Co je to pallium? Arcibiskup Přibyl převezme insignii metropolitních arcibiskupů
Johana Bronková - Vatikán
Pallium je pruh tence tkané bílé vlny široký pět centimetrů s aplikacemi šesti černých hedvábných křížků. Má okrouhlý střih, doplněný o dva nepříliš dlouhé svislé pruhy vpředu i vzadu.
Podobně jako většina součástí liturgického oděvu, také pallium má velmi dlouhou historii sahající do doby křesťanské antiky. Latinské slovo pallium označovalo původně pravoúhlý šál, který se zřasený nosil přes tuniku, a v tomto významu je nacházíme ještě v 6. století.
Tradice pallia i výklad jeho významu jsou prastaré. Přesný okamžik jeho zavedení není znám. Liber Pontificalis se nicméně zmiňuje o palliu v životopise papeže Marka, který zemřel roku 336 a který tuto insignii, do té doby vyhrazenou papežům, udělil ostijskému biskupovi.
Prvním, kdo vysvětluje význam pallia, je řecký mnich Isidor z Pelusia, který zemřel kolem roku 450. V jednom ze svých listů poznamenává, že pallium má být utkáno z vlny a nikoli ze lnu, aby připomínalo ztracenou ovečku, kterou Dobrý Pastýř nese na svých ramenou (Epistula I, 136, PG, LXXVIII, 272).
V raném středověku oblékali pallium všichni biskupové, zvyk, který se ve východních církvích zachoval dodnes. Na Západě nosil pallium pouze ravenský exarcha a papež. Udělování pallia arcibiskupům je doloženo od 8. století a jeho význam je zřejmý, má zpečetit jednotu mezi církevní provincií a Svatým stolcem.
Jeho použití i forma se v průběhu dějin vyvíjely, ale poselství zůstává stejné. Odkazuje k Dobrému Pastýři, který se vydává hledat ztracenou ovečku, zachraňuje ji a nese na svých ramenou. Křížky pak připomínají Krista, Beránka obětovaného za život světa.
Symbolické významy spjaté s palliem se ozývají ve slovech požehnání pallií stanovených Benediktem XIV. v roce 1748 (Rerum ecclesiasticarum origines). Papež v nich na přímluvu apoštolů Petra a Pavla prosí za to, aby ten, kdo bude pallium nosit na ramenou byl následovníkem Dobrého Pastýře, který si bere zbloudilou ovečku na svá ramena a přináší ji k ostatním, za které obětoval život; aby bděl nad svým stádem a nedovolil, aby žádná z oveček upadla do pastí nastražených vlky; aby hledal ty, kdo se ztratili, přiváděl ty, kdo se vzdálili, napravoval, co bylo zlomeno. Přirovnává pallium ke kříži, který Boží syn neodmítl, a vzývá Boží pomoc, aby evangelní břemeno bylo nositeli pallia lehké a on mohl být pro ostatní příkladem na cestě následování Božích přikázání. V závěru je pak pallium označeno za symbol jednoty a znamení dokonalého společenství s Apoštolským stolcem. Většina těchto akcentů, i když v mírně oproštěné formě, zazní také v požehnání, které pronese nad pallii papež Lev.
Před II. Vatikánským koncilem se pallium oblékalo jen při některých slavnostech. V současnosti je může arcibiskup oblékat při všech eucharistických slavnostech, ale pouze při nich, protože eucharistická slavnost je zvláštním způsobem spojena s obětí kříže.
V některých východních obřadech kladou biskupové před evangeliem svá pallia na oltář - protože právě v tom okamžiku promlouvá sám Dobrý Pastýř. Před ním jsou ovcemi jeho ovčína a spolu se všemi naslouchají jeho slovům. Po evangeliu si pallium znovu obléknou, aby jednali po jeho příkladu.
V římské církvi - podle ustálené tradice – na svátek sv. Anežky Římské (21. ledna) papež žehná beránky, z jejichž vlny budou pallia utkána. Beránci jsou ozdobeny květy - jeden bílými, druhý červenými - znamení čistoty panenství a krve mučedníků. Z Vatikánu putují beránci do baziliky sv. Cecilie v Zátibeří. Tamní benediktinky o ně pečují až do úterka Svatého týdne, kdy jsou ostříháni a sestry pak ručně upředou a ušijí pallia. Vznikají tedy na Velikonoce, aby připomínaly Beránkovu oběť. 24. června, na svátek narození sv. Jana Křtitele, toho, který Krista poznal a vyslovil „Hle Beránek Boží“, přinesou sestry od sv. Cecílie pallia do Vatikánu. Tam jsou uložena do schránky nad hrobem Apoštola Petra. Na slavnost sv. Petra a Pavla je pak Svatý otec předá novým arcibiskupům metropolitům a patriarchům.
