Svatá země – zavřené brány, sklopené oči

Ibrahim Faltas - Jeruzalém

Velká dvoukřídlá brána, která po staletí chránila vstup do baziliky Božího hrobu, nikdy předtím nebyla zavřená na tak dlouhou dobu. Války, ohrožení, konflikty a pandemie obvykle omezily přístup k posvátným místům, ale nikdy se tak nestalo na tak dlouhý, nepřerušený čas. Je to přechodná doba, která se setkává s jiným klíčovým časem, s postní dobou, časem rozjímání a modlitby. Procházíme-li touto dobou, vede nás k tomu, abychom prošli alespoň pootevřenou branou baziliky; cestou po Via Dolorosa, která viděla Pánovo utrpení, přicházíme na místo oběti Člověka, který svou smrt přetvořil ve věčnou spásu. Tato brána – a je to brána svatá – je od 28. února zavřená a dosud nebyl dán souhlas s tím, aby její otevření umožnilo slavit tisícileté obřady, které nejsou jen plodem tradice a zvyklostí.

Nejisté velikonoční Triduum

Pro toho, kdo zažívá krásu Svaté země, je „putovat, abych dorazil“ stále novou nutností; pro toho, kdo žije svou víru v této zmučené krajině, je to stále nutkavější potřeba. Nemůžeme nepromýšlet a nerozjímat Ježíšovo utrpení a smrt, kráčíme-li po kamenech, které jsou svědky jeho spásné přítomnosti. Stále intenzivněji se na izraelskou státní správu obracejí žádosti, aby bylo lze slavit alespoň Svatý týden mezi stěnami, které střeží Golgotu a Prázdný hrob. Uděláme všechno pro to, abychom byli konkrétně přítomným a živým svědectvím víry v této bazilice, matce všech posvátných míst. Stále vnímáme sílu slov sv. Jana Pavla II. ze začátku jeho petrovské služby: „Nemějte strach! Otevřete dokořán brány Kristu!“ Dnes nám tato slova znějí jako pozvání k odvaze žít víru v pravdě. Nebylo nám dovoleno slavit u Božího hrobu druhou, třetí ani čtvrtou postní neděli ani za zavřenými dveřmi, jak to bylo možné během pandemie nebo během dalších temných a bolestných historických okamžiků.

Svrhnout zdi, které brání milovat bližního

Atmosféra děsu ve Svaté zemi se projevuje vzájemným strachem mezi lidmi a neustálou tíhou nebezpečí a nejistot, která dává vyrůst hradbám, jež nelze vidět a jichž se nelze dotknout, které jsou však tvrdší než beton a zdá se nemožné je překonat. Musíme se spojit, abychom v nich učinili průchod, otevřenou cestu lásce k trpícímu bližnímu. Nebe na Blízkém východě je stále „plné provozu“: střely, drony, vzájemné útoky protínají mraky za dne i za noci a přinášejí smrt neznámým obětem, ničí životy, historii i přírodu. Nebe se klene nade všemi a nade vším; nástroje smrti nemají oči ani srdce, nehledí na národnost ani na vyznání, nevidí křehká těla těch, kdo už tolik trpěli a snášeli takovou bolest. Znovu a znovu se toto násilí vynořuje a propuká.

Otevřít brány a oči srdce i mysli

Při polední modlitbě na čtvrtou postní neděli zvolal Svatý otec s velkou naléhavostí: „Zastavte palbu!“ Vyřkl tato slova s rozhodností a z jeho hlasu bylo znát lidské utrpení a bolest otce prožívajícího úzkost pro své děti. Požádal nás také, abychom „otevřeli oči“, abychom „žili své křesťanství s očima otevřenýma“. Tito dva papežové, sv. Jan Pavel II. a Lev XIV., nás povzbuzují k integritě, k účasti a aktivnímu přístupu k životu v Kristu a ve víře, s nadějí a důvěrou, která není slepá. Zůstaneme-li každý sám, zdá se nemožné překonat zlo, protože je velmi obtížné vytrhnout kořeny násilí. Mohlo by se to uskutečnit, spojíme-li síly a takto společně budeme čelit tomu, co se zdá být nemožným a příliš obtížným. Ježíš otevřel oči slepému od narození, který měl víru a doufal ve spásu. Oči zavřené vůči dobru, oči zaslepené vůči možnostem se nedokážou otevřít, nedokážou vidět utrpení a bolest bližního, nedokážou učinit přítrž nenávisti, která je nakažlivá a smrtonosná. Pomozme očím, které zavřela beznaděj, aby se odvážně otevřely a vyhlížely pravdu spolu s ostatními. Je třeba otevřít brány a oči srdce i mysli. Je to těžké, ale ne nemožné. Chce to odvahu!

                 Otec Ibrahim Faltas zodpovídá za školy v rámci františkánské Kustodie Svaté země

Překlad - zd -