Papež Lev XIV. zve mladé lidi: Poznejte lépe světce – svědky evangelia
Vatican News
Ema Jašková
Svatý Dominik, který měnil svět Božím slovem a bez zbraní
Dominik se narodil kolem roku 1170 ve španělské Calerueze. Již jako mladý studoval humanitní vědy, filozofii a teologii. Kromě svých studií žil hlubokým duchovním životem a nikdy nezanedbával potřeby druhých. Během svého života zažil hladomor, ale ani to ho neodradilo od pomoci. Prodal své knihy i část majetku, aby mohl pomoci chudým a trpícím.
Během svých cest po Evropě se setkal s šířením albigenského učení na jihu Francie, které odmítalo samotnou podstatu křesťanské teologie i autoritu, strukturu a svátosti tehdejší církevní hierarchie. Pochopil, že víru nelze bránit silou a mečem, ale především pravdivým svědectvím vlastního života, vzdělaností, vědomostmi a věrným hlásáním evangelia. Kolem sebe postupně shromáždil společníky, kteří sdíleli stejnou touhu žít v chudobě, studovat Boží slovo a hlásat Kristovo evangelium. Založil řád bratří kazatelů. Duchovní podstatou dominikánského řádu je spojit společný řeholní život se studiem, modlitbou a kazatelskou službou. Jejich posláním je přinášet lidem pravdu evangelia srozumitelným jazykem a odpovídat na otázky své doby.
Dominik zemřel 6. srpna 1221 v Boloni. O třináct let později jej papež Řehoř IX., který Dominika osobně znal, prohlásil za svatého.
Ve světě zahlceném informacemi, umělou inteligencí a neomezenými možnostmi připomíná svatý Dominik význam hledání pravdy, poctivého studia, dialogu a odvahy vydávat svědectví o víře. Jeho život ukazuje, že hlásání evangelia začíná osobním setkáním s Kristem a pokračuje službou druhým.
Svatá Terezie Benedikta od Kříže – Edith Steinová – V hledání pravdy našla smysl
Edith Steinová (1891–1942) byla německo-židovská filozofka, která od mládí hledala hluboký smysl života. Nechtěla jen tak zapadnout do davu, ale najít čistou pravdu a pravý smysl a poslání. Tato touha ji přivedla od ateismu až ke katolické víře, přijetí křtu a vstupu do kláštera bosých karmelitek pod jménem Terezie Benedikta od Kříže. Nebála se klást těžké otázky, jít proti proudu a nenechala se strhnout povrchními trendy ani politickým tlakem své doby.
Své židovské kořeny nikdy neopustila a s nástupem nacismu v Německu otevřeně vystupovala na obranu lidské důstojnosti a rovnoprávnosti. Před perzekucí odešla do kláštera v Nizozemsku, ale nacistickému režimu neunikla. Byla zatčena a v srpnu 1942 deportována do Osvětimi, kde zahynula v plynové komoře. Ukázala tak neuvěřitelnou osobní odvahu a věrnost svému přesvědčení i v situaci, kdy šlo o život.
Papež Jan Pavel II. ji v roce 1998 prohlásil za svatou a následně i spolupatronku Evropy. Její odkaz spočívá v tom, že propojuje židovskou a křesťanskou tradici a připomíná mladé generaci, jak klíčové je myslet kriticky, respektovat druhé bez ohledu na jejich původ, stůj co stůj si zachovat vlastní tvář i charakter a nikdy se nevzdat v hledání pravdy a hlubokého poslání v našem životě.
Svatý Vavřinec a pravá hodnota člověka
Svatý Vavřinec byl mladý římský jáhen pocházející ze Španělska, kterému papež Sixtus II. svěřil správu církevního majetku a především péči o ty nejchudší. Když v roce 258 vypuklo pronásledování křesťanů a římský prefekt po Vavřinci požadoval vydání veškerého bohatství církve, vyžádal si čas na jeho shromáždění. Veškerý majetek zpeněžil, rozdal ho chudým a před soud přivedl slepé, nemocné a chudé se slovy, že právě oni jsou tím jediným a největším pokladem církve. Jeho gesta a osobní odvaha byla příkladem pro lidi, kteří mu důvěřovali, i když tím riskovali vlastní život. Rozčílený prefekt ho za toto ponížení nechal popravit krutým způsobem – pomalým pečením na rozžhaveném roštu.
Svatý Vavřinec je dokonalým příkladem toho, jak vypadá skutečný charakter, odvaha a opravdová důvěra v Boha. Ukázal a pevně věřil, že lidská hodnota a důstojnost člověka se neměří majetkem ani statusem, ale že pomoc druhým vyžaduje osobní nasazení, odvahu a odhodlání. Pro zachování své identity v rozhodujících chvílích je důležitá i sebedůvěra a nemalomyslnost, i když je člověk nucen postavit se moci. Pomoc druhým a lidem na okraji společnosti si vyžaduje vybudovat si s každým člověkem pravý, důvěryhodný vztah a brát v úvahu jeho lidskou důstojnost.
Svatá Klára z Assisi a odvaha učinit těžká rozhodnutí
Svatá Klára se narodila roku 1194 v šlechtické rodině v Assisi a od mládí toužila po hlubokém duchovním životě. Zásadním okamžikem se pro ni stalo setkání se svatým Františkem z Assisi, které ji nasměrovalo k prostému životu podle evangelia. V osmnácti letech tajně opustila rodinné zázemí a majetek, zřekla se společenského postavení a oblékla si řeholní hábit. Usadila se v klášteře San Damiano, kde založila společenství sester (dnes známé jako klarisky) a stala se Františkovou věrnou spolupracovnicí v úsilí o duchovní obnovu.
Většinu života prožila v klášteře v přísné dobrovolné chudobě, modlitbě a obětavé péči o druhé. Přestože téměř třicet let trpěla vážnou nemocí, snášela utrpení s neuvěřitelnou vnitřní radostí a hrdinstvím. Jedna z nejznámějších legend vypráví, že když byla nemocná a nemohla navštívit vánoční mši, byla jí zázračně umožněna účast na bohoslužbě na dálku skrze vidění. Právě na základě tohoto příběhu ji papež Pius XII. v roce 1958 prohlásil za patronku televize a komunikačních médií.
Klára je inspirativním příkladem neobyčejné osobní odvahy a věrnosti vlastním hodnotám. Právě v jejím životě můžeme vidět velkou odvahu udělat náročné rozhodnutí, postavit se za něj a vykročit. Ukazuje, že skutečné štěstí a vnitřní svoboda nespočívají v majetku ani společenském uznání, v dnešní době například na sociálních sítích, ani v naplňování očekávání druhých. Klářin život připomíná, jak obrovskou sílu má opravdové přátelství, setkání, schopnost udržet si radost v srdci i v náročných momentech života, kdy musíme čelit utrpení.
