Lev XIV. v Rovníkové Guineji, zemi, která prosí o útěchu
Francesca Sabatinelli z Malaba
Pro mnohé již vzpomínka na papežskou návštěvu vybledla. V roce 1982 přijel do Rovníkové Guineje Jan Pavel II. Jeho apoštolskou cestu většina obyvatel sledovala především prostřednictvím rozhlasu. Nyní se mnohé z tehdejších dětí setkají s papežem „naživo“. Lidé očekávají Petrova Nástupce s živou nadějí, potřebují slova povzbuzení i posílení ve víře.
Rovníková Guinea patří sice mezi nejmenší africké země, ale je jedním z hlavních producentů ropy a zemního plynu v Guinejském zálivu. Obrovské zásoby „černého zlata“ byly objeveny v roce 1996, což Rovníkovou Guineu katapultovalo mezi nejvýznamnější producentské země.
Rovníková Guinea je jedinou španělsky mluvící africkou zemí, což je přirozeně dědictví kolonialismu. Má jeden z nejvyšších HDP na obyvatele na kontinentu, což se však většiny obyvatelstva nijak netýká. Mnoho lidí žije v podmínkách extrémní chudoby a marginalizace, s méně než jedním dolarem na den. Bohatství je výsadou úzké skupiny lidí. Na to poukazuje index lidského rozvoje OSN, který zemi řadí na 133. místo ze 193.
Sociální nerovnost a napětí
Tento ekonomický a politický kontext vyvolává přirozeně nemalé napětí. Sociální nerovnosti a propastné rozdíly okamžitě vyniknou při procházce Malabem, bývalým hlavním městem na ostrově Bioko, jehož předměstí, stejně jako celý venkov, je poseto plechovými chatrčemi a chátrajícími domy, které kontrastují s obrazem, jaký nabízí Paseo Marìtimo, městské nábřeží Malaba.
Od 2. ledna tohoto roku Malabo ztratilo status hlavního města a bylo nahrazeno Ciudad de la Paz na pevninské části země, které má být správním centrem a které si přál prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasogo. Kuriozitou je, že tento muž je ve své funkci už od roku 1979. Papeže Lva bude tedy přijímat týž prezident jako Jana Pavla II. v roce 1982.
Síla modlitby
„Dýcháme, protože to chce Bůh“, zaslechnete na ulicích Malaba. O mnoho víc obyvatelé této země nemají a nečekají. Chudoba, sociální nespravedlnost a naprostá rezignace zemi ničí.
Očekávání papežova příjezdu předešla 17. dubna zpráva o náhlém úmrtí generálního vikáře arcidiecéze Malabo, monsignora Fortunata Nsue Esona. Místní církev tedy prožívá zvláštní okamžik, je zaskočena. “Máme před sebou mnoho výzev – říká otec José Ndong, biskupský vikář pro pastorační péči v Malabu – a všichni velmi očekávají, co papež řekne. Jeho přítomnost nám dodá sílu, abychom i nadále zůstali křesťany, jakými jsme“, protože mezi problémy, kterým církev čelí, jsou rozdělení způsobená kmenovou příslušností, ale také rozmach různých sekt „které se zde usazují – vysvětluje Ndong – a které matou věřící“.
Víra, magie, pověry
Obyvatelé Rovníkové Guineje jsou horliví katolíci, navštěvují bohoslužby a modlí se, ale jak vysvětluje don Alberto Nguema Obama, kancléř arcidiecéze -„jde o to, aby víra pronikla do hloubky a dosáhla úplného a upřímného přijetí, natolik, aby lidé opustili určité praktiky“. Magie a pověry jsou v této zemi extrémně zakořeněné a přítomné i mezi katolickým obyvatelstvem. „Musíme na tom pracovat,“ pokračuje don Obama, „přinášet lidem evangelium, aby opustili tyto praktiky“, které pro mnohé představují jakési řešení: „Lidé chtějí okamžité odpovědi, ale musí mít trpělivost, protože je to víra, která jim je dává.“
Univerzitní kampus pojmenovaný po papeži
Lidé od papežovy návštěvy očekávají především duchovní povzbuzení a možnost prožít s ním okamžik společenství, vysvětluje Francesco Nzé, člen ekonomického výboru diecéze Malabo, který zdůrazňuje význam papežovy návštěvy nového kampusu Národní univerzity Guineje, který byl na jeho počest přejmenován na Univerzitní kampus papeže Lva XIV. „Samotná skutečnost, že jej slavnostně otevře právě on,“ zdůrazňuje, „je opravdu významná a je dobrým znamením pro budoucnost tohoto kampusu a mladých lidí, pro budoucnost naší země, zejména z hlediska rozvoje.“ Poukazuje také na pokrok, kterého Rovníková Guinea dosáhla v oblasti vzdělávání, se sedmi tisíci absolventy ročně oproti stovce v 80. a 90. letech. Mladí lidé jsou nicméně nuceni čelit naprostému nedostatku práce, což je jednou z velkých obav – pro ně i pro církev.
Církev i společnost tedy očekává od papeže povzbuzení a impuls k morální a sociální obrodě.
Překlad a redakční úpravy – jb –
