Mimořádná konzistoř: Dnešní svět a role církve – první zasedání

Zveřejňujeme text tiskové zprávy shrnující první zasedání mimořádné konzistoře, která se dnes a zítra koná ve Vatikánu.

Po slavnosti mše svaté v bazilice sv. Petra v 7:30 bylo v 9:30 v aule Pavla VI. zahájeno první zasedání mimořádného konzistoře. Zúčastnilo se ho 178 kardinálů, kteří zaujali místa u stolů podle zařazení do pracovních skupin: osmi skupin kardinálů - volitelů, kteří jsou ordináři (včetně nunciů a kardinálů, kteří již ukončili službu jako ordináři), a deseti skupin složených z kardinálů-volitelů z Římské kurie a kardinálů, kteří voliteli nejsou.

Po zazpívání hymnu „Veni Creator“ kardinál Rueda Aparicio, který byl moderátorem prvního zasedání, zahájil jednání a předal slovo kardinálu Re, děkanovi kardinálského kolegia, který pronesl úvodní pozdrav. Poté promluvil Svatý otec Lev XIV., který přednesl úvodní promluvu.

Po skončení projevu kardinál Rueda Aparicio položil důraz na prosbu o pomoc, s níž se papež obrátil na kardinály, a ujistil ho o jejich podpoře, plné víry, radosti a ochoty. Následně kardinál stručně představil zasedání nadepsané „V jakém světě jsme povoláni k hlásání evangelia?“. Na závěr předal slovo kardinálu Ryśovi, jenž přednesl biblickou meditaci, která měla uvést do reflexe v pracovních skupinách věnované „utrpením, napětím a otázkám, které prostupují současné národy a církevní společenství“, ale také „znamením naděje, věrnosti evangeliu a možnému smíření, která je třeba předložit ke společnému vyslechnutí“.

Po delší chvíli tiché modlitby měli kardinálové, rozdělení do skupin, možnost sdílet své vlastní úvahy v souladu se stanovenými pravidly.

Každá ze skupin sama rozhodla, v jakém okamžiku si udělá krátkou přestávku v práci, a ve 12:10 během plenárního zasedání přednesli sekretáři některých skupin – 8 z prvního seznamu a 4 z druhého – jednotlivé reflexe.

Ve všech skupinách zaznívalo vědomí o utrpení, které dnešní ženy a muži prožívají v době hlubokých společenských proměn.

Výzvy současných společností

Mezi tématy, která se objevila v odpovědích na první otázku, byla zmíněna rostoucí polarizace uvnitř společností a společenství, která vyvolává politické napětí a násilí a zároveň je podněcována sociálními rozdíly, šířením falešných informací a způsobem komunikace, který nepřispívá k vzájemnému setkání. Bylo zdůrazněno, že polarizace ztěžuje výkon vládní moci a mírové společenské soužití, zatímco násilí se stále častěji stává prostředkem řešení sporů a přerůstá v nepřátelství v osobních vztazích, v agresi a na mezinárodní úrovni také ve války a konflikty.

Mnoho skupin zdůraznilo, že v mnoha regionech světa nejsou respektována práva náboženských a etnických menšin, což podkopává náboženskou svobodu a vede k nepřátelství, ba dokonce k násilí, zejména vůči církvi. V této souvislosti některé skupiny poukázaly také na narůstající jev antisemitismu.

V mnoha pracovních skupinách se hovořilo také o extrémním individualismu, krizi rodiny a osamělosti – jak starších, tak mladých lidí – jako o příčinách ještě závažnějších problémů, jako je nárůst počtu sebevražd či užívání drog. V této souvislosti byla velká pozornost věnována mladým lidem, zejména v kontextu hospodářských a finančních krizí a obtížné situace na trhu práce.

