„Ať se paměť stane světlem“ – 81. výročí osvobození Osvětimi

Ačkoli se hlavní ceremoniál za účasti přeživších, představitelů státní moci a diplomatického sboru konal v odpoledních hodinách, připomínka osvobození Osvětimi probíhala po celý den. Již ráno položilo přibližně dvacet bývalých vězňů věnce a zapálilo svíce u Zdi smrti v areálu bývalého tábora. Tím byl symbolicky zahájen den vzpomínky na 81. výročí osvobození tábora.

Svědectví o „mých andělech“

Hlavní projev při obřadu přednesl Bernard Offen, narozený roku 1929 v Krakově a přeživší holokaustu. Připomněl své dětství přerušené válkou, smrt matky a sestry v Bełżci i okamžik rozloučení s otcem po příjezdu do Osvětimi.
„Otce poslali doleva – na smrt. Mě poslali doprava. Pamatuji si ten okamžik: naše pohledy se setkaly a já cítil, že se vidíme naposledy,“ řekl.

Zdůraznil, že přežil díky pomoci druhých: „Přežil jsem, protože mi pomáhali jiní lidé. Říkám jim moji andělé.“ Po desetiletích života ve Spojených státech se rozhodl vrátit do Polska. O Krakově hovořil jako o místě, kde znovu našel domov a pocit bezpečí. Na závěr vyslovil prosbu: „Žádám vás, aby paměť nebyla břemenem. Ať se stane světlem, které nás povede temnotou. My, svědkové, brzy odejdeme, ale věřím, že toto světlo s vámi zůstane.“

Paměť a zkušenost

Ředitel Muzea Osvětimi Piotr Cywiński věnoval svůj projev reflexi paměti a zkušenosti jako dvou úzce spjatých pojmů, jež jsou pro současného člověka nezbytné. Upozornil, že v době, kdy se řád budovaný s velkým úsilím rozpadá a mezinárodní právo je porušováno, nelze paměť chápat jako formální povinnost.
„Paměť by neměla být vnímána jako soubor naučených lekcí, ale spíše jako zdroj skutečné opory a hlubšího porozumění,“ uvedl. Právě zkušenost přeživších se podle něj stává základem paměti a „individuální i společenskou silou“.

Původ zločinů a odpovědnost

Prezident Polské republiky Karol Nawrocki zdůraznil, že Osvětim „zůstává symbolem naprosté dehumanizace“ a že šlo o „továrnu na smrt organizovanou Němci“. Připomněl, že zločin holokaustu a vražda šesti milionů Židů, z nichž tři miliony byli polští občané, byly výsledkem politiky konkrétního německého státu, který měl od 30. let 20. století podporu veřejnosti.
Zároveň upozornil, že holokaustu předcházela léta světové lhostejnosti a masových zločinů, včetně těch páchaných na Polácích v letech 1939–1941.

Proti mlčení

Zástupce mecenášů Nadace Auschwitz-Birkenau Yossi Matias hovořil o přechodu od živé paměti k paměti historické. „Blížíme se ke kritickému prahu,“ poznamenal v souvislosti s odchodem posledních svědků dějin a zdůraznil nutnost uchovat jejich odkaz. Poukázal také na význam digitalizace svědectví o holokaustu, aby pravda zůstala dostupná i budoucím generacím a nebyla vytlačena zapomněním či popíráním.

Osvobození Osvětimi

Dne 27. ledna 1945, v okamžiku osvobození tábora vojáky Rudé armády, se na jeho území nacházelo přibližně 7 000 vězňů. Nacističtí Němci zavraždili v Osvětimi asi 1,1 milionu lidí – převážně Židů, ale také Poláky, Romy, sovětské válečné zajatce a příslušníky dalších národností.

-mm-