FSSPX odmítá teologický dialog. Biskupská svěcení potvrzena
Vatican News
Kněžské bratrstvo sv. Pia X. zaslalo zamítavou odpověď na návrh zahájit teologický dialog, který vzešel ze strany Svatého stolce při setkání prefekta Dikasteria pro nauku víry, kardinála Fernándeze, s donem Davidem Pagliaranim, generálním představeným FSSPX. Oficiální prohlášení vydané po setkání, ke kterému došlo 12. února ve Vatikánu, citovalo návrh kardinála Fernándeze zahájit „specificky teologický dialog“ s „velmi přesnou metodikou ohledně témat, která dosud nebyla dostatečně vyjasněna“. Návrh doprovázela žádost o pozastavení biskupských svěcení oznámených 2. února, která by znamenala „rozkol v církevním společenství (schisma) s vážnými důsledky pro bratrstvo jako celek“.
18. února přišla na Dikasterium pro nauku víry odpověď Bratrstva podepsaná pěti členy Generální rady.
V dopise adresovaném kardinálu Fernándezovi představený takzvaných lefebvristů (podle jména zakladatele Bratrstva, biskupa Marcela Lefebvra) vyjadřuje na jedné straně radost z „nového otevření dialogu“, jakožto „pozitivní reakci“ na návrh „diskuse“ na téma učení církve, který sám předložil v lednu 2019, v „pokojné a klidné atmosféře, bez nátlaku nebo hrozby případné exkomunikace“. Na druhé straně Pagliarani návrh Svatého stolce odmítá, protože společný dialog by stejně nemohl „společně určit, co by představovaly ‚minimální požadavky pro plné společenství s katolickou církví‘“, protože „texty koncilu nelze opravovat, ani nelze zpochybňovat legitimitu liturgické reformy“.
„Koncil – zdůrazňuje Pagliarani – není souborem textů, které lze libovolně interpretovat: byl přijat, rozvíjen a aplikován po šedesát let papeži, kteří se střídali, podle přesných doktrinálních a pastoračních pokynů. Tento oficiální výklad je vyjádřen například ve významných textech jako Redemptor hominis, Ut unum sint, Evangelii gaudium nebo Amoris lætitia. Projevuje se také v liturgické reformě, chápané ve světle principů znovu potvrzených v Traditionis custodes. Všechny tyto dokumenty ukazují, že doktrinální a pastorační rámec, do kterého Svatý stolec hodlá zasadit každou diskusi, je již stanoven.“
„Z těchto důvodů – dodává Pagliarani – ve společném vědomí, že se nemůžeme shodnout na věrouce, se mi zdá, že jediným bodem, v němž se můžeme setkat, je láska k duším a k církvi.“
Uvádí proto, že svěcení nových biskupů je proto potvrzeno jako „konkrétní krátkodobá potřeba pro přežití tradice“.
Připomeňme, že v prohlášení ze dne 12. února kardinál Fernández uvedl: „Svatý stolec znovu potvrdil, že svěcení biskupů bez mandátu Svatého otce, který má nejvyšší řádnou moc, která je plná, univerzální, bezprostřední a přímá (srov. CDC, kan. 331; dogm. konst. Pastor aeternus, kap. I a III) by znamenalo rozhodující rozkol v církevním společenství (schisma) s vážnými důsledky pro celé bratrstvo (Jan Pavel II., Apošt. list Ecclesia Dei, 2. července 1988, č. 3 a 5c; Papežská rada pro legislativní texty, Vysvětlující poznámka, 24. srpna 1966, č. 1)“.
