Kardinál Parolin v Mexiku: Být nablízku sociálně vyloučeným, migrantům, cizincům
Vatican News
Antonella Palermo
Přítomnost, svědectví, modlitba: to jsou tři základní pilíře, na nichž stavěl svou homilii při eucharistické slavnosti, které předsedal v poutní svatyni Panny Marie Guadalupské, kardinál státní sekretář Pietro Parolin – který se z Guatemaly přesunul do Mexika na pozvání místních úřadů na tři dny až do 6. srpna. Tato bohoslužba, konaná na místě, které je tak drahé nejen mexickému lidu, ale celému americkému kontinentu, byla jedním z vrcholných okamžiků této cesty, jejíž součástí byla i institucionální setkání na civilní i církevní úrovni. Součástí programu mise byly rozhovory s nejvyššími představiteli státu: s prezidentkou Claudií Sheinbaumovou, ministryní vnitra Rosou Icelou Rodríguezovou a ministrem zahraničních věcí Robertem Velasco Álvarezem; dále pak setkání s biskupem Ramónem Castro Castrem, předsedou Biskupské konference.
Podpora matek hledajících své pohřešované děti
Parolin byl podle svých slov poctěn tím, že mohl slavit mši společně s poutníky z diecéze Torreón v doprovodu jejich biskupa. Přinesl „zvláštní“ požehnání papeže lidem „této velké země“ – Mexika. Byl to den dvojího liturgického svátku, který podle tradice připomíná jak zázrak sněhu na Esquilinu v Římě (kde stojí bazilika Santa Maria Maggiore), tak zázrak v Guadalupe, při kterém z tilmy sv. Juana Diega spadly růže. Kardinál připomněl tyto události a poukazoval na jejich souvislosti: „přítomnost Panny Marie, která nikdy nepřestává projevovat svou blízkost a péči o své děti a vždy jim pomáhá přibližovat se stále více k jejímu Božskému Synu“. Zdůraznil tu samou odhodlanost, která například vedla kanaánskou ženu, o níž se píše v Písmu, k tomu, aby prosila Mesiáše o pomoc pro svou dceru sužovanou démonem. Ježíš ji tváří v tvář její hluboké víře uzdravil.
Odtud pramenil odkaz na jednu z dramatických zvláštností této země, kde „mnoho matek s vytrvalostí a vírou nadále hledá své zmizelé děti. Nic jim nemůže zabránit v tom, aby udělaly vše, co je v jejich silách – přiznal Parolin –, aby pomohly svým dětem, a my všichni jim můžeme pomoci svou modlitbou“, aby „jejich vytrvalost a víra byly odměněny“.
Být nablízku potřebným, vyloučeným, migrantům a cizincům
Z místa, které je poutním místem, místem rozjímání, obrácení, misie a modlitby, vatikánský státní sekretář znovu zdůraznil naléhavost hlásání Dobré zvěsti ve světě, kde „metla války, hrůza hladu a zkáza násilí jsou až příliš časté“. Připomínka mariánského zjevení v této oblasti latinskoamerické země tak byla příležitostí vyjádřit přání, aby ukázala „cestu k usmíření kultur a národů ve skutečně univerzální víře“. Parolin tak připomněl učení, které by mělo vést k budování jednoty, a doporučil, „abychom byli nablízku potřebným, vyloučeným, migrantům a cizincům“.
Bůh se nezjevil mocným, ale prostému človeku
„Ať už jsme jakkoli malí a slabí, díky Bohu můžeme konat zázraky,“ dodal kardinál a připomněl, že Pán „se nezjevil mocným ani vlivným, ale prostému člověku; a přesto – jak poznamenal – jeho poselství skrze něj dosáhlo i do nejodlehlejších koutů světa“. Z toho plyne skutečné ponaučení pro dnešek. V této části kázání se kardinál nechal unést sdílením něčeho, co ho, jak řekl, velmi dojímá: je to „věrné svědectví věřících, kteří následují Krista uprostřed obtíží a utrpení, ať už v uprchlických táborech, v polních nemocnicích, při pomoci ve válečných zónách nebo v oblastech zdevastovaných nemocemi“. Je to příklad, ke kterému je každý povolán v jakékoli oblasti, od té domácí až po veřejnou sféru.
Modlitba není pro křesťany jen doplňkovou možností
Kardinálova homilie skončila opět odkazem na „příliš mnoho společenství“, která jsou „poznamenána násilím a agresivitou“, a na příliš mnoho rodin, které kvůli tomu zažily bolest ze ztráty. Budování míru je něco, co vychází ze srdce, je-li autentické; a pokud odtud vychází a tam také směřuje, znamená to, že je třeba jej neustále živit modlitbou, jak včera ráno zdůraznil papež ve své katechezi při generální audienci. Není to pro křesťany jen další možnost, ale podstata našeho vztahu s Bohem, zopakoval Parolin z Tepeyacu, z místa, které nazval „malým posvátným domem“. Odtud vzýval přímluvu Panny Marie z Guadalupe za dar smíření národů a usmíření mezi bratry a sestrami.
-překlad dv-
