Projekt Trienále umění katolických univerzit: Obnovit empatii

Vatican News

Antonella Palermo

Společný projekt věnovaný umělecké tvorbě, vědeckému výzkumu a dialogu. Tak koncipovalo Diktasterium pro kulturu a vzdělávání projekt Trienále umění katolických univerzit – mezinárodní iniciativu, která sdružuje katolické univerzity, umělce, kurátory a kulturní instituce z celého světa. Její první ročník bude zahájen 27. srpna v Brazílii na Papežské katolické univerzitě v Riu de Janeiru. Plánovány jsou výstavy, zakázková díla, publikace a veřejné programy věnované některým z nejnaléhavějších otázek současnosti. Projekt proběhne v letech 2026–2027 v různých zemích a vyvrcholí v Benátkách. Celková kuratela tohoto počinu, jehož cílem je zažehnout myšlenkové impulsy ve prospěch míru, duchovního pokroku a bratrství, byla svěřena profesoru Nuno Crespovi.

Společný projekt o ohrožené empatii

Od 6. října do konce roku 2026 se zapojí také Katolická univerzita Nejsvětějšího Srdce (Università Cattolica del Sacro Cuore v Miláně), společně s Papežskou katolickou univerzitou v Chile (3. září – 22. listopadu), Papežskou univerzitou Javeriana (Kolumbie, od 9. září do listopadu 2026), Boston College (USA, 23. září až prosinec 2026), dále Portugalskou katolickou univerzitou (Lisabon, od 12. října do poloviny prosince 2026) a Katolickou univerzitou v Angole (Luanda, od konce října do 20. prosince letošního roku).

Inaugurační ročník nazvaný Exercises in Empathy (Cvičení v empatii) nabídne prostor k zamyšlení nad rolí univerzitního vzdělávání, mezilidskými vztahy a konceptem empatie. Vychází z jedné z hlavních obav vyjádřených v encyklice Lva XIV. Magnifica humanitas, jež pramení z napětí mezi simulací a reálnou zkušeností: empatie jako ohrožená kategorie.

De Mendonça: Empatie jako základ akademického poslání

Prefekt Diktasteria pro kulturu a vzdělávání, kardinál Tolentino de Mendonça, vysvětluje smysl projektu s odkazem na to, že sám papež Lev povzbuzuje univerzity k vykročení po cestě empatie. Portugalský kardinál a básník upřesňuje, že empatie je pro poslání univerzity klíčová: „Pouze univerzita schopná empatie dokáže proměnit roztříštěnost specializovaných znalostí v moudrost zaměřenou na dobro konkrétních lidí a společnosti.“ Empatii je třeba ve světle papežského textu chápat nikoli jako rétorickou okrasu, ale jako „strukturální princip: právě na základě schopnosti vnímání zkušenosti druhého a přijetí jeho úhlu pohledu může univerzita naplnit své nejvlastnější poslání, tedy vytvářet společenství kolem pravdy.“

Empatie jako kulturní záchranná operace

„V křehkém a roztříštěném současném kontextu,“ pokračuje nóta prefekta zveřejněná dnes 7. srpna, „který je poznamenán rostoucí polarizací a stále sofistikovanějšími formami komunikace, jež paradoxně více izolují, než spojují, se empatie projevuje jako nezbytná kulturní záchranná operace. Je to stále více nepostradatelný nástroj k budování a sdílení vědomostí, k vytváření vzájemnosti a obnově společných postupů – a to nikoli výhradně v oblasti osobních vztahů, ale také, a především, v mnohohlasém a rozsáhlém pletivu kolektivního života.“

Případná je zde citace Hannah Arendtové, která ve své eseji Krize ve vzdělávání (1954) napsala: „Vzdělávání je momentem, kdy se rozhodujeme, zda milujeme svět dostatečně na to, abychom za něj převzali odpovědnost.“ Vzdělávat totiž neznamená pouze předávat informace, ale je to akt lásky. „Univerzita, která pěstuje empatii,“ zdůrazňuje dále kardinál, „vychovává odborníky, kteří neredukují druhého člověka na pouhé číslo nebo funkci.“

Empatie a pokora

Prefekt připomíná také to, co o empatii napsala Edith Steinová, když k ní přiléhavě přiřadila pokoru jako její neoddělitelnou souputnici. Svatá Edith Steinová tvrdila, že „bolest nebo radost druhého nikdy neprožíváme přesně tak, jak ji prožívá on; prožíváme je jako něco, co patří druhému. Právě tato konstitutivní pokora – skutečnost, že empatie nikdy nesmaže jinakost druhého a neabsorbuje ji lacino do naší vlastní zkušenosti – činí z empatie akt respektujícího poznání, a nikoli formu relativismu nebo přivlastňování.“

Trienále pořádané vatikánským diktasteriem tak chce vytvářet propojení nejen mezi vědomostmi, ale i mezi lidmi, institucemi a kulturami. Má být „školou“ empatie, a naplnit tak jedno z přání samotného svatého Johna Henryho Newmana.

Překlad -dv-