PODCAST - Papež při nedělní modlitbě: Boží láska je větší než náš hřích
Drazí bratři a sestry, přeji vám krásnou neděli!
Dnes církev slaví svátek Povýšení svatého kříže, kterým si připomíná nález dřeva Kříže svatou Helenou v Jeruzalémě ve 4. století a navrácení této vzácné relikvie do Svatého města císařem Herakleiem.
Co pro nás dnes znamená tento svátek? Pomáhá nám to pochopit evangelium, které nám liturgie nabízí (srov. Jan 3,13-17). Scéna se odehrává v noci: Nikodém, jeden ze židovských předáků, spravedlivý člověk s otevřenou myslí (srov. Jan 7,50-51), přichází za Ježíšem. Potřebuje světlo, vedení: hledá Boha a žádá o pomoc Mistra z Nazaretu, protože v něm rozpoznává proroka, muže, který koná mimořádná znamení.
Pán ho přijímá, vyslechne ho a nakonec mu zjevuje, že Syn člověka musí být povýšen, „aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný“ (Jan 3,15), a dodává: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (srov. v. 16). Nikodém, který v tu chvíli možná plně nechápe význam těchto slov, to jistě pochopí, až po ukřižování pomůže pohřbít Spasitelovo tělo (srov. Jan 19,39): pochopí, že se Bůh, aby vykoupil lidi, stal člověkem a zemřel na kříži.
Ježíš o tom mluví s Nikodémem a připomíná epizodu ze Starého zákona (srov. Nm 21,4-9), kdy se Izraelité na poušti po napadení jedovatými hady zachránili pohledem na bronzového hada, kterého Mojžíš, poslušen Božího příkazu, zhotovil a vztyčil na kůl.
Bůh nás zachránil tím, že se nám zjevil, nabídl se nám jako náš společník, učitel, lékař, přítel, až se pro nás stal Chlebem lámaným v eucharistii. A k vykonání tohoto díla použil jeden z nejkrutějších nástrojů smrti, jaký kdy člověk vynalezl: kříž.
Proto dnes slavíme jeho „povýšení“: kvůli nesmírné lásce, s níž jej Bůh, když jej přijal pro naši spásu, proměnil z nástroje smrti v prostředek života a naučil nás, že nic nás od Něj nemůže odloučit (srov. Řím 8,35-39) a že jeho láska je větší než náš hřích (srov. František, Katecheze, 30. března 2016).
Prosme tedy na přímluvu Marie, Matky přítomné na Kalvárii po boku jejího Syna, aby se i v nás upevnila a rostla jeho spasitelná láska a abychom i my uměli dávat sami sebe jeden druhému, tak jako On se cele daroval všem.