Základem mnoha vystoupení bylo vědomí o všeobecném pocitu nedůvěry, fatalismu a bezmocnosti vůči institucím, demokracii a budoucnosti. Tyto jevy byly spojovány také s poklesem porodnosti, rostoucím počtem zločineckých skupin, kriminalitou mladistvých a obchodem s drogami. V této souvislosti mnoho skupin zdůrazňovalo také roli sekularismu, ztráty transcendentních a duchovních hodnot a smyslu života. Bylo poukázáno na to, že šířící se únava a nedostatek perspektivy vedou k neschopnosti uznat odlišnost druhého člověka a budovat pouta a trvalé vztahy.

Hovořilo se o potřebě lidsky a křesťansky se vypořádat s fenoménem migrace, který mění tvář národů, společností a společenství, čímž se stává stále naléhavější potřeba skutečných integračních politik v době, kdy přibývají nové formy vyloučení. Byla rovněž zdůrazněna ekologická krize, stejně jako korupce a obtíže života ve velkých městech.

Církev jako matka a vstřícné místo

Tváří v tvář těmto scénářům a utrpení, popsanému v mnoha různých dimenzích,  rozměrech všechny skupiny zdůraznily, že je nezbytné, aby církev vystupovala jako matka, jako místo pohostinnosti – a to i prostřednictvím reorganizace farností –, která je schopna uznat své vlastní chyby a proměnit utrpení v čas růstu, a tak připomenout světu, že jsme jedna lidská rodina. V této souvislosti zaznělo také silné vědomí o odpovědnosti, která je církvi svěřena v tomto historickém okamžiku.

Mnohé skupiny poznamenaly, že zatímco řada institucí prochází krizí důvěryhodnosti, církev se cítí povolána k tomu, aby s autoritou vystupovala na obranu důstojnosti lidské osoby, pokoje, smíření a společného dobra. Zejména když jsme blízko lidskému utrpení, roste vědomí, že v církvi lze nalézt důvěryhodnost, která jiným institucím chybí.

Církev je expertem v oblasti autentických vztahů a dívá se na svět se soucitem: vnímá mladé lidi, v nichž roste touha po evangeliu a s nimiž lze budovat lepší svět tím, že jsme jim nablízku. Uvědomuje si, že synodalita je pro církev i lidstvo cestou prozřetelnosti, která umožňuje poskytovat odpovědi, které svět hledá. Vidí, že láska k bližnímu a prosazování solidarity se stávají autentickým svědectvím mužů a žen, velkorysých laiků. Vidí, že migranti mohou být požehnáním pro společenství, která je přijímají. Církev pracuje ve prospěch míru a začlenění všech do společenství víry.

V této souvislosti se hovořilo také o hodnotě svědectví Církve, které podává tehdy, když je v menšině, jako malé stádce uprostřed mnoha národů světa. Jednotlivé skupiny zdůraznily význam vzdělání jako prostoru pro obnovu společného dobra, hovořily o rozvoji povolání, o lidové zbožnosti a oslavě víry Božího lidu jako o znameních naděje.

Zásadní role modlitby

Hovořilo se také o tom, že veškeré úsilí směřující k odmítnutí násilí, k dialogu – včetně ekumenického a mezináboženského – a zásadní role modlitby při udržování míru jsou znamením téže cesty. V této souvislosti některé skupiny zmínily nedávnou cestu Svatého otce do Španělska a slova papeže jako věrného a svobodného hlasu v dnešní době.

Papež Lev XIV. byl přítomen až do začátku práce ve skupinách a poté se vrátil před zahájením plenárního zasedání. Po skončení zpráv ze skupin krátce promluvil, poděkoval účastníkům a znovu zdůraznil hodnotu účasti a dialogu. Připomněl meditaci kardinála Ryśe, obraz člověka, který se stal obětí a je sotva při životě: „Pokud nejsme slepí, je pravdou, že na světě je mnoho utrpení.“ Osamělost a utrpení – řekl papež – jsou jakýmsi důsledkem [způsobu života] této společnosti, výzvou, na kterou církev reaguje tím, že zve všechny ke společenství, a to nejen otevíráním kostelů a udělováním svátostí, ale také vytvářením příležitostí a prožitků setkání.

Zasedání bylo zakončeno modlitbou Anděl Páně a další setkání bylo naplánováno na 16:00.

- jb -