Vedení Světové rady církví se setkalo s papežem Františkem
Christine Seuss – Vatican News
Bedford-Strohm byl zvolen předsedou ústředního výboru na posledním shromáždění Světové rady církví loni v září v Karlsruhe. Spolu s novým generálním tajemníkem, Jihoafričanem Jerrym Pillayem, který byl rovněž zvolen loni v září, přijel tento čtvrtek na inaugurační návštěvu do Vatikánu. Byl to „velmi dobrý rozhovor ve velmi vřelé atmosféře“, řekl poté Bedford-Strohm Vatikánskému rozhlasu a oznámil, že v příštích letech se plánuje několik významných společných projektů.
Ekumenismus srdce
„Papeže Františka znám již mnoho let a okamžitě jsem pocítil silné vnitřní spojení. A to mě také vede k programovému slovu, které zmínilo Valné shromáždění Světové rady církví v Karlsruhe ve svém dokumentu o jednotě, totiž 'ekumenismus srdce'. Právě to jsem při tomto rozhovoru pocítil: hluboké spojení v Kristu, ale pak také lidsky“, řekl Bedford-Strohm, který po audienci u papeže Františka navštívil Dikasterium pro jednotu křesťanů. Jak uvedl, s papežem se zamýšleli nad důsledky „společného vyznání Krista“.
„Jako církve chceme vydávat znamení jednoty. A proto chceme na této cestě pokračovat. Je to cesta, po které kráčíme společně. Pouť, tak jsme ji nazvali v Karlsruhe, pouť za spravedlnost, smíření a jednotu“.
Bedford-Strohm zdůraznil, že tato společná pouť se uskutečňuje i s ohledem na globální otázky, které přesahují teologické úvahy. „Hovořili jsme o závazku vůči uprchlíkům, závazku k omezení klimatických změn, k integritě stvoření, ale také k překonání násilí“.
V této souvislosti byla válka na Ukrajině - spolu s dalšími válkami po celém světě - ústředním tématem, řekl dále. Na 11. shromáždění Světové rady církví v Karlsruhe ve dnech 31. srpna až 8. září 2022 již byly učiněny pokusy dostat k jednacímu stolu zástupce ruské pravoslavné církve i ukrajinských církví, avšak s nevelkým úspěchem.
„Ale samozřejmě jsou tu vždycky dvě věci. Jednou je to, o čem jednáte veřejně, a druhou to, co děláte v pozadí rozhovorů“, pokračuje Bedford-Strohm. V každém případě se podle svých slov přesvědčil, že i v ruské pravoslavné církvi je „mnoho lidí, kteří by si nepřáli nic lepšího než ukončit tuto válku, ale kvůli ruskému tlaku nemohou svobodně vyjádřit svůj názor. Je pro mě důležité říci, že ruská pravoslavná církev není jednotná a výroky, které člověk někdy slyší nebo čte shora a které i ve mně vyvolávají šok, nám nesmí bránit v tom, abychom vždy zkoumali, kam tam můžeme pokročit“.
Ve skutečnosti podle něj projekt, který má přivést představitele církví ke společným rozhovorům, pokračuje:
„Snažíme se právě teď jako Světová rada církví uspořádat kulatý stůl, kterého se zúčastní jak delegáti ruské pravoslavné církve, tak zástupci pravoslavných církví na Ukrajině, a společně s dalšími budou přemýšlet o tom, jak mohou církve pomoci překonat tuto válku. Jsme stále v procesu, takže zatím nelze oznámit žádný výsledek. Je to však cesta, kterou se chceme vydat“.
To zahrnuje i snahu o dosažení dohody v přímých rozhovorech s hlavou ruské pravoslavné církve ve stanovisku, že bombardování civilního obyvatelstva je v rozporu s mezinárodním humanitárním právem a musí být společně odsouzeno:
„Pevně doufám, že najdeme způsob, jak to někdy společně říci. Ruská pravoslavná církev se velmi nerada vyjadřuje k politickým otázkám. Ale já se domnívám, že pokud jsou politické otázky zodpovědné za strašlivé utrpení lidí, pak se jako církve nemůžeme zdržet toho, abychom se vyjadřovali i politicky“.
Spolupráce s katolickou církví ve snaze o ukončení války je více než vítaná, zdůrazňuje v této souvislosti Bedford-Strohm. Papež František také od počátku opakovaně vyjadřuje ochotu působit jako prostředník mezi oběma stranami.
Cíl: viditelná jednota
Žádoucí eucharistická pohostinnost nebyla tématem rozhovorů s papežem, a to i z časových důvodů, informuje zemský biskup evangelické luterské církve v Bavorsku, který byl v letech 2014-2021 také předsedou Rady evangelické církve v Německu. Tento bod však byl projednán během následného rozhovoru s kardinálem Kurtem Kochem, prefektem Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů.
„A v této souvislosti je jistě velkým cílovým letopočtem rok 2030, v němž se bude slavit 500. výročí augšpurské konfese. Luterské vyznání bylo pokusem o zachování jednoty. A kardinál Koch v tom vidí také východisko pro to, aby se možná podařilo o 500 let později formulovat deklaraci o eucharistii, křtu a službě, která by vyjasnila společné postoje v těchto bodech a pak také otevřela cestu ke společné večeři Páně“.
V každém případě ho potěšily známky eucharistické pohostinnosti, které již v Německu existují, řekl Bedford-Strohm s odkazem na ekumenický církevní kongres roku 2021 ve Frankfurtu, kde bylo interkomunio vyjádřeno a praktikováno. „Skutečnost, že v tomto ohledu existují velmi rozdílné signály a že v tomto ohledu nepanuje všude na světě shoda, je pravdou“, připouští Bedford-Strohm. „Nemělo by nám to však bránit v tom, abychom v takových znameních pohostinnosti vždy nechali vyniknout ekumenismus srdce. V každém případě velmi doufám, že na této cestě budeme i nadále postupovat“.
„Společně u stolu Páně“
V září 2019 zveřejnila společná německá ekumenická pracovní skupina dokument názvem "Společně u stolu Páně", který se vyslovil pro interkomunio mezi křesťany. Proti dokumentu však přišly z Vatikánu masivní námitky, podle nichž jsou rozdíly v chápání eucharistie a služby mezi katolíky a protestanty stále tak závažné, že v současné době brání katolickým a protestantským křesťanům ve vzájemné účasti na slavení. V důsledku toho katolická církev v Německu společně s protestantskou církví předložila ekumenické prohlášení, ale nedala obecné svolení ke vzájemné účasti na večeři Páně a eucharistii u druhého vyznání.
Sedmnáctisté výročí Nicejského vyznání víry
Mezi Vatikánem a Světovou radou církví však existují ještě další společné projekty, oznámil Bedford-Strohm.
„Existuje plán na oslavu velkého svátku, který nás povede k jednotě v roce 2025, a to u příležitosti 1700. výročí Nicejského vyznání víry. Jako církve, jako velké církevní tradice, všichni sdílíme raná církevní vyznání. A proto to může být příležitost vydat se na pouť k jednotě, třeba také v Turecku, v tehdejší Niceji, vydat se tam a společně růst na této cestě na základě tohoto raného církevního vyznání, které všichni navzájem sdílíme“.
