Pohřeb kardinála Dominika Duky: Svědek víry až do konce
Johana Bronková – Vatican News
Pražská katedrála i nádvoří Pražského hradu se zaplnily, zástupci českých zemí, za účasti mnoha představitelů života církve ze sousedních států, pohřbívají na svém nejposvátnějším místě kardinála Dominika Duku, emeritního pražského arcibiskupa, jediného syna české země, jenž v této dějinné chvíli nosil kardinálský purpur.
Pastýř pevný ve víře a neohrožený hlasatel evangelia
Papež Lev XIV. v kondolenčním telegramu adresovaném arcibiskupovi Graubnerovi a přeneseném apoštolským nunciem arcibiskupem Okolo, připomněl kardinála Duku, jako “Pastýře pevného ve víře a neohroženého hlasatele evangelia”. “Vzdáváme díky Bohu za jeho intezívní pastorační dílo a s obdivem vzpomínáme na jeho odvahu v období pronásledování, kdy navzdory nesvobodě zachoval věrnost Kristu a církvi,” stojí v papežském telegramu, který připomíná také dominikánské charisma pravdy a lásky, v duchu biskupského hesla zesnulého kardinála In spiritu veritatis. Svatý otec svěřuje “duši tohoto dobrého a velkorysého služebníka Božímu milosrdenství” a uděluje “apoštolské požehnání těm, kdo jsou zarmouceni jeho odchodem a účastní se jeho pohřbu”.
Rozloučení církve i světa kultury, arménská modlitba a hebrejský zpěv
Rekviem a pohřební obřady v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha celebroval pražský arcibiskup Jan Graubner, zatímco obřady posledního rozloučení vedl arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, apoštolský nuncius v ČR. Koncelebrovali biskupové českých a moravských diecézí spolu s kardinály a biskupy ze zahraničí, kněží arcidiecéze a kněží z řádu dominikánů. Během zádušní mše svaté zaznělo Requiem b-moll, Op. 89 Antonína Dvořáka, které z úcty k zemřelému věnovala Akademie klasické hudby. Režisér a herec Jiří Strach přednesl čtení, svého přítele a spolurodáka z Hradce Králové uctil svým uměním známý houslista Jaroslav Svěcený, dary při ofertoriu nesl spoluvězeň z komunistického kriminálu. Jako výraz náklonnosti a podpory zemřelého arménskému a izraelskému národu nad hrobem zazněla modlitba arménského kněze a hebrejský zpěv 16. Žalmu.
Bojovník za Pravdu a svobodu v každé době
Jak připomněl arcibiskup Graubner, kardinál Duka byl výraznou osobností. “Jako bojovník za Pravdu a svobodu byl v současné zženštilé kultuře jasně rozeznatelný.” Kardinál Duka neváhal hlásat nepopulární pravdy, zcela v duchu evangelia, ve kterém Kristus ukázal směr “nezvyklou formulací: Já jsem cesta, pravda a život”: Pro křesťana je základem životní orientace zaměření na cíl: Být věčně s Kristem, kterému uvěřil. Na životní cestě je křesťan poutníkem, ne tulákem bloudícím bez cíle. Není bezdomovcem, protože má svůj domov u Pána. Netrpí samotou, protože sám Ježíš jde s ním. Každodenním životem ve společenství s Ježíšem se učí jeho myšlení, které se zdá světu těžko pochopitelné, ale to je ta cesta.
Vzdělanost a odvaha vést dialog s kýmkoliv
Všichni jsme lidé chybující, kteří se musejí často omlouvat a konfrontovat se svou omezeností či bezmocí, pokračoval pražský arcibiskup. Ze svědectví, která se objevila po smrti kardinála Duky, víme, že mnozí vzpomínají na to, jak se po prudké reakci neváhal omluvit, s pokorou člověka, kterému jde o věc a nikoli o image.
Také arcibiskup Graubner připojil osobní vzpomínku z posledních let, kdy se kardinálem Dukou setkával “téměř denně a při obyčejných věcech”: Nejvíce se mi vryla do paměti jeho ohromná sečtělost, úžasná paměť a schopnost dávat věci do souvislostí. V diskusích ho sice bylo někdy náročné sledovat, protože dělal mnoho odboček a vysvětlivek, ale ty jednotlivé kamínky doplňovaly mozaiku jako výmluvný obraz, při jehož obdivování nejeden posluchač vydechl: Aha! Byl vášnivý diskutér. Pro mě bylo zajímavé vidět, kolik nevěřících dovedl oslovit. Nebál se bavit i s lidmi, kterými jiní pohrdali. Všem se snažil dát možnost setkat se s Bohem, něco se o něm dovědět. Bylo až dojemné vidět chlapy tvrdící, že jsou nevěřící, jak ho prosí o požehnání.
Pokračovat v obnově církve
Kondolence, jak citoval aricibiskup Graubner, mluví o mimořádném člověku, zvyklém vést dialog uprostřed doby ztrácející orientaci, o statečném muži bojujícím s falešnými obviněními, o pastýři pevném ve víře a neohroženém hlasateli pravdy, zmiňují jeho obranu základních hodnot naší společnosti o statečností v době pronásledování církve i úsilí o obnovu jejího života ve svobodě. Na té mu také záleželo až do konce. Arcibiskup Graubner zmínil, že rád slavil “významná výročí, abychom se učili z dějin”, miloval katedrálu a inicioval stavbu nových varhan, položil základy nového způsobu financování církve, usiloval o náboženství ve školách. “Při loučení s otcem kardinálem musíme říct, že máme za co Bohu děkovat. Svou vděčnost můžeme ukázat pokračováním v díle obnovy církve, kterou on tak miloval.”
