Pastorační péče o lidskou mobilitu: nástroj naděje pro ty, kteří putují za splněním svých snů

Yamile López – Vatikán

„Všichni, kdo emigrují, by měli být stejně milováni, protože jsme všichni bratři, jsme všichni živé bytosti, s vadami nebo bez nich, ale všichni jsme si rovni,“ odpověděl Camillo na žádost o reflexi toho, co pro něj znamenal život migranta. A tak dvěma jednoduchými větami definoval způsob, jakým by měla být migrace chápána, což je poslání, na které františkánky Neposkvrněné Panny Marie reagují prostřednictvím Pastorační péče o lidskou mobilitu. Před třiceti lety založila diecéze Piedras Negras, ležící na mexické hranici se Spojenými státy, ubytovnu pro deportované občany. S postupem času a vlivem okolností se tato ubytovna proměnila v Domov pro migranty Frontera Digna, „oázu“ pro ty, kteří putují v naději na lepší budoucnost.

V Domově Frontera Digna se řeholnice snaží zmírnit fyzickou a emocionální bolest, s níž migranti přicházejí

Posláním je pracovat tam, kde je to nejvíce potřeba

Sestra Isabel poprvé pracovala s migranty v rámci Konference salvadorských řeholníků (CONFAR), kde se zabývala spíše riziky migrace. Poté se vydala po migrační trase a navštívila osm uprchlických táborů od Guatemaly až po mexický Ixtepec.

V roce 2018 odjela do Bogoty a spolu s dalšími sestrami poskytovala speciální služby venezuelským migrantům, kteří v těch letech hromadně přicházeli do Kolumbie.

„Každé ráno jsem chodila na terminál Salitre, kde jsem vítala všechny přicházející venezuelské migranty, poskytovala jim informace, nabízela jim sklenici studené vody a svačinu, četla s nimi Slovo Boží, připravovala některé společné obřady a také nasměrovala mladé dívky na otce skalabriniány,“ vzpomíná tato sestra, kterou velmi dojímala zejména situace žen, o níž dodává: „O těch plachých mladých ženách, které přijížděly se svými kufry, se vědělo, že byly v Bogotě koupeny nebo prodány do sítě prostituce, a tak jsme chodily po terminálu a vysvětlovaly jim, co je to obchodování s lidmi.“

O několik měsíců později odjela sestra Isabel do Mexika v doprovodu dalších dvou spolusester.

Ačkoli počet migrantů někdy přesahuje kapacitu Domova Frontera Digna, sestry se vždy snaží nějakým způsobem poskytnout potřebnou pomoc

Solidarita vrací naději

V tomto období sestry sdílely s migranty mnoho bolestných příběhů, včetně těch, které prožily během koronavirové pandemie.

„Piedras Negras je místo dobrých, solidárních a angažovaných lidí. V té době se k nám připojily i farnosti, aby migrantům podávaly jídlo a pokračovaly v poskytování pomoci,“ uznala sestra Isabel.

Když přemýšlí o tom, co znamená každodenní péče o téměř tisíc migrantů, nachází vysvětlení pouze v Boží prozřetelnosti. Pro všechny se našlo jídlo, matrace, deka, lékařská péče a duchovní útěcha; za to děkuje mnoha dobrovolníkům, farnostem, Lékařům bez hranic a Františkánské síti migrantů.

Modlitba a františkánská spiritualita jí jakožto řeholnici pomáhají, aby mohla stát tváří v tvář bolesti migrantů. Popisuje situace, kdy se například těhotné ženy rozhodly překročit hraniční řeku s falešnou iluzí, že pokud se dítě narodí ve Spojených státech amerických, získá tamní občanství; či kdy se jiné ženy, oběti znásilnění nebo únosu, které byly prodány, vymanily z této nesvobody a podařilo se jim dostat na sever. Tyto ženy si na řeholnice pamatují a mnohé z nich jim volají, aby jim poděkovaly, že budou moci pokračovat ve svých snech.

Prostřednictvím Pastorace lidské mobility žijí františkánské sestry Panny Marie Neposkvrněné charisma své zakladatelky, blahoslavené Marie Caridad Brader

Migrace a blahoslavená Maria Caridad Brader

Camillo se rozhodl opustit svou zemi a hledat něco lepšího pro sebe, svou matku a sestru. „Vzkaz, který chci zanechat všem matkám (říká s odkazem na řeholnice), je, aby neopouštěly tuto krásnou a velkou práci, kterou vykonávají pro všechny migranty. Nikdy nezapomenu na den, kdy se slavila nezávislost mé země. Oslavily mě speciálním obědem, vlajkami, typickými jídly a mnoha dalšími detaily.

Migrace je realita, na kterou sestry reagují bratrskou a synodální službou. Zakladatelka jejich kongregace, blahoslavená Maria Caridad Brader, kdysi přijala misionářský ideál a opustila své rodné Švýcarsko, aby pracovala pro národy, které byly na konci 19. století zapomenuty v Ekvádoru a Kolumbii.

„Myslím, že matka Caridad by založila domy nebo místa, kde by sestry byly přítomny na všech hranicích, protože tak to dělávala. V historii máme několik případů, kdy v době války byla její škola uzavřena a přeměněna na nemocnici a sestry se staly ošetřovatelkami, aby pomáhaly zraněným,“ vysvětluje sestra Isabel a uzavírá: „Je to právě tento misionářský duch Matky Caridad, který nás v diecézi Piedras Negras každý den povzbuzuje.“