Cesta Lva XIV. do Francie: Návrat ke kořenům, ale i výzva pro budoucnost Starého kontinentu
Česká redakce RV / Vatican News
Ema Jašková
„Nejstarší dcera Církve“ a budoucnost celé Evropy
Apoštolská cesta Svatého otce Lva XIV. do Francie bude mimořádně významná, protože přinese důležitá poselství a podněty pro budoucnost dnešní Evropy, která čelí výzvám moderního světa.
Od přijetí křesťanství franským králem Chlodvíkem v 5. století přes období Karla Velikého až po budování křesťanské Evropy a vznik klášterů, univerzit a gotických katedrál – to vše dodnes patří mezi nejvýraznější symboly evropského kulturního dědictví. To je jeden z důvodů, proč byla Francie kdysi označována jako „Nejstarší dcera Církve“. V dnešní době však nejen Francie, ale i celá Evropa čelí mnoha krizím či nedostatku vzájemného pochopení a mezikulturního dialogu. Svatý otec i z toho důvodu navštíví například UNESCO, které má neustále nést a připomínat bohaté kulturní dědictví Evropy, o které se můžeme i dnes opřít.
Kořeny dnešní Evropy
Základní myšlenkou Francouze Roberta Schumana v roce 1950 pro Evropu zmítanou v té době již dvěma světovými konflikty byla jednota v rozmanitosti. Evropa vznikala z touhy překonat své největší rozdělení mezi národy a právě na tomto mottu se zrodil základ pro instituci Evropské unie. Dnešní výzva pro starý kontinent však může mít jinou podobu, a to hledat způsob soužití ve společnosti, kterou formují historické vazby, ale jež se nachází v procesu setkávání různých kultur a náboženství v neustále se měnícím světě. Svatý otec navštíví i rodiště Roberta Schumana, aby připomněl Evropě kořeny, na kterých může stavět, a podpořil dialog, který může přispět ke stabilitě a jednotě.
Již při setkání s členy „Pracovní skupiny pro mezikulturní a mezináboženský dialog“ (Working Group on Intercultural and Interreligious Dialogue) v září 2025 Lev XIV. uvedl, že evropské instituce potřebují lidi, kteří umějí žít zdravý sekularismus – tedy způsob myšlení a jednání, který potvrzuje hodnotu náboženství a zároveň zachovává rozlišení (nikoli oddělení ani směšování) od politické sféry. A již při této příležitosti připomněl příklady osobností, jakými byli Robert Schuman, Konrad Adenauer a Alcide De Gasperi.
Znakem každé civilizované společnosti je schopnost otevřeně a s úctou diskutovat o rozdílech. Tento přístup, jak se Lev XIV. vyjádřil, „svědčí o naší úctě k Bohem dané důstojnosti všech mužů a žen“.
Pro Svatého otce není tím hlavním důvodem pro zachovávání náboženského dědictví Evropy pouze ochrana práv křesťanských společenství nebo společenských zvyků či tradic; Evropa by nikdy neměla zapomenout na své židovsko-křesťanské kořeny. Etické principy Evropy, které z nich vychází, poskytují základ pro řešení dnešních globálních výzev, jako je chudoba, sociální vyloučení, změna klimatu či rostoucí násilí.
Už v promluvě k obrovskému zástupu shromážděnému na madridském náměstí Plaza de Cibeles při návštěvě Španělska Lev XIV. poukázal na přínos křesťanství pro evropské umění, kulturu a občanský život. Mluvil o univerzitách, nemocnicích a mnohých institucích, které křesťané „motivováni svou vírou“ budovali po celá staletí. Díky nim lze hledat a nacházet odpovědi na problémy současnosti.
„Aby měl svět život“
Motto návštěvy Francie „Aby měl svět život“ proto nese osobitý význam. Neobrací se pouze k minulosti, ale hledá odpovědi na otázky, jak může křesťanské poselství přinášet naději, pokoj a smíření světu, který se rychle mění a žije v neustálém spěchu. Současný svět, poznamenaný válkami, polarizací a společenským rozdělením, potřebuje znovuobjevit své duchovní kořeny. Francie se brzy stane místem přelomového setkání mezi křesťanskými kořeny Evropy a její budoucností.
Od apoštolské cesty Svatého otce můžeme očekávat důraz na zakořenění v evangeliu a v hodnotách, které z něj vyplývají, stejně jako apel na schopnost naslouchat a vést dialog s lidmi pocházejícími z různých kulturních a náboženských prostředí, kteří žijí mezi námi, aniž bychom přitom ztráceli vlastní identitu. Účast na mezináboženském dialogu podle papeže svou podstatou uznává, že náboženství má hodnotu jak na osobní úrovni, tak ve společenské oblasti. Připomněl přitom, že samotné slovo „náboženství“ „odkazuje na pojem spojení jako původního prvku lidskosti“.
Pro papeže Lva XIV. je důležitý odkaz minulosti a náboženské kořeny Evropy, zároveň je však přesvědčen, že konkrétní způsob žití společenských vztahů ve světle evangelia není stanoven jednou provždy. Je to spíše společným úkolem svěřeným křesťanskému společenství – všem generacím. Pod vedením Ducha svatého se církev nechává osvěcovat Božím slovem, čte znamení doby a tvořivě hledá nové cesty, jak by se vztahy mezi lidmi a národy stále více přibližovaly ideálům Božího království. Církev povzbuzuje všechny své členy, aby se nebáli současných výzev, naslouchali si navzájem a pevně přijali svou odpovědnost za budování lidštější a solidárnější společnosti. Cesta do Francie tak ukáže schopnost odpovídat na výzvy moderního globalizovaného světa a zároveň si uchovat vlastní kořeny a identitu, které poskytují základ pro řešení i dnešních problémů.
