Lev XIV.: Pohled Marie pomáhá národům a kulturám kráčet v míru

Daniele Piccini – Vatikán

Kontemplace tajemství Boha a dějin vnitřním pohledem Marie nás chrání před mystifikacemi propagandy, ideologie a zkreslených informací, které nikdy nebudou schopny přinést neozbrojené a odzbrojující slovo, a otevírá nás božské bezplatnosti, která jako jediná umožňuje lidem, národům a kulturám kráčet společně v míru.

Tímto způsobem, zdůrazňujíc, jak naslouchání Božímu slovu otevírá církev synodalitě, shrnul papež Lev XIV. ve svém závěrečném projevu v Aule Pavla VI. témata a výsledky práce 26. mezinárodního mariologického kongresu, který se konal v Římě v auditoriu Antonianum od 3. září do dnešního dne, 6. září, který pořádala Papežská akademie Marian Internationalis.

Po čtyři dny diskutovalo asi 600 mariologů ze čtyř kontinentů na téma kongresu „Jubileum a synodalita: církev s mariánskou tváří a praxí“.

Dvě biblické kategorie

Podle papeže konference již svým názvem „uznala“ dvě „biblické kategorie“, jubileum a synodalitu, které „účinně vyjadřují povolání a poslání Matky Páně“, v nichž „je možné číst povolání církve“. Marie je tedy vzorem pro církev: „Panna Maria, Matka církve, nás učí být svatým lidem Božím“, řekl papež. Z tohoto vzoru, dodal papež, „vyplývá také význam této Papežské akademie“, která nám zaslouženě připomíná, že „církev má vždy mariánskou tvář a mariánskou praxi“.

„Žena jubelní“

Maria, vysvětlil Lev XIV., je „žena jubelní“, protože „vždy začíná nasloucháním Slovu“ a činí tak s postojem popsaným svatým Augustinem v desáté knize Vyznání, kterou papež citoval: neočekává požadovanou odpověď, ale usiluje o to, co „slyší“ od Boha. Stejně jako Maria ani církev nesmí nikdy přestat pěstovat dialog s Bohem a klást mu „nepříjemné“ otázky, jak to činí Panna Maria v okamžiku Zvěstování: „Jak se to stane?“

„Synodální žena“

Maria je, za druhé, argumentoval papež, „synodální ženou“, protože je „plně a mateřsky zapojena do působení Ducha Svatého“, který vždy volá k „společné cestě jako bratři a sestry“ ty, kteří byli dříve „odděleni“ kvůli „vzájemné nedůvěře“ nebo „dokonce“ kvůli „nepřátelství“. Maria, vysvětlil dále Lev XIV., je „dokonalou spolupracovnicí Ducha Svatého, neustále otevírá dveře, buduje mosty, boří zdi a pomáhá lidstvu žít v míru a harmonii rozmanitosti“.

Církev s tváří Marie

Z těchto dvou charakteristik, shrnutých ve dvou biblických kategoriích, vyplývá poslání „Církve s mariánským srdcem“, která „stále lépe chrání a chápe hierarchii pravd víry, integruje rozum a city, tělo a duši, univerzální a lokální, osobu a společenství, lidstvo a vesmír“. „Mariánská pietas a praxe“, vysvětlil dále papež, když konkretizoval charitativní poslání církve, „berou vážně všechny lidské skutečnosti, počínaje těmi nejmenšími a zavrženými“.

Marie, cesta dialogu mezi kulturami

Na závěr svého projevu, před ukončením setkání modlitbou Zdrávas Maria, papež poděkoval Papežské akademii za „církevní službu“, kterou vykonává, tj. „nabízí obraz a poselství Matky Ježíše jako cestu setkání a dialogu mezi kulturami“.