„Moje ruce jsou Božím hlasem“: poslání sestry Juliany mezi neslyšícími katolíky v Keni
Sestra Christine Masivo, CPS
Sestra Juliana Muya, misionářka z kongregace Nejsvětější Krve Páně, byla jednou v neděli před farním kostelem v keňském Nairobi svědkem události, která změnila její život.
Mladík jménem Paul, frustrovaný a nepochopený muž, se stal terčem posměchu svého okolí. Vysmívali se mu a říkali, že je urazil podivnými gesty, ale sestra Juliana si všimla něčeho jiného.
„Uvědomila jsem si, že neslyší,“ vzpomíná. „Nemohl se bránit a odešel celý bez sebe. Pomyslela jsem si, že kdybych znala znakovou řeč, mohla bych mu pomoci.“
Tato myšlenka se stala jejím posláním. Dnes je sestra Juliana jednou z nejoddanějších liturgických tlumočnic v arcidiecézi Nairobi v Keni, kde zajišťuje, aby se Boží slovo dostalo k neslyšící komunitě.
Svět si 3. prosince připomíná Mezinárodní den osob se zdravotním postižením. Sestra Juliana je jednou z nesčetných řeholnic, které slouží lidem se zdravotním postižením prostřednictvím praktické pomoci, jejíž hlubším smyslem je hlásání Kristova evangelia.
Naučit se řeči rukou
V roce 2015 její farnost oznámila, že bude pořádat kurzy znakového jazyka. „Byla jsem tak šťastná,“ vypráví. Zapsala se do kurzů znakového jazyka ve farnosti Panny Marie Guadalupské v Nairobi. „Každou neděli jsem jezdila autobusem na výuku. Nebylo to snadné, ale vytrvala jsem a stálo to za to,“ vysvětluje.
„Někdy jsem byla unavená a pochybovala o sobě, ale pokračovala jsem dál. Věděla jsem, že neslyšící potřebují někoho, kdo by s nimi kráčel ve víře,“ vzpomíná.
Po letech studia, praxe a poradenství jí byla svěřena funkce liturgické tlumočnice při neděli Božího slova. „Kostel byl plný a komunita neslyšících byla šťastná, že má tlumočníka, což ještě umocnilo mou radost,“ dodala.
Sestra Juliana tlumočila při nesčetných bohoslužbách a mších svatých vysílaných národní televizí Kenya Broadcasting Corporation v 9:30 hodin dopoledne, které se vysílají každý týden. Díky těmto přenosům mají neslyšící pocit, že jsou součástí všeobecné církve.
Výzvy na cestě
Její služba není bez překážek. „Nikdo neví, o čem bude biskup nebo kněz kázat. Někdy používají velmi vznosný teologický jazyk a já musím rychle najít způsob, jak to přeložit do znakového jazyka tak, aby to bylo srozumitelné,“ vysvětlila.
Další překážkou může být hudba. „Když sbor zpívá v jazyce, který neznám, musím neslyšícím říct, že tomu nerozumím. Smějeme se tomu. Je to ponižující, ale udržuje nás to v kontaktu.“
Povzbuzení a podpora
Sestra Juliana ráda zdůrazňuje podporu, které se jí dostalo. „Náš nairobský arcibiskup Philip Anyolo je velmi povzbuzující. Podporuje a sleduje vše, co komunita neslyšících dělá, a nabízí podporu a povzbuzení, kdykoli je to nutné, a také při našich ročních programech. „Mnozí mě povzbuzovali, například řada kněží, kterým jsem překládala mši, mi říkali, že to stojí za to,“ prohlásila s přesvědčením sestra Juliana.
I farníci přispívají svou troškou do mlýna. „Jsou tak ohleduplní. Vždy nechávají první lavici pro komunitu neslyšících. Může se to zdát jako maličkost, ale pro neslyšící to znamená, že jsou viděni a oceňováni.“
Jádro poslání sestry Juliany
„Vždy si říkám, že moje ruce jsou hlasem živého Boha. To mi dává sílu, abych pokračovala v šíření Božího díla mezi komunitou neslyšících a ve svém řeholním životě,“ prohlásila.
Sestra Juliana svědčí o tom, že víra komunity neslyšících ji denně inspiruje. Jejich odhodlání účastnit se mše, malých křesťanských společenství a dalších aktivit je povzbuzující. Potřebují širší církev a chtějí k ní patřit, vysvětluje.
Pro sestru Julianu se toto tlumočení stalo třetím apoštolátem v rámci jejího řeholního poslání v katolické církvi; povoláním je totiž sekretářka a účetní.
Hlas v tichu
Když se ohlíží zpět, sestra Juliana žasne nad tím, jak se jedno jediné setkání s nepochopeným mladíkem stalo celoživotním posláním a misí. „Bůh ten okamžik využil, aby mi otevřel oči. Dnes nevidím neslyšící jako tiché osoby, ale jako lidi plné života a víry.“
Prostřednictvím jejích rukou našlo Boží slovo nový hlas. Díky její službě již neslyšící nejsou na okraji, ale v srdci církve. Její poslání je mostem mezi tichem a zvukem, vyloučením a sounáležitostí.
„Vskutku,“ říká tiše, „neslyšící mě učí více, než kdy mohu naučit je. Připomínají mi, že Bůh mluví mnoha způsoby a někdy je Jeho hlas nejsilnější v tichu.“
Paul, mladík, který motivoval sestru Julianu ke studiu znakového jazyka, je vděčný, že nyní ve farnosti působí jako tlumočnice. Paul je nyní katecheta a pomáhá s katechezí neslyšící komunity. Letos farnost přijala jednoho neslyšícího člena této komunity do církevní rodiny. Paul touží vstoupit do kněžského stavu a učí se španělštinu, zatímco se připravuje na cestu do Španělska, kde se připojí ke komunitě neslyšících kněží. Sestra Juliana mu byla velkou oporou, protože mu pomáhá připravit se na cestu ke kněžství a komunikovat znakovou řečí, kdykoli to potřebuje.
