Lev XIV. a biskup Erik Varden Lev XIV. a biskup Erik Varden   (ANSA)

Čtvrté rozjímání biskupa Vardena: Vstupovat do svobody

V rámci duchovních cvičení pro papeže a vedoucí dikasterií Římské kurie pokračoval úterý dopoledne biskup Erik Varden v postním rozjímání na téma svobody. Křesťanská svoboda nespočívá v prosazování své vůle, v dobývání světa silou, ale v tom, abychom svět milovali ukřižovanou láskou, po Kristově vzoru. Varoval také před odkazy na ideologickou svobodu, protože jedinou významnou svobodou je svoboda osobní.

Biskup Erik Varden OCSO

Pojem „svoboda“ se stal ve veřejné debatě kontroverzní. Svoboda je hodnota, na které nám velmi záleží; bouříme se proti všemu, co ji ohrožuje nebo omezuje. Výsledkem je, že odvolávání se na svobodu je velmi účinným rétorickým nástrojem.

Jakýkoli náznak, že by svoboda určité skupiny mohla být ohrožena, okamžitě vyvolává pobouřené reakce na internetu. Může dokonce mobilizovat lid.

Nejrůznější politická hnutí dnes v Evropě obratně využívají slovník svobody a vyvolávají napětí. To, co jedna část společnosti vnímá jako „osvobozující“, jiní považují za utlačující. Formují se opoziční tábory, ovšem všechny strany se holedbají vlajkou „svobody“. Z neslučitelných programů údajného osvobození vznikají ostré konflikty.

Tento stav věcí představuje pro křesťany výzvu. Je důležité stanovit, co máme na mysli, když v kontextu víry hovoříme o osvobození. To činí svatý Bernard, když komentuje verš: „Osvobodil mě z pasti lovců a z hořkých slov.“ (Ž 91 (90), 3, ponechávám doslovný překlad, v češtině mu je nejblíže překlad Renčův: Vždyť on tě zachraňuje z tenat lovců, před slovem, které zkázu přináší, pozn. překl.)

Bernard si jasně uvědomuje, že skutečná svoboda není pro padlého člověka něčím „přirozeným“. To, co se nám jeví jako přirozené, je dělat věci po svém, uspokojovat své touhy a realizovat své plány bez vnějších zásahů, chlubit se a vychvalovat své skvělé nápady. Když se Bernard obrací na člověka žijícího v tomto stavu iluze, je nádherně sarkastický: „Za koho se to považuješ, ty nafoukanče?! Stal ses zvířetem, na které lovci nastražili pasti.“

Skutečnost, že jsme tak snadno oklamatelní a upadáme do stále stejných starých pastí, ačkoli bychom je již měli dobře znát, je pro něj dostatečným důkazem, že nejsme svobodní, tj. že nejsme schopni vytrvale postupovat k pravému cíli svého života. Zůstáváme náchylní všemožným překážkám a rozptýlením.

Bernard zakládá své chápání svobody na Synově bezpodmínečném přitakání Otcově vůli a tím revolučním způsobem mění způsob, jak uchopit, co to znamená být svobodný. Křesťanská svoboda nespočívá v dobývání světa silou, ale v tom, abychom svět milovali ukřižovanou láskou, která je tak velkodušná, že nás vede k touze obětovat za něj svůj život, aby byl v Kristu osvobozen.

Je třeba být opatrný, když je svoboda držena silou jako rukojmí a manipulována jako prostředek k legitimizování činů neosobních subjektů, jako je „strana“, „ekonomika“ nebo dokonce „historie“. Z křesťanského pohledu nemůže být žádná represivní politika ospravedlněna odvoláváním se na ideologickou „svobodu“. Jedinou významnou svobodou je osobní svoboda; a svoboda jednoho člověka nemůže rušit svobodu druhého.

Přijetí křesťanské představy o svobodě s sebou nese utrpení. Když nám Kristus říká, abychom se nebránili zlému, nepožaduje po nás, abychom tolerovali nespravedlnost, ale dává nám pochopit, že někdy lépe sloužíme spravedlnosti, když pro ni trpíme, když odmítáme reagovat na sílu silou.

Emblémem svobody zůstává Boží Syn, který „se zřekl sám sebe“.

Překlad - jb - 

24. února 2026, 13:13