání s její sestřenicí Alžbětou, v sobě skrývá tajemství každého dalšího dne, každého dalšího období. A slova nestačí: je zapotřebí píseň, která se v Církvi stále zpívá, „z pokolení na pokolení“ (Lk 1,50), při západu slunce každého dne. (…) Mariin zpěv, její Magnificat, posiluje v naději pokorné, hladové a pilné Boží služebníky. Jsou to ženy a muži z Blahoslavenství, kteří již uprostřed utrpení vidí to, co je neviditelné: mocné svržené z trůnů, bohaté s prázdnýma rukama, naplněné Boží sliby. Jde o zkušenosti, o nichž musíme všichni v každém křesťanském společenství moci říci, že jsme je prožili. Zdají se nemožné, ale Boží slovo stále vychází na světlo. Když vznikají pouta, jimiž stavíme proti zlu dobro, proti smrti život, tehdy vidíme, že u Boha není nic nemožné (srov. Lk 1,37). (Papež Lev XIV., kázání, 15. srpna 2025)