PODCAST papežovy katecheze: Když se nám zdá, že se dotýkáme dna, Bůh začíná nové stvoření
1Pt 3,18-19
Dobrý den, drazí bratři a sestry!
I dnes se zaměříme na tajemství Bílé soboty. Je to den velikonočního tajemství, kdy se vše zdá být nehybné a tiché, zatímco ve skutečnosti se odehrává neviditelné dílo spásy: Kristus sestupuje do říše pekel, aby přinesl zvěst o vzkříšení všem, kteří byli v temnotě a stínu smrti.
Tato událost, kterou nám předala liturgie a tradice, představuje nejhlubší a nejradikálnější projev Boží lásky k lidstvu. Nestačí totiž říkat ani věřit, že Ježíš za nás zemřel: je třeba uznat, že věrnost jeho lásky nás chtěla hledat tam, kde jsme se sami ztratili, tam, kam může proniknout jen síla světla schopného překonat vládu temnoty.
Podle biblického pojetí není podsvětí natolik místem, jako spíše existenciálním stavem: stavem, v němž je život oslaben a vládne bolest, osamělost, vina a odloučení od Boha a od ostatních. Kristus nás dosahuje i v této propasti, překračuje brány tohoto království temnoty. Vstupuje takřka do samotného domu smrti, aby jej vyprázdnil, aby osvobodil jeho obyvatele a vzal je jednoho po druhém za ruku. Je to pokora Boha, který se nezastaví před naším hříchem, který se nezalekne extrémního odmítnutí ze strany člověka.
Apoštol Petr nám v krátkém úryvku ze svého prvního listu, který jsme vyslechli, říká, že Ježíš, oživený Duchem svatým, šel zvěstovat spásu „i uvězněným duším“ (1 Pt 3,19). Je to jeden z nejdojímavějších obrazů, který se nevyskytuje v kanonických evangeliích, ale v apokryfním textu zvaném Nikodémovo evangelium. Podle této tradice vstoupil Boží syn do nejhlubší temnoty, aby dosáhl i těch nejvzdálenějších ze svých bratrů a sester a přinesl jim své světlo. V tomto gestu je obsažena veškerá síla a něha velikonočního poselství: smrt nikdy není posledním slovem.
Nejdražší, tento Kristův sestup (do pekel) se netýká pouze minulosti, ale dotýká se života každého z nás. Podsvětí není pouze stavem těch, kteří zemřeli, ale také těch, kteří prožívají smrt kvůli zlu a hříchu. Je to také každodenní peklo působené osamělostí, hanbou, opuštěností, únavou ze života. Kristus vstupuje do všech těchto temných skutečností, aby nám svědčil o Otcově lásce. Nikoliv aby soudil, ale aby osvobodil. Nikoliv aby obviňoval, ale aby zachránil. Činí tak bez povyku, po špičkách, jako ten, kdo vstupuje do nemocničního pokoje, aby nabídl útěchu a pomoc.
Církevní otcové v mimořádně krásných stránkách popsali tento okamžik jako setkání: setkání mezi Kristem a Adamem. Setkání, které je symbolem všech možných setkání mezi Bohem a člověkem. Pán sestupuje tam, kde se člověk ze strachu schoval, a volá ho jménem, bere ho za ruku, pozvedá ho a vede ho zpět ke světlu. Činí tak s plnou autoritou, ale také s nekonečnou něžností, jako otec se synem, který se bojí, že už není milován. Na východních ikonách, které znázorňují vzkříšení, je Kristus zobrazen, jak proráží brány podsvětí a do rozpřažených paží bere Adamovu a Evinu ruku.
Nezachraňuje jen sám sebe, nevrací se k životu sám, ale táhne s sebou celé lidstvo. To je skutečná sláva Vzkříšeného: je to síla lásky, je to solidarita Boha, který se nechce spasit bez nás, ale jen s námi. Boha, který nevstává z mrtvých, aniž by přijal naše utrpení a pozvedl nás k novému životu.
Bílá sobota je tedy dnem, kdy nebe navštěvuje zemi nejhlouběji. Je to čas, kdy se každého koutu lidské historie dotýká světlo Velikonoc. A pokud Kristus mohl sestoupit až tam, nic nemůže být vyloučeno z jeho vykoupení. Ani naše noci, ani naše nejstarší viny, ani naše zpřetrhaná pouta. Neexistuje minulost tak zkažená, neexistuje historie tak kompromitovaná, že by se jí nemohlo dotknout milosrdenství.
Drazí bratři a sestry, sestoupit pro Boha není porážka, ale naplnění jeho lásky. Není to selhání, ale cesta, kterou nám ukazuje, že pro jeho lásku není žádné místo příliš vzdálené, žádné srdce příliš uzavřené, žádný hrob příliš zapečetěný. To nás utěšuje, to nás podporuje. A když se nám někdy zdá, že se dotýkáme dna, pamatujme: to je místo, odkud Bůh může začít nové stvoření. Stvoření složené z lidí, kteří se pozvedli, ze srdcí, kterým bylo odpuštěno, a slz, které byly setřeny. Bílá sobota je tichým objetím, kterým Kristus představuje celé stvoření Otci, aby je znovu umístil do jeho plánu spásy.